Toleranční kostely byly první protestantskými kostely, které začaly být stavěny v Čechách a na Moravě na konci 18. století, na základě tzv. tolerančního patentu vydaného císařem Jozefem II. v roce 1781. Evangelíci se do té doby scházeli tajně (zhruba od bílé hory 1620, kdy počala násilná rekatolizace). Po tolerančním patentu se trochu uvolnilo napětí mezi katolíky a pronásledovanými evangelíky. Toleranční kostely nesměly mít věže, okna směla být hranatá, žádné oblouky jako u klasických katolických kostelů. Vchody nesměly vést k hlavní silnici, umisťovaly se vzadu. Na kostelech nebyly zvony, toleranční kostely musely být velice nenápadné. Zvony a věže se začaly přidávat po dalším pozitivním vývoji na přelomu 19. a 20. století.

 

Uvnitř jsou lavice zpravidla kolem stolu Páně, který často bývá obklopen hradbou. A za stolem Páně je kazatelna. Další charakteristika je jednoduchý nápis na zdech - nějaký citát reformační nebo z bible. Nejsou yde žádné malby nebo obrazy. Ale to není příkaz tolerančního patentu, nýbrž protestantské pojetí, které se dívá kriticky na obrazy v katolických kostelech.

 

Panoval názor, že tyto obrazy jsou na hraně modlářství.