ŽALM 16,2

2Pravím Hospodinu: „Ty jsi, Panovníku, moje dobro, nad tebe není.“

Hodně se mi líbí dnešní možnost přímého oslovení Boha. Kdy mohu stát tváří v tvář Panovníku Hospodinu. Vlastně dneska už hovořit přímo k nebeskému Otci. Laskavému a milujícímu a odpouštějícímu. Mohu tak činit někde stranou o samotě, ve skrytu a nikdo další nemusí vůbec nic vědět. Tohle tiché modlitební soustředění má v sobě velikou sílu a moc, ale i radost a potěšení především pro mě. Pro můj vnitřní život. Ale to se děje ve mě, to se pak samozřejmě projevuje i navenek. Směrem k druhým lidem. Soukromá nebo osobní poctivá modlitba vede člověka k dobrému smýšlení i konání.

Ale současně mě moc těší i možnost společné modlitby. Kdy se sejdou dva neb tří a nebo i mnohem víc lidí a mohou se modlit dohromady. A taková modlitba ta zas člověku dává pocit velké sounáležitosti a propojení do jednoho těla a jedné duše. Do jedné jediné církve Kristovy. Je to propojení nejenom mezi námi tady na zemi, ale i s těmi, kteří už tvoří nebeskou církev. Společná modlitba má taky svoji velikou sílu a moc a radost a potěšení a posilu. Pro každého jednotlivce z modlitebního shromáždění, ale i pro celé společenství dohromady. I tady se nějak formuje a utváří život, ale hlavně ten společný. Který pak může mít, dokonce má mít přesah do toho tak zvaného pohanského světa.

Žalmista hovoří o Panovníkovi Hospodinovi. K němu volá, na něho se obrací. Ale současně reaguje i na skutečnost, že mnozí lidé věří v jakási jiná božstva. Ale pro žalmistu je jen jeden jediný Bůh a tím je Panovník Hospodin. Protože Hospodin představuje dobro. ,Ty jsi moje dobro.‘ Je to veliké vyznání víry a důvěry v Hospodina. Skoro až jakoby zamilované, nebo spíš láskyplné vyznán. Tak hluboké a pravdivé a jasné je. Všecko dobré, co k člověku přichází, všecko má svůj počátek u Hospodina. V jeho slovu i činu. Vždyť na počátku Bůh stvořil všecko a bylo to dobré. A to dnešní dobré, co se děje nám nebo s námi, to navazuje na ten dobrý počátek. Z něho vychází všecko dobré. Z Hospodinovi lásky a dobroty, které tu jsou už od počátku.

Ale vnímám to i jako hluboké vyznání víry v Hospodina. Protože on je jediný skutečný Bůh Stvořitel a proto je současně i Panovníkem nad veškerým svým stvořením. I nad vrcholem celého stvoření, nad člověkem. Slyšíme v tom myšlenku - ne člověk, ale Hospodin je Panovník nad veškerou zemí, nade vším viditelným, ale i nad tím neviditelným. To on poroučí větru, dešti, zemi, nebi. To on stvořil řád, do kterého i my patříme a podle kterého se řídíme. Země má svá čtyři roční období, které se střídají a činí ji tak krásnou. Člověk má svůj start (narození), svůj čas na zemi a nakonec i cíl (smrt).

Pro mě v těch žalmistových slovem, v tom vyznání zaznívá i úvaha, že všechno, co je dobré ve mě, co se ve mě tvoří, že to je dobré jen díky samotnému Bohu. To on je zdrojem dobrého ve mě. A pokud ze mě čas od času vychází něco dobrého, myšleno dobrého pro mé bližní, pak je to vždycky inspirované Hospodinem Bohem. Respektive je to působení jeho svatého Ducha. Kterého dostáváme a který je naším dobrým učitelem a dobrým rádcem. 

Všechno to dobré co dostáváme, máme nebo rozdáváme je dáno velikou láskou Pána Boha, kterou k nám má. Žalmista ho vnímá jako Panovníka, protože právě panovník (král, císař, kníže, premiér, prezident) byl a je zodpovědný za to, aby v celé zemi vládlo dobro. Proto je Hospodin Panovník, protože on dává svému lidu dobré věci, dobré události, dobrého správce země). Pán Ježíš nám pomohl Pána Boha vnímat mnohem víc osobněji. Představil nám ho jako našeho nebeského Otce. Tak ho oslovujeme v modlitbě. Otče náš. Panovník se staral, stará o celou zemi, ale otec, ten se stará o své milované děti. Aby jim bylo dobře, aby se i měli dobře, aby na ně doléhalo jen to dobré. Pán ježíš vypráví svým učedníkům, že otec přece nedá svému synovi kámen, když ho prosí o chleba. Ale dopřeje mu to nejlepší co může. A přesně to dělá náš nebeský Otec, náš Panovník. Dává nám, dopřává nám dobré.

Mnoho lidí se ale ptá, tak když je Bůh dobrý, jak to, že dopustí zlo, bídu, válku, utrpení, smrt. Řekl bych, že on je nedopouští. Takových věcí se dopouštějí lidé. Protože přestali být dobrými. Protože to dobré, co nám dává nebeský Otec přestalo člověku stačit. Protože si myslí, že je víc než sám Bůh. Protože došel k přesvědčení, že je dospělý a nějakého Otce už nepotřebuje. Vystačí si sám. Ale všimněme si, že v okamžiku, kdy na nás dolehne něco zlého, velice často voláme Boha. Podobně jako se děti v podobných chvílích obracejí ke svým rodičům o podporu, pomoc či potěšení. Když jsou v průšvihu, pak i ti bezbožníci často volají Boha o pomoc. Proč? Protože Hospodin Bůh, ať už jako Panovník nebo jako Otec je vždycky dobrý a vždycky vše k dobrému obrací. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste.

Prosíme tě jako našeho Panovníka i jako našeho bratra, prosíme tě, pomoz nám být dobrými. Hlavně v těch chvílích, které jsou náročné a těžké. Ve chvílích, kdy se snažíme překonat to nedobré. V nás nebo okolo nás. Prosíme o tě o pomoc skrze tvého svatého Ducha. Amen.