LUKÁŠOVO EVANGELIUM 6,17-19

17Sešel s nimi dolů a na rovině zůstal stát; a s ním veliký zástup jeho učedníků a veliké množství lidu z celého Judska i z Jeruzaléma, z pobřeží týrského a sidónského; 18ti všichni přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravovali se i ti, kteří byli sužováni nečistými duchy. 19A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc a uzdravovala všechny.

Nemám moc rád veliké zástupy. Vždycky totiž hrozí, že se něco zvrtne a ze zástupu se stane dav. Navíc je pak takový dav snadněji ovladatelný a manipulovatelný. Asi se dá předpokládat, že něco takového nehrozilo u zástupu kolem Pána Ježíše. Vždyť přicházeli především naslouchat. Šlo jim o to dozvědět se od Pána Ježíše informace, které oni sami považovali za důležité pro svůj život. Chtěli, potřebovali do sebe nasát něco nového. Na čem budou moci postavit svůj život, o co se budou moci opřít, co je nenechá ve štychu. Takovým základem pro ně byl Mojžíšův zákon. Ale teď z něho mohli od Ježíše slyšet i vrstvy, které většinou od svých kněží a rabínů neslýchali. Důraz na lásku, která by měla mezi lidmi vládnout nejen slovně, nejen ve vyznáních k Hospodinu, ale je důležité to posunout i do každodenního potkávání se a jednání. Nejen v synagóze či v chrámu, ale taky na tržišti, na poli, na vinici, při cestování. Prostě kdykoliv a kdekoliv. A právě to je to zajímavé, co lidé mohli a asi i chtěli od Pána Ježíše slyšet. 

Je mi jasné, že církev a kazatelé po celá staletí právě o tomhle mluví. O tom, že máme milovat Pána Boha a taky své bližní. A přece je pořád na nás lidech vidět, že to potřebujeme slyšet znova a znova. Pořád to vypadá, že je mezi námi skutečné lásky ještě nedostatek. Právě v těch obyčejných každodenních setkávání a jednání se člověk často neudrží. Snadno sklouzáváme zpátky k nelaskavosti, k sobectví. Podléháme egu či představě o vlastní důležitosti. To je něco celkem běžného. Stává se to každému. Ani ti kazatelé, kteří nás vyzývají k lásce k bližnímu se tomu nedokážou ubránit. A právě proto je tak důležité si Ježíšovy výzvy a podobenství a mustry o tom, jak by ta každodenní láska měl vypadat znovu a znovu opakovat a připomínat. Proto, že na ně skutečně občas zapomínáme. Proto si je potřebujeme do sebe ukládat, aby v nás zůstala láska k Bohu i láska k bližnímu.

A pravděpodobně přitahují zástupy k Ježíšovi i ony velmi jasné a viditelné projevy lásky. Ta jeho ochota pomáhat lidem potřebným a postiženým. Lidem, kteří se ocitli v pro ně vlastně neřešitelných situacích. Jeho ochota takhle konkrétně a viditelně rozdávat lásku plnými hrstmi všem prázdným a hledajícím a toužícím právě po ní. Vždyť i proto za Pánem Ježíšem lidé přicházejí. Načerpat, nabrat si lásku. Naplnit se nejen jeho učením, ale také jeho konkrétní láskou. Asi i v tom se Ježíš odlišuje od tehdejších zákoníků, rabínů, saduceů. Nejde mu ani o vlastní prospěch nebo popularitu; nejde mu ani o to ovládat lidi nebo veřejné mínění; nejde mu ani o reformu církve či náboženství. Jako naprostý základ vidím právě snahu o změnu smýšlení člověka. Jeho vnitřního uspořádání. To mě Pán Ježíš vypráví podobenství o nebeském království. To mě vypráví o lásce, která v něm vládne. To mě přibližuje Hospodina jako milujícího Otce. To mě napovídá, že když se budu držet jeho rad, nebo přikázání, že mě nemine vstup právě do Otcova nebeského království. A taky to mě říká, že když se budu držet jeho rad nebo přikázání, mohu ochutnávat krásu nebeského království už tady na zemi. Respektive, když se budeme my všichni držet jeho rad nebo přikázání, že se nám přiblíží nebeské království na dosah. Že bude uprostřed nás a v nás a s námi a pro nás.

V Ježíšovi je moc, která dokáže uzdravovat. Jak tělo, tak ale i duši člověka. Někdo se ho potřebuje dotknout přímo, fyzicky. Sáhnout si, aby měl jistotu. Udělali to lidé ze zástupu kolem Ježíše, udělala to žen, která už dlouho byla nemocná, toužil po tom Tomáš, aby měl jistotou, že Ježíš byl opravdu vzkříšen. Někdo touží po tom, aby se s Ježíšem dotkl ve slově. Toužily po tom, zástupy, které se okolo něho shromažďovaly. Toužil po tom Nikodém, který za ním tajně chodil a naslouchal jeho zajímavým slovům. Někdo se chce dotknout spíš v duchu nebo v srdci. Aby to byl zážitek, pocit, emoce. Něco kdesi uvnitř, co člověkem pohne k novému způsobu života, ke změně smýšlení, k proměně celého srdce, duše, moci síly, kterou má.

Pán Ježíš tu rozdává plnými hrstmi. Slovo, učení, podobenství, vyprávění, ale taky pomoc, podporu, léčení, napravení. Rozdává z nebeské lásky, která tak moc patří do našeho světa. Dává nám víc, než si kdy pomyslíme, než spočítám, nebo než dokážeme dohlédnout. A od nás chce jen důvěru. Abychom za ním přicházeli s touhou naslouchat, čerpat, nabírat. A pak jít a rozdávat a dávat a radovat se s obdarovanými. Láska, radost, pokoj, požehnání to je dobrá a radostná zpráva pro každého člověka. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste.

Prosíme tě, z hloubi našich srdcí o lásku. O takovou lásku, která pohne každým člověkem, promění jeho srdce k dobrému, změní celkovou atmosféru nejen v naší zemi ale po celém světě. Amen.