LUKÁŠOVO EVANGELIUM 24,1-6

1Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. 2Nalezly však kámen od hrobu odvalený. 3Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. 4A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. 5Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6Není zde, byl vzkříšen.

Jest-li pak jste si uvědomili, že jsme také prvního dne po sobotě vstali a vypravili se. Na rozdíl od žen jsme nešli k hrobu, ale do kostela. Ale ty důvody, které nás k tomu vedly, by mohly být v něčem podobné.

Odvalený kámen, otevřený a prázdný hrob, to v té první chvíli nevypadá vůbec nadějně. Spíš vykradeně, vyprázdněně, zoufale smutně a beznadějně. Vždyť i to poslední, co ještě zbývalo, i to najednou zmizelo v nenávratnu. Jakoby tím temnota definitivně zpečetila své vítězství. Nejdřív pohltila život a teď i zbylé tělo. Už není nikde nic, jen naprostá prázdnota. A přesto ty ženy něco vede dál. Vstupují, možná beznadějně, možná zvědavě, možná zoufale, možná přece s nějakou malinkou nadějí v srdci, ale přece, vstupují do toho otevřeného hrobu, aby tam objevily jen temnou prázdnotu. Aby se přesvědčily, že opravdu je prázdný. Že tělo jejich Mistra tu není. Kdyby se toho už nestalo víc, bylo by to opravdu naprosté zoufalství. Ztratila by se jakákoliv naděje na něco z toho krásného o čem Pán Ježíš mluvil. Všechna ta podobenství začínající ,Boží království je jako když...‘ by byla ničím. Jen pár hezkými slůvky, několika zajímavými okamžiky, chvilkami ve společenství podobně naladěných lidí. Ale nic víc. Protože kde je teď to Ježíšovo Boží království? Zmizelo ve temné prázdnotě.

Ale z vyprávění je patrné, že člověk se má pokoušet jít dál, i když ho z té temnoty a prázdnoty svírají obavy a strachy. Utéct a nechat všechno za sebou, to je strašně málo. Protože Boží království je jako když ... je jako když i člověk se snaží a hledá a chce se dozvědět a potkat a poznat. I my se máme pokoušet najít pravdu, najít Boží království. Jít dál i když zrovna úplně nevíme, i když nás svírají pochybnosti, i když je před námi neznámá temnota. Jako šly ty tři ženy dál. I když se děsily a bály, přesto překročily ten pomyslný práh mezi životem a smrtí. Ano, byly v té chvíli bezradné a přece projevily určitou odvahu a vstoupily. 

Stály tam bezradné. Nevěděly, co se stalo, co bude dál, co teď mají dělat. Zůstat a pátrat, nebo utéct domů? Přemohla je nejistota. A přece se z toho stala ta nejzajímavější chvilka jejich životů. Něco nevídaného a neslýchaného. Něco, co už nikdy nikdo po tom nezažil. Náhle u nich stáli dva muži. A měli na sobě zářící roucha. Zářivě bílá, jak by je žádný bělič na zemi nevybělil. Byla pro ně znamením Božího království. Tady a teď u prázdného hrobu se totiž setkala, protnula nebesa se zemí. Tady se najednou vytvořil prostor Boží království, který obklopuje tyto tři ženy. A ony náhle slyší evangelium. Slyší radostnou zprávu. Hledáte tady Ježíše? A opravdu ho chcete hledat tady? Mezi těmi mrtvými co tu jsou okolo? Není to od vás tak trochu bláhové? Protože tady ho určitě nenajdete, on tu není. Co by tu taky dělal? Živý přeci nepatří mezi mrtvé. Běžte ho hledat zpátky mezi živé. Tam ho budete moci spatřit a nalézt. A nebo on si nalezne vás. Pán Ježíš k nám přišel proto, aby právě pro nás vybojoval nový život. Aby nás vyrval hříchu a smrti a dodal čistotu a novost našim životům.

Tady tomu pozemskému životu, když nás učí abychom ho nežili jen tak obyčejně a marně. Ale vyzývá nás a směřuje, abychom ho naplnili láskou k Hospodinu, láskou k bližnímu a ještě taky láskou k sobě. Láskou podobnou té, jakou projevil Pán Ježíš k nám všem, když se za nás obětoval na kříži. A tak abychom pomáhali pronikat Božímu království sem k nám. Do toho našeho pozemského žití. Boží království bude když se také já budu snažit najít Ježíše a budu se pokoušet být takový, jakým byl on. Víme dobře, že nám to nejde nijak snadno a že jeho dokonalosti nikdy nedosáhneme. A přece se o takovou dokonalost máme pořád snažit a to celým svým srdcem, celou svou silou, celou mocí a i duchem. Vždycky a všude usilovat o to žít jiným, novým životem, který následuje Pána Ježíše.

Taky nám k tomu nabízí možnost života nebeského. Dokonce života věčného ve svatosti a lásce Božího nebeského království. Jak přesně bude vypadat život tam, to zatím nevíme. Víme jen, že to bude jako když něco... Nejspíš tedy mnohokrát a mnohokrát lepší než je to nejlepší z našeho pozemského světa. Co oko nevidělo, ucho neslyšelo a lidem ani na mysl nepřišlo to Pán Bůh už před věky připravil. Aby to dobré bylo i naše, je ale třeba se nebát vstoupit do určité nejistoty. To už pak mluvíme o víře. Víře, že Pán Ježíš byl opravdu spravedlivý a milovaný Boží Syn, že přišel sem k nám, ke mně, že ode mne převzal všechno mé zlé na sebe a za mě šel na smrt a za mě zemřel na kříži. Víra je vždycky spojená s určitou nejistotou. Právě proto, že to je víra. Nejsou tu přesvědčivé důkazy, doklady, dokumenty. Máme k dispozici ,jen‘ svědectví několika lidí. Žen a apoštolů. Svědectví dostatečné tak akorát pro víru, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, Spasitel. A že třetího dne vstal z mrtvých a je živ a hledá nás a zve k sobě. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste.

Slavíme tvé veliké vítězství. A prosíme dej, aby nás tvé vítězství naplnilo, prostoupilo a přetvořilo v nové stvoření, které nepochybuje o tvé lásce a milosti. Prosíme, dej nám takovou víru. Amen.