Milé sestry a milí bratři, vážení hosté z Čech i Bavorska,

jménem staršovtva vás srdečně vítám na vyvrcholení několika týdenních oslav 100 let založení našeho sboru. Ze srdce děkujeme, že jste vážili cestu a přijeli se s námi podělit o naši radost. A ze srdce děkujeme všem, kteří se jakoukoliv měrou zapojili do orgamizace těchto oslav. Děkujeme především synodnímu seniorovi Pavlu Pokornému za vedení Bohoslužeb. Děkujeme souboru Jeroným, za překrásný pěvecký doprovod, taktéž děkujeme všem těm, kteří se podíleli na příslužbě a hudebním doprovodu. Jedná se pro nás všechny o vzácný den. Sto let není málo. 

A nejde jen o ono magické číslo, byť i to samo o sobě je například jakýmsi vrcholným naplněním lidského věku. Nebo historickým milníkem, vždyť staletí jsou často v dějepise a historii přípomínána. V případě obchodních či výrobních společností je sto let vskutku úctyhodná tradice! 

Zároveň jde o oslavu, kdy můžeme zavzpomínat na naše předky. Díky nim jsme tu i my v tomto kostele, který slaví jen o 10 let méně. Můžeme se poklonit jejich neutuchajícímu odhodlání, hluboké víře a obětavosti, kterou vnášeli do svého osobního a zároveň i sborového života. Máme k nim obrovskou úctu a respekt, čeho v nadějných dobách vzniku Československa nebo navzdory těžkým výzvám obou světových válek či výzvám totality dosáhli. Současná generace by možná řekla, prosím odpusťte mi ten autentický výraz, že zkrátka fakt „měli koule“. Avšak ne jejich, ne naše, ale Boží dílo je to, co nás spojuje nad generacemi. A tak se dnes radujeme z toho, že i my můžeme a máme co předávat dál našim potomkům. Protože navzdory pokročilému věku Rokycanův sbor žije. Víra a naděje nezemřela. Z Boží milosti. A do dalších 100 let milost Boží dnes vyprošujeme.