Události šly tak rychle za sebou, že nebyl vždy čas se zastavit a hodnotit. Nejdřív jsme měli sborové shromáždění. O tom už byla řeč. Pak jsme hostili presbyterní konferenci (31. 3.), na které nám bratr profesor Pavel Filipi z ETF přednášel o malých sborech.

 

Tentýž den jsme udělali brigádu na zahradě, aby byla lépe připravená na jaro. Den na to, 1. 4., jsme slavili květnou neděli. Bohoslužby zpestřil náš pěvecký sbor. Program následujícího týdne byl prostě daný, ve středu jsme místo biblické hodiny četli pašije. Následovaly velkopáteční bohoslužby. Jelikož se loni osvědčila společná večeře po shromáždění, nebyl důvod to nezopakovat. A zas se nás sešlo dost. První odhad počtu stolů nám nevyšel, museli jsme přidat. Před večeři jsme měli vernisáž výstavy, kterou jsme připravili s Vláďou Pechem. Ten se svojí rodinou připravil na sobotu sborový výlet na Perlštejn.

 

A v neděli přišlo to nejdůležitější – oslava prázdného hrobu. Měli jsme stejně jako v pátek Večeři Páně. Jak nás bylo hodně, mnozí si ani nevšimli nepřítomnost některých našich aktivních členů. Šlo o členy pěveckého sboru, kteří seděli na kruchtě. Důvod? Měli pro nás překvapení. Během bohoslužeb pětkrát zazněl z kruchty jejich zpěv zapracovaný do (pro náš sbor nestandardní) liturgie. Věřím, že celé bohoslužby byly vyváženou poctou ukřižovanému a vzkříšenému. Byly to náročné, ale také velmi příjemné týdny a dny, které stojí za to prožívat. Těším se na další příležitosti spolu stráveného času.

 

- Leonardo Teca