Těmito slovy apoštol Pavel udělal jakousi inventuru vlastního života, když již seděl v žaláři v Římě a věděl, že se odsud jen tak nedostane. Přesto stihl ještě mnoho udělat, že ta inventura mohla klidně přijit později. Jeho situace jej nijak neomezovala v šíření evangelia. Využíval k tomu každou příležitost. Jak sám jinde píše: „Snáším utrpení a dokonce pouta jako zločinec. Ale Boží slovo není spoutáno.“ (2. Tm 2, 9) Pro současnost by se to dalo říct možná obráceně, že se zdá, že Boží slovo je spoutáno a my jsme až moc svobodní. Láska nás nijak nepřitahuje, spravedlnost nás moc nezavazuje, pokora nám nic neříká... Seznam hodnot, které ztrácejí „hodnotu“ v našich životech, je dlouhý. Tento názor slýchám často.

Svět se mění každým dnem našeho žití. Každým naším konáním měníme zítřek. Jaký je náš odkaz pro budoucí generace? Jaká bude naše inventura? Kéž by každý mohl hrdě říci za sebe jako apoštol Pavel: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval“ - aspoň víru v lepší zítřek. Je to budoucnost, kterou my máme svým způsobem ve svých rukou. Společnost, kterou tolik kritizujeme, se nezmění, pokud se nezmění její jednotliví členové, když nezačne každý u sebe.

Církev může přispět připomínáním evangelia Ježíše Krista, založeného na Boží pravdě a jít příkladem tím, že se bude snažit vytvářet prostor pro život v lásce a spravedlnosti. Jelikož ještě neděláme konečnou inventuru, slova apoštola Pavla přijímáme jako výzvu. Chceme bojovat dobrý boj, chceme dokončit běh. Chceme zachovat víru. Inventuru děláme jenom částečně, jako když na výročním sborovém shromáždění hodnotíme uplynulý rok. Nebo když procházíme kartotékou, abychom zjistili, kolik nás je, kdo se k nám hlásí, či lépe řečeno kdo se ještě hlásí k Našemu Pánu Ježíši Kristu a k naší evangelické tradici.

A přejeme si, aby společnost o nás, o našem poslání a působení věděla, aby slovo Boží nebylo spoutáno naším mlčením.

- Leonardo Teca, farář