2020 KÁZÁNÍ Z NEDĚLE 8. LISTOPADU
1V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně, 2za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. 3I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů,“ 4jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! 5Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; 6a každý tvor uzří spasení Boží.‘ 7Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? 8Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: ‚Náš otec jest Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. 9Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ 10Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“ 11On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.“ 12Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“ 13On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“ 14Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“
Víte čím je taky zvláštní podzimní čas? Krásnými barvami v krajině. Mlhou, jinovatkou, ochlazením. Ještě dozrává zelenina a taky podzimní ovoce - jablka, hrušky, švestky, šípky, ořechy a podobně. Všimli jste si, že dneska už jen málo lidí sbírá ovoce, které roste jen tak podél cest, nebo kdekoliv v krajině? A všimli jste si taky, že mnoho takových ovocných stromů je velmi zanedbaných, jak se o ně nikdo nestará? Léty stárnou, nejsou prořezané, omlazené. Přesto bývají hodně vytrvalé. Drží se toho, k čemu tu jsou, proč byly vysazeny. K čemu vlastně lidé sázejí ovocné stromy? Aby nesly ovoce, kterým by sytily člověka, ale i některou zvěř.
Četli jsme, že nejen stromy, také člověk by měl nést ovoce. Je to tu napsané v osmém verši: 8,Neste tedy ovoce‘. To je výzva, kterou pronáší Jan Křtitel. A komu jí říká? Svým posluchačům. A těmi jsou? Židé. Vzdělaní zákoníci, zbožní farizeové, chrámoví kněží, ale stejně tak i docela obyčejní lidé, jako jsme třeba dneska my. Tehdy to byli muži, ženy a děti z městeček a vesnic především z Judska a taky z Galileje. Ti za ním přicházeli a poslouchali jeho kázání, proroctví, výzvy. A Jan Křtitel jim říkal: Neste ovoce. Buďte taky k něčemu. Jako stromy nesou dobré ovoce, tak i vy se snažte o něco podobného. Neste takové ovoce: ,které ukazuje, že činíte pokání‘. Ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Když Jan říkal tohle, co to vlastně po lidech chtěl? Ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Co to může znamenat?
Wikipedie: Pokání je v běžné řeči i v náboženském významu symbolická činnost, kterou člověk dává najevo, že pochybil, a snaží se své viny zbavit. V křesťanském pojetí znamená výraz lítosti, vnitřního obrácení k Bohu a proměny dosavadního života.
Biblický slovník: Pokání znamená nejen změnu smýšlení a cítění a lítost nad hříchem, ale proměnu celého života a přijetí nových norem náboženských a mravních, odvrácení od hříchu a obrat ke spravedlnosti a k Bohu.
Jan Křtitel své posluchače vyzývá právě ke změně smýšlení i chování. Dokonce k té radikální změně způsobu života. Jeho posluchači mají proměnit svůj přístup jak ke svému vlastnímu životu, tak ale i k životům těch ostatních okolo. Bližních. A samozřejmě i k Bohu Hospodinu. A aby to neměli zas tak ,jednoduché‘, ještě jim k tomu přidává: a nezačínejte si říkat: ‚Náš otec jest Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.
Ovoce pokání by mělo být naše vyvarování se hříchu. Hříchy děláváme různé. Něco jsou jen takové hříšky. Takové jednodušší, nijak zásadní, možná se o nich dá říct - příliš neubližující. Ale taky se dopouštíme hříchů, které zasahují a hodně bolí ty druhé. Našim bližním ubližují a zanechávají za sebou trápení a nepříjemné pocity. A teď pozor, protože to je to nejdůležitější - taky děláme hříchy, hřešíme tak, že to zasahuje a bolí našeho nebeského Otce. Ve svém myšlení i konání jdeme dokonce i proti němu, proti jeho dobrotě a lásce. Proti tomu, že on nás nade všecko miluje a přeje jen dobré. Miluje nás tak moc, že nakonec z lásky poslal svého milovaného Syna, aby on za nás trpěl a za nás zemřel. Aby všechny ty hříšky a hříchy vzal on na sebe a ty si odtrpěl až ke smrti. Tohle Bůh udělal, protože jinak nejdou vymazat, odstranit, zrušit naše hříchy. Naše možnosti, schopnosti, síly, moudrost, věda na něco takového nestačí. Nepomůže ani to, že pocházíme z tradičního, letitého evangelického (katolického, pravoslavného, židovského) rodu. Ani to s tím nemůže, nedokáže hnout. Nemůže nás zbavit naší hříšnosti. Právě tohle Jan vyčítá svým posluchačům. Na vymanění se z hříchu nestačí ani to, že někdo je potomek Abrahamův.
Víte proč Jan zmiňuje právě Abrahama? Ano, je to praotec Izraele a židovstva. Ano, on poslech Pána Boha, když si ho povolal. Ano, zcela změnil svůj život - opustil to staré a vydal se za Hospodinovým hlasem do zcela jiného života v jiné zemi. Ale Jan ho jmenuje ještě z dalšího důvodu. Abraham je tím, s kým Hospodin uzavřel smlouvu o tom, že z jeho potomků bude lid zvláštní a vyvolený mezi všemi. A tohle se stalo problémem, o kterém mluví Jan. Mnozí v židovstvu právě na tohle spoléhali. Říkali si, jsem přece potomek Abrahamův, zdědil jsem po něm platnou smlouvu s Hospodinem, mám tedy spasení jisté. Stačí mi dodržovat Zákon a je to. To je podobné jako kdybych si já říkal: Můj tatínek a jeho strýc a jeho otec a jeho otec i jeho bratr a taky jeho otec, ti všichni byli evangelickými faráři. Takže já mám díky tomu spasení v kapse. Já to mám jisté. Kdybych si tohle myslel, tak by mi Jan určitě řekl: Ba ne, kamaráde, nic takového. To si propadl pýše. Spasení se nedá zdědit. O spasení musíš usilovat ty sám svými silami, svojí vírou, svým pokáním. Jinak se k němu nedostaneš. Protože, co kdyby všichni zklamali? Co kdyby všichni přestali v Hospodina a v Pána Ježíše věřit? Kdyby všichni odpadli od víry, nebo kdyby si začali myslet, že spasení mají v kapse, tak by propadli hříchu? Co by se s nimi pak stalo? Přestali by být vyvolenými a stali se hříšníky. To by tu ale pak nebyl nikdo, kdo by vzýval a oslavoval Boha Otce, Syna a Ducha. Co by se stalo dál? A k tomu Jan říká: Hospodin Bůh je přece stvořitel. Ten, který dává život. Tak by si svůj nový lid stvořil. Třeba z úplně nových lidí. Jako si kdysi povolal Abrahama, povolal by si teď někoho nového. A kdyby nebyl nikdo živý, stvořil by si nový lid třeba i z toho neživého kamení. Taková je jeho stvořitelská moc. Amen.
MODLITBA
Pane Ježíši Kriste.
Prosíme tě, dej nám svého Ducha, aby nás udržel na tvé straně. Aby v nás rozvíjel a prohluboval a upevňoval víru a naději. Aby nás plnil tvojí láskou a my ji mohli rozdávat dál. O to prosíme. Amen.
—————
Kontakt
Farní Sbor ČCE v RokycanechJiráskova 481/II
337 01 Rokycany
+420 608 623 673
fsccerokycany@gmail.com
Pravidelná setkávání
- Bohoslužby každou neděli od 9:30
- Bohoslužby s vysluhováním VP každou 4. neděli
- Rodinné neděle po domluvě jednou měsíčně, se společným obědem každý druhý měsíc
- Nedělní škola každou neděli od 9:30 (pokud jsou děti přítomny)
- Víkendové biblické hodiny v sobotu jednou měsíčně po domluvě, v zimní čas od 17:00, v letní čas od 18:00
- Biblické hodiny pro děti - každý pátek 15:30
- Ekumenické biblické hodiny - každou středu v 14:00
- Staršovstvo 1. pondělí v měsíci od 18:30
- Zkoušky pěveckého sboru - činnost přerušena po dobu hledání nového sbormistra