MATOUŠOVO EVANGELIUM 1,18-23

18Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. 19Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. 20Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. 21Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ 22To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 23‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.

Nepřipadá vám to trošku zvláštní? Každý rok si znovu a znovu čteme tu samou zprávu. Ano, trošku se to mění. Střídáme to. Někdy je to z Lukášova evangelia a jindy zase z Matoušova. Občas zazní něco z proroka Izajáše. Ale já ty vánoční texty poslouchám už nějakých 50 let. Představuji si, že bych si nějaký jiný text, knížku, nebo časopis, že bych si to taky četl takhle opakovaně každý rok znovu a znovu. No, nevím, zda by mě to taky tolik bavilo. Ale za sebe mám pocit, že se mi vánoční evangelium nemůže omrzet. 

Třeba proto, jak je to tolik lidské. V mnohém z toho, co si ve vánočním příběhu čtu, bych se klidně mohl sám najít. Něco podobného by se mohlo přihodit třeba i mě. Zároveň v tom ale nacházím, jak je to současně i naprosto jiné. Troufnu si říct: Jak je to božské. Nebo lépe - jak je to nebeské. 

Celý ten nádherně lidský příběh Marie a Josefa a dalších postav rámuje právě ono zvláštní setkávání a prostupování nebeského s pozemským. Na jedné straně jsou tu ti docela obyčejní lidé - Maria a Josef. Na straně druhé stojí anděl Páně. Asi jsou opravdu každý na jiné straně (země-nebesa), ale současně jsou i společně v jednom zvláštním dění. Aspoň na tu určitou chvíli. A okamžik, kdy se to všechno prolíná do jednoho, tím tu jsou sny. Sny ve kterých se Josefovi, a jindy zase Marii zjevuje anděl Páně. A přináší jim poselství. Přináší jim evangelium o narození dítěte. Nečekaného, dalo by se dokonce říci nechtěného, protože ještě nejsou svoji. A slyšíme o Josefovi, že se mu to nepozdávalo. Nelíbilo, že Maria je těhotná, ale ne s ním. Tak ji chtěl potají propustit. Aby ochránil sám sebe před posměšky a Marii umožnil jít za hlasem svého srdce.

I v tomhle mi to přijde tolik lidské. Podobných situací bychom se za dějiny lidstva nedopočítali. Nechtěných dětí, neočekávaných se už narodilo mnoho. A taky je možné, že i v téhle chvíli se někde rodí dítě podobně neočekávané či dokonce nechtěné. A tak si říkám, jest-li si Pán Bůh nechtěl do nás šťouchnout i takhle. Nejen tím, že přichází na svět jako malé bezbranné dítě, které se bez péče dospělé a zodpovědné osoby neobejde. Nejen, že se tak vystaví ohrožení od krutého krále Heroda. Nejen, že se rozhodne přijít do hodně chudých poměrů. A nejen, že k nám vstoupí stranou ode všeho důležitého dění v jakémsi zastrčeném chlévě v prťavém městečku Betlémě. On tomu dává korunu ještě tou nečekaností.

Josef i Maria s dětmi určitě počítali. S houfem dětí, jak to bylo v Izraeli zvykem. Vždyť děti jsou Božím požehnáním. Ale mělo to být jak se sluší a patří. Pěkně po svatbě. A do jejich pokojných rodinných plánů náhle vlítne tohle nečekané dítě. 

Jenže je to Dítě oznámené andělem Páně, dítě přímo od Hospodina. No ale tím je vlastně také Božím požehnáním. Trochu jinak, než jak se to říkalo, než jak se to chápalo. Ale je to požehnání. Dokonce tak zvláštní a výjimečné a veliké, že nakonec daleko přesahuje hranice jedné chudé izraelské rodiny. Jedné země. Jednoho lidu, jednoho náboženství. Požehnání tak veliké a nádherné, že dokáže zahrnout veškeré stvoření. Šíří se po celém světě a dává lidem vždycky znova naději, že Ano, bude líp. Ale vždycky je to líp trochu jinak než si to my lidé představujeme a malujeme. Nemusí to vůbec být tím, že budeme bohatí. Že náš výzkum a věda budou objevovat něco nového. Že vymyslíme tu nejlepší vakcínu. A možná ani tím, že vyrazíme k jiným planetám. Nebo tím, že se budeme dožívat stále vyššího věku. 

Ono líp je skryto ve jménu, které mají Maria a Josef dát tomu nečekanému dítěti. Podle starého proroctví má být jeho jménem Immanuel, to je ,Bůh s námi‘. A jméno Ježíš to znamená ,Hospodin je spása‘. I když každé je jiné, přesto ta dvě jména znamenají právě to, že skutečně bude líp. Vždyť to nejlepší pro člověka, pro lidstvo, pro stvoření je, když je Bůh s námi. Protože v téhle blízkosti je naše spása. 

Dnes večer se ještě chystáme si připomínat, že se tohle stalo. Že to není jen pár slov ve staré knize. Ale že to je realita i pro nás. Dnes si večer ještě naposledy připomeneme, že Pán přichází a už tady bude. To je evangelium Vánoc. Pán Bůh odpovídá na lidské prosby ,Pane, přijď‘ a opravdu přichází. Amen.