JANOVO EVANGELIUM 3,14-17

Víra v Boha je určitou emancipací od víry v přírodu, v bohy lidských představ, je to emancipace od specializovaných bohů, jak se o nich učíme v mytologii, k jedinému Bohu, který je Pánem všeho. Cesta Božího lidu, dějiny spásy člověka je vlastně vývojem od mnohobožství různě zaměřených bohů, k jednobožství, v němž vládne Boží trojice. Je to vývoj od složité jednoduchosti k jednoduché složitosti. Mytologičtí bohové se různě doplňovali, ale také spolu soupeřili, až se zdálo, že to napětí je důležitější než hledání harmonie. Boží trojice naopak přináší harmonii a jednotu. Nemáme tři bohy, jak nám mnozí podsouvali a podsouvají. Máme jen jednoho Boha, který působí třemi způsoby. A nezápasíme o jeho přízeň různými obřady a obětmi, nýbrž pouhou vírou v Ježíše Krista. Víra je dar z Boží milosti.

Ani slavení vzkříšení, ani bohoslužba jako taková, ani křest, ani Večeře Páně, nejsou obřady, kterými si můžeme naklonit Boha. Bez víry, jsou všechny naše obřady bezvýznamným setkáním a dováděním.

Dnes slavíme vzkříšení druhé osoby Boží Trojice. Slavíme den toho, kdo byl vyvýšen, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. A když mluvíme o té emancipaci, kříž a Ježíš představují velký posun, alternativu k Mojžíšovu rituálu bronzového hada, který vyčaroval poutníkům z Egypta do zaslíbené země zdraví po uštknutí hadem. Tenkrát stačilo se podívat na bronzového hada pověšeného na žerdi. Pro nás spása přichází z kříže, na němž visel náš Pán Ježíš Kristus. Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. V této myšlence Pán Ježíš klade důraz na víru. Byl vyvýšen na kříži a ke spáse stačí si uvědomit, co se to na kříži děje. Kříž nemá magickou moc, má vyvolat víru a vést k pokání. Pohledem na umírajícího Ježíše si uvědomujeme, že někdo za nás umírá, abychom my mohli žít. Zároveň víme, že nám to nikdo nevyčítá, ani Bůh. O to více si můžeme vážit Kristovy oběti. Bůh to dělá z lásky, z vlastního rozhodnutí.

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ U zrodu všeho je Boží láska k nám. Láska vedla Boží trojici k poradě a rozhodnutí, že Bůh Syn sestoupí a představí nám svého milovaného a milujícího Otce. Kristova oběť začíná už v tomto rozhodnutí, začíná tehdy, když se vzdává nebe a vydává se na cestu za člověkem. Jaký to má pro něho význam? Jaký přínos mu to přináší? Žádný, naopak přineslo mu to malér, smrt na kříži.

Lékaři bez hranic, Červený kříž, to jsou svazky lidí, kteří často riskují vlastní život, když se dostávají do oblasti ozbrojeného konfliktu, který sami nevyvolali a nezavinili. Nepřináší jim to žádný prospěch, ba naopak, riskují život, stanou se někdy terčem útoku těch, kterým jdou pomoct. To je jenom malá ukázka oběti lásky. Princip Kristovy oběti je stejný. Kristus přišel řešit konflikty, které nevyvolal a nezavinil. Nakonec se stal obětí lidské zlosti. Bůh však vše obrátil v náš prospěch. Odpustil nám a jako bonus nám vrátil Ježíše, aby se stal naším Pánem, pokud uvěříme. Další bonus je, že Bůh ukázal na svém synu, že smrt je jenom přechodná kapitola lidské existence. Vše je ve skutečnosti jinak. Náš pozemský život je pomíjivý, smrt je přechod do života s Bohem. Jaký je to život? Nevíme, ale říkáme mu věčný.

Ježíš je cesta, která vede do věčnosti. Naše víra je naším rozhodnutím nastoupit na tuto cestu. A křest je veřejným vyznáním naší víry. Křest dětí je z poznání a vyznání rodičů. Děje se ve víře a naději, že děti budou svými rodiči, kmotry a společenstvím Božího lidu vychovávány tak, aby rostly v poznání Krista jako jejich osobního spasitele.

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Bůh miloval a miluje svět. Zní to globálně bez rozdílu. Boží láska zahrnuje všechny, každý má právo přijmout pozvání, výzvu a dar víry, a nastoupit na cestu následování spasitele. Tak Bůh miloval svět; nejen Židy nebo Řeky, nejen Čechy nebo Slováky, nejen katolíky, pravoslavné nebo protestanty, ale celý svět. Spása přichází ze Židů, říká Písmo, ale vyvoleným se stává každý, kdo dar víry a spásy přijímá.

Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Rozumějme, Pán Ježíš nepřišel rozhodovat o tom, kdo kam patří, on přišel zvát všechny. Není to ani na nás, abychom o tom rozhodovali. Den soudu přijde jindy. A jedině Bůh ví, kdo je kdo. Boží království nemá lidské hranice, nikdo z lidí nemůže říci, kdo tam patří a kdo ne. Jedině Bůh zná skutečné hranice, jedině on ví, kdo obstojí, kdo skutečně věří, miluje a žije nadějí.

Všichni jsme ukřižovali Ježíše, nepřijali jsme ho, cítili jsme se obvinění jeho dokonalostí. Pro nás všechny Ježíš vstal z mrtvých. Všem nám chce darovat život. Zve k následování. To není formalita, k něčemu nás to zavazuje. Bůh nemá rád naše hříchy. A následovat Krista znamená nenávidět hříchy. Bojovat za dobro. To je cesta, o kterou se snažíme a na kterou zveme i své děti, kterým jdeme příkladem, jako Kristus je příkladem nám všem. Byl příkladem svým životem, byl příkladem obětí lásky, byl a je příkladem nového života. Zve nás, abychom žili k Boží slávě. Amen

Modlitba

Bože, děkujeme ti za pozvání a za dar milosti. Děkujeme ti, Bože, že napravuješ lidské chyby, že tvůj Syn nezůstal v hrobě, ale byl vyvýšen z kříže ještě výše, do tvé slávy. Prosíme, dej nám hojnost lásky, víry a milosti. Dej, aby tvé království rostlo z tvé vůle a ne z naší. Amen.