Milé sestry a milí bratři v Kristu.

Když jsem před časem zpracovával text o pokoušení Ježíše na poušti, napadlo mě, že různých pokoušení bylo určitě víc. Ježíš byl svojí podstatou jak Bůh, tak ale zároveň i člověk. A všichni sami dobře víme, že pokušení na nás doléhá nespočetná řada. V jednu chvíli mě i napadlo, zda mé uvažování a kázání o pokušeních Pána Ježíše, zda taky není nějakým mým pokušením. Nevím. Ale to jen na okraj. Když jsem procházel evangelia a hledal texty o pokoušení Pána Ježíše, bouchnul mě do očí i tenhle text. 

MATOUŠOVO EVANGELIUM 26,36-44 

36Tu s nimi Ježíš přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Počkejte zatím zde, já půjdu dál, abych se modlil.“ 37Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost. 38Tehdy jim řekl: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!“ 39Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ 40Potom přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou? 41Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ 42Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím-li jej pít, staň se tvá vůle.“ 43A když se vrátil, zastihl je opět spící; nemohli oči udržet. 44Nechal je, zase odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.

Když se na to podíváte, tak všechna předchozí pokušení byla nejvíc ve smyslu ,Jsi-li, tak to nějak prokaž‘. Ukaž a dokaž nám okolním, že opravdu jsi ten, na kterého jsme tak dlouho čekali. Ukaž nám Mesiášské znamení a my ti uvěříme a půjdeme za tebou. Ježíš tak zápasil s pokušeními především z venku. 

Jenže tady se už dostáváme do jiné roviny. Tady Ježíš zápasí sám se sebou. Je to jeho vnitřní zápas. 

Bylo mu jasné, že ho v Jeruzalémě nečeká jen příjemná oslava svátku Pesach. Ale dobře věděl, že ,Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali ho a ukřižovali‘. Věděl, že jde na smrt. Ale současně věděl, že jde naplnit své poslání. To, co stalo dosud - kázání, uzdravování, diskuze, sycení - to všechno byla jen příprava na to největší.

Kdybych to měl soudit podle sebe, tak já bych udělal to, co o chvíli později udělali učedníci. Prostě bych zdrhnul. A utíkal hodně hodně daleko, abych se tomu všemu vyhnul. A z Ježíšových slov cítíme, že i v něm se něco podobného odehrávalo. Nechci říkat, že myslel přímo na útěk, ale je v jeho slovech cítit určité pokušení změnit to, co bylo naplánováno. ,Ať mne mine tento kalich‘ je velká prosba o změnu. Prosba vyslovená ve strachu z toho, co má na Ježíše dolehnout. Vidíme, že naše lidské pocity nejsou Pánu Ježíši vůbec cizí. Že měl stejné pocity a pohnutky jaké míváme my. Už mockrát jsem se modlil podobně, aby mě minulo něco nepříjemného. A to my nikdy nehrozilo něco takového jako Pánu Ježíši. Tohle je něco, co Pána Ježíše přibližuje k nám a nás zase k němu. To lidské v něm i v nás. Tady cítíme, že ani jemu se nevyhýbalo vnitřní pochybování. Nebo pokušení se vyhnout tomu nepříjemnému, co se na člověka valí. O čem ví, že už se to chystá a že to přijde. Tady si uvědomuji jak blízko mi Pán Ježíš je. Že cítí, vnímá i ty moje strachy a váhání a uhýbání. Ne proto, že to sám dělal, ale proto, že sám zažil, kolik to člověka stojí, aby odolal a neuhnul. A i tohle mě k Pánu Ježíši přivádí a dává mi v něho důvěru. To že sám zažil pokušení. A pro mě je přitom důležité, že on nepodlehl. Ani v takovéhle těžké chvíli neuhnul ze své cesty. Je tak pro mě vzorem, že to jde. Že i já to mohu dokázat, Odolat a projít pokušením k něčemu lepšímu ve mě.

Jistě by Pán Ježíš mohl udělat ledacos, aby ho minul tento kalich utrpení, bolesti a smrti. Má-li moc uzdravit, napravit, nasytit tisíce z mála, odpustit hříchy, nejsou to žádná kouzla a čáry. Je to moc tvořící a proměňující. A pokud nechce dojít až k bolesti kříže, mohl by to změnit. Určitě by měl možnost se z toho vyvlíknout. V tom právě cítím pokušení. Uhnout, vyhnout se potupě a bolesti. Roli tu hraje asi i strach a nejistota - co když to nevydrží, co když udělá něco, čím všechno připravené znehodnotí? Bude pak stále ještě Mesiáš, nebo milovaný Boží Syn, který přináší spasení člověka, světa, stvoření? A co by potom bylo s těmi, kvůli kterým přišel? Došli bychom pak spasení i my, malí a hříšní? 

Pokušení je to určitě veliké a nebude posledním, které na Pána Ježíše dolehne. Navíc mu v zápase nepomáhají ani jeho nejbližší. Nedochází jim patrně, v jak těžké chvíli se jejich Mistr ocitl. Přestože se Petr ještě nedávno holedbal, že i kdyby všichni tak on svého Mistra neopustí a Jakub a Jan tvrdili, že mohou pít ze stejného kalicha jako Ježíš, v téhle chvíli své odhodlání nenaplňují. Znaveni spí, a Ježíš tak ve svém zápase, ve svém rozhodování zůstává sám. A je to tak pak až do konce, až do smrti na kříži. Celou bolestivou a potupnou cestou prochází sám, bez podpory lidí. Až by to mohlo vést k představě, že se tu zase nebe a země opět rozdělují a rozcházejí. Ale není to pravda. V osobě Pána Ježíše zůstává nebeský záměr spasit člověka na zemi, zůstává pevný a dojde svého naplnění. Tak veliká je moc Boží lásky. Tak veliká, že dokáže odmítnout jakékoliv násilí a současně unést i tu největší bolest a tíhu nepřátelství a ponížení. Podařilo se to i díky tomu, že Pán Ježíš nezůstal sám. Po celou dobu ho provázela láska jeho nebeského Otce. A to je nadějné a posilující a radostné i pro nás. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste.

Děkujeme za tvoji lásku, která nás dokáže obejmout a přijmout všechny. Děkujeme, že jsi prošel všemi těžkostmi, bolestmi i hrůzou smrti, abychom my v tobě mohli nalézt život a radost. Amen.