MATOUŠOVO EVANGELIUM 2,13-15

13Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ 14On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta 15a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘

Milé sestry a milí bratři v Kristu.

Někdy bývají sny takové až neodbytné. Některé si nedají pokoj a stále se člověku vrací. Tak i Josefovi se do snů vrací anděl, Boží posel. 

Napadlo mě, jak se asi Josef cítil? Celý život nic, a teď najednou v krátké době se u něho několikrát objevuje anděl a vyřizuje mu Boží slovo. Mohl se cítit skoro až jako praotec Abraham, ke kterému přišli hned tři poslové Boží se zprávou od Hospodina. Nebo Mojžíš, ke kterému promlouval Hospodin Bůh. Například z hořícího keře ještě v Midjánu, nebo na hoře, když uzavírali smlouvu a podobně. Dá se z toho vyvodit, že Josef (a vedle něho i Maria) se ocitli mezi vyvolenými. Mezi zvláštně vyvolenými, s určitým jedinečným a neopakovatelným posláním. Zdůrazňuji to zvláštně vyvolenými. Protože vyvolení jsme vlastně všichni. Určitě k tomu, abychom dobře naslouchali Božímu slovu, abychom se jím nechali ovlivnit a poučit a vést životem. Protože bychom se třeba naopak mohli nechat svést bláznivostí doby. V téhle koronavirové době třeba všelijakými nepodloženými teoriemi o spiknutí jakýchsi tajemných skupin, politiků nebo miliardářů a podobně, kteří nás chtějí ovládnout. Ale stejně jako Josef můžeme i my v Božím slově zaslechnout povzbuzení. Sice je to je poněkud bláznivá doba co prožíváme, sice se dějí věci, kterým nerozumíme, ale vždycky do ní zní Boží nadějné slovo. Pak už záleží na jednotlivci, zda a jak ho přijme a poslechne, nebo ne. Josef patří mezi takové, kteří neváhají a poslouchají. I proto, že on si už ověřil, že slovo Boží se jistojistě naplní. To, co mu anděl sděloval se naplnilo. Narodilo se Marii dítě a je to kluk. A že je opravdu výjimečný potvrdili nebeské zástupy i pastýři i mudrci, kteří k nim postupně dorazili. Už tohle Josefovi jasně ukázalo, že Pán Bůh nikdy nemluví do větru a že se jeho slovem má člověk vážně a pečlivě zaobírat. A i tuhle zkušenost nám chce evangelista předat. Pro naše posílení, utvrzení a poučení. Že čisté Boží Slovo stojí nade vším lidským.

 Josef, Maria i Ježíš se ale najednou ocitají v ohrožení. Ve smrtelném nebezpečí. Je to hodně zvláštní, vždyť oni nikomu nic neudělali. Nikoho neohrožují. Jsou to jen malí, obyčejní, chudí lidé. Podobných je okolo mnoho a mnoho. A přece se právě na ně najednou vrhá ten nejmocnější muž v zemi - král Herodes - aby je zahubil. Posílá na ně vojáky, kteří je mají zlikvidovat. Protože z nich má obrovský strach. Je to dáno tím, že král Herodes, zvaný Veliký, byl magor. Tolik se bál o svojí vládu, že dával likvidovat lidi u kterých získal pocit, že ho ohrožují. A představa, že nový židovský král ho svrhne z trůnu ho zaslepila natolik, že se rozhodl jednat a okamžitě ho odstranit. Docela by mě zajímalo, zda přitom děkoval nějakému svému božstvu za to, že tři mudrci od východu dorazili nejprve k němu a všechno mu to vyklopili. Nebo že by děkoval dokonce Hospodinu když byl židovským králem?

Je to zvláštní jak se takové situace v dějinách opakují. Vždycky se najde nějaký podobný magor, který se dostane nahoru a pak už většinu svých schopností věnuje tomu, aby se zbavil potencionálních soupeřů. Ať už reálných nebo jen domnělých. Dělá to proto, že se bojí. Dokonce i z těch naprosto obyčejných lidí může mít strach. Vždyť kolik je pořád na světě uprchlíků, kteří nemají, kde by hlavu složili, protože je nějaký podobný magor vyhnal z domova. Kolik bloudí zoufalých vyhnanců naším světem, protože se nemohou vrátit domů. Kolik trápení musejí překonávat. Kolik z nich muselo utíkat potají, třeba v noci, jen aby zachránili holý život svůj a své rodiny, svých dětí. Jak těžké a náročné to mohou být životy nemáme my ani tušení.

Podobně je na tom i Josefova rodina. Utíkají v noci, potají, přes poušť až do Egypta. Právě tam je Hospodin posílá. Jdou do země, kterou Izraelci nikdy moc nemuseli. Už od dob Mojžíšových je pro ně Egypt nepřítelem, který je zotročil. A stálo je to pak hodně, než se z jeho vlivu vymanili. Paradoxně právě tam má Josef s rodinou zamířit. Další ze zvláštních a překvapivých Božích nápadů, kterých jsou Vánoce plné. Nejen, že k nám přichází jako bezbranné děcko, které se bez pomoci dospělého neobejde. Nejen, že se to odehrává stranou ode všeho hlavního lidského dění. Nejen, že je vystaven ohrožení. A nejen, že se musí plahočit nocí. Dokonce se před pronásledováním musí ukrýt právě tam, kde byl kdysi jeho lid zotročený. A tak si u toho říkám: To si to, Pane Bože, nemohl udělat nějak jinak? Přímo, rovnou? Že bys přišel a praštil do stolu a všechny tu srovnal do latě? Tak asi nemohl. Možná bychom si toho tolik nevážili, kdyby sem vpadl podobně, jako to dělají lidští dobyvatelé. Možná bychom se ho pak spíš báli a neměli k němu důvěru. Možná by nám v tom chyběl právě ten tichý a pokorný lidský příběh Josefa a Marie, kteří do středu svých životů postavili Boží slovo a jejich cílem se stalo ho naplnit jak jen nejlépe dokážou.

Jsou to zvláštní tajemství Božích záměrů a způsobů jednání. Ale i o tom jsou Vánoce. Jsou také o tajemství, které nedohlídneme a neprohlídneme, ale kterému i tak máme věřit a důvěřovat. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste.

Prosíme, pomáhej nám svým Duchem rozluštit dobu, její nesnáze a náš úkol v tom. Pomoz nám najít tu správnou cestu. Cestu lásky k bližním a cestu pomoci potřebným. Abychom v novém roce dokázali zas o kousek lépe plnit poslání, které jsi nám svěřil. Amen.