Při velikonočním výletě na Libštejn, nám počasí ukázalo oproti minulému roku, svou druhou tvář. Zatímco loni, jsme si užívali sluníčka v krátkých rukávech, letos nám k zahřátí musela stačit chůze v teplejším oblečení a na místě našeho cíle, pak teplo hořícího ohně.

Na výchozím místě "Pod Žikovem" se nás sešlo sedm dospělých - Andrea, Honza, Ondřej, Marta, Petr, Katka, Vláďa a devět dětí - Viktorka, Agátka, Rebeka, Noemka, Esterka, Dorotka, Josífek, dvě Andělky a jeden pes - fenka Renča. Obloha byla zatažená, ale nepršelo. Děti pojaly cestu jako indiánskou výpravu, na kterou se vybavily oštěpy a luky z klacků a nechyběla ani indiánská jména, která si pro sebe vymyslely.

"Na vyhlídce" - jak jsme si familiérně již dříve nazvali toto místo a odkud je opravdu velmi krásný pohled na Berounku - jsme si chvilku odpočinuli. Někteří si dali i malou svačinku a to i přesto, že už se těšili na opečené buřty. Jestli se ale povede rozdělat oheň, si v té chvíli nedovedl nikdo moc představit, neboť dva dny před tímto výletem dost pršelo a i teď právě začalo poprchávat. Katka našla jelení paroží a i když bylo jen jedno z páru, byl to nález, který se nenachází každý den...

Začínal předposlední úsek našeho výletu -"územím Dinosaurů" - kde se na zpáteční cestě dokonce našlo i pár ohlodaných kostí, které nenechaly ani ty největší "nevěrce" na pochybách, že za tím drátěným plotem se opravdu něco děje a že to nebude všechno jen tak...

Poslední část naší cesty před cílem, pak byla tradičně ve znamení sbírání suchých klacíčků, větviček, klacků, větví a souší. Na Libštejně se podařilo rozdělat oheň a po příchodu dalších členů našeho výletu - Katky, Radka, Esterky, Mikuláše a Janíčka, jsme se pustili do opékání buřtů. Chvíli už to i vypadalo, že se sluníčko přeci jen nakonec ukáže v celé své kráse, ale byla to jen "návnada"... Už při vaření "Pechojc kávy z libštejnského polesí" začalo totiž znovu poprchávat.

Po uhašení ohně, jsme se šli podívat k Berounce, kde jsme viděli otužilé vodáky a pomalu se vydali na zpáteční cestu. Na jejím konci jsme zažili louku zalitou sluncem, abychom o několik stovek metrů dál, při nasedání do našich aut okusili na vlastní kůži a psí srsti, drobně padající sníh!

Zkrátka typické aprílové počasí. Ke všemu, byly velikonoční svátky letos o čtrnáct dní dřív a tak uvidíme co nás čeká za rok, neb v tomto ohledu bude ještě nevyzpytatelněji, protože budou velikonoce už v březnu.

Fotky tentokrát nikdo nepořídil, ale je natočeno asi deset minut videozáznamu a tak se snad podaří v dohledné době, třeba při kávě po bohoslužbách, doplnit tuto zprávu z Libštejnského výletu - obrazem i zvukem...Bude to pro některé další zájemce pozvánka na příští rok. A protože tato společná akce proběhla už dvakrát, můžeme začít směle tvrdit a zároveň zvát na: tradiční výlet na Libštejn!

 

Vladimír Pech