Noc kostelů 2015 v Rokycanech

17,00  dokončuje se minimalistická květinová výzdoba, chystá se čajovna a kavárna, Klub Akcent rozkládá svůj “Slušnej bazar”v presbyterně.
17,30 – zkouška pěveckého sboru EpeS, u dveří kostela už netrpělivě přešlapují první návštěvníci.
17,50 – otvírá se kostel!! a lidi se valí dovnitř.
18,05 – přivítání panem farářem Leonardem Tecou
18,15 – zpívá EpeS a začíná tím jak “Do stínu dní” vstupuje světlo...
18,20– nastupují Barvičky, sbor ZUŠ Rokycany, ti nejmenší zpěváčci pod vedením Heleny Orcígrové, zpívají moc hezky.
18,40 – potlesk pro Barvičky a pak trocha chaosu
18,50 – v modlitebně se připravilo místní mládežnicé divadlo T.E.S.C.O. Hraje se kus o králi Šalamounovi a jeho ženách a jeho slavném soudu. Dopadlo to tak, jak je v Písmu psáno: ty ženský ho nakonec převálcovaly.
T.E.S.C.O. Odjíždí hrát do Západního sboru ČCE v Plzni
19,15 - Divadlo skončilo a začíná prohlídka kostela a sborového domu s průvodkyní. Potom chvilka vydechnutí s kávou a čajem. Kolem naší improvizované čajovny je husto, prodej ve “Slušným bazaru” nabírá obrátky.
20,30 - nastupuje v kostele pěvecký soubor ZůZiZů z Tymákova. Parta nadšených pěveckých amatérů pod vedením  nejnadšenější profesionálky, paní Zuzany Kuncové zpívá lidovky západních Čech i spirituály a písně africké. Je to úžasný vrchol večera, či noci, kostel je nacpaný do posledního místečka, dveřmi projít dovnitř nelze...
21,10 – mezitím se modlitebna – divadlo - změnila na taneční sál a začíná taneční produkce klubu Akcent. Tedy té dívčí části. Zase je to strašně složité se do sálu vůbec dostat a něco vidět.
21,30 – několik opozdilců se účastní prohlídky kostela a sborového domu s průvodkyní. A tentokrát je to i prohlídka prostor klubu Akcent Střediska Diakonie – nízkoprahového komunitního centra, které nabízí aktivity i pomoc dětem a mladým lidem. Nu a jako vždy – výstava Albína Gini, který ve své umělecké dráze výrazně pokročil. Jsou tu abstraktní pastely i úžasně barevné krajiny na plátně.
22,00 – venku začíná bouřka, davy prořídly, a zbylí účastníci se s posledním šálkem čaje uchylují do zšeřelého kostela, kde se začíná číst z dalších, nepřeberných povídek Roberta Fulghuma.
22,30 si zazpíváme, ztišíme s v modlitbě pana faráře Leonarda Tecy a rozcházíme se do vlahé noci po dešti. Ale vždyť žalmista přece zpívá, že ...noc jako den svítí...! V našich duších určitě.