ŽALM 103,7-9

7Dal poznat své cesty Mojžíšovi, synům Izraele svoje skutky. 8Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; 9nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.

Milé sestry a milí bratři v Kristu.

Kniha Žalmů je úžasná kniha. Vůbec se nedivím Slávkovi Klecandrovi, že si čítal žalmy ráno než šel do práce a že ho oslovily natolik, že k některým z nich naspal moc hezké melodie a hraje je se skupinou Oboroh. Ony se žalmy pochopitelně zpívali i dřív. Při shromážděních v jeruzalémském chrámu, i při jiných slavnostech a na jiných místech. Taky máme všech 150 žalmů zhudebněných v kostelním zpěvníku a občas je zpíváme. Všelijakých parafrází hudebních, literárních i výtvarných na žalmy najdeme celou řadu. Žalmy pořád oslovují další a další generace. Možná i proto, že tam člověk najde snad všechno z toho, co sám prožívá. Žalmy k Bohu hlaholí chvalami a oslavováním. Žalmy vyvyšují Hospodina a jeho činy. Žalmy opěvují krasu jeho stvoření. Žalmy k němu zoufale volají o pomoc, o záchranu. Žalmy si mu stěžují na bolesti a strasti. Žalmy zpívají o tom, co Hospodin slíbil a splnil. Žalmy vyprávějí o darech, která nám Bůh dává. Žalmy dokážou promlouvat jak za společenství celého vyvoleného lidu, tak i za jednotlivého človíčka. A všechny žalmy současně vyprávějí o velikosti lásky a milosrdenství Hospodinově. V tom všem je pořád krása a síla žalmů.

A ještě: žalmy také mluví o cestě, kterou Hospodin nabízí člověku. Není to nějaký výlet za krásami přírody, není to cestování po světě s poznáváním nových zemí, jak to děláme my. Nebo pouť po svatých místech. Tady jde o životní cestu. Je to Zvláštní životní cesta. Dneska občas mluvíme o tom, že křesťanství je jakási alternativa k tomu běžnému životu. Že jde o alternativní cestu. Docela bych s tím souhlasil. A určitě to tak bylo a je a bude i dál. Protože jde o cestu spojenou s Hospodinem. To on nám ji ukazuje, to on nám napovídá, kudy vede a jak by měla vypadat. To on sám jí dává směr a dynamiku jak svým slovem (Písmo, proroci, kazatelé), tak i svými skutky (záchrana, milosrdenství, vzkříšení). Dal poznat své cesty skrze Mojžíše celému vyvolenému lidu. A tak mu dal poznat i jeho cestu, ve které se měly odrážet cesty Hospodinovy. Cesta církve je cesta následování Božího příkladu. To je i náš úkol dnes a tady. Nasát, vstřebat do sebe ze všech stran, proudů, směrů velikost a moc Boží lásky. Nechat se jí prostupovat znovu a znovu, abychom znovu a znovu dokázali překonávat sebe sama. Aby nám to pomohlo jednat i jinak, než by to člověk udělal sám za sebe. Abychom dosáhli, abychom se pokoušeli dosáhnout k tomu, jaký je on sám. Slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný.

Já vím moc dobře sám na sobě jak tohle není jednoduché. Že se s tím člověk mnohokrát v sobě těžce pere. Taky často podlehne sám sobě a nedokáže jednat jak by měl podle Božího příkladu. To naše lidství v nás převálcuje touhu být dobrý jako je dobrý náš Pán. A že si někdy ty spory a hněvy táhneme pořád dál. A nedaří se nám jich zbavit. Překonat je. Odložit, odpustit, nevzpomínat na ty staré křivdy. Něco člověk dokáže odpustit celkem snadno, ale jsou i takové věci, kdy odpustit chce, ale nejde mu to. Je to nad jeho síly. 

A tak by mohl být čas adventu, čas očekávání nového, mohl by být i časem mého vnitřního ztišení a snažení se překonat to staré. Čas proseb o pomoc Ducha svatého v mém vyrovnávání se s minulostí, abych mohl vyhlížet budoucnost. Aby mi pomohl do sebe nasát a v sobě uložit to, čím je tak krásný Bůh - slitování, milost, shovívavost, milosrdenství. Prostě krásnou a čistou lásku k bližním, ke světu, ke stvoření a nejvíc ke Stvořiteli. Jan přece volal ,Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘ To je náplň pro čas adventu. Vyrovnat v sobě uvnitř cestu, kterou Hospodin dal poznat Mojžíšovi a se kterou znovu přichází Boží milovaný Syn Ježíš. Přichází urovnat všechny spory a ukončit hněv a zlobu a naplnit svět láskou. 

Ono vyrovnání cesty vnímám jednak jako srovnat si můj vztah k Hospodinu, k mému nebeskému Otci. Sem patří určitě vyznání vin, pokání, lítost nad spáchanými hříchy, touha po změně. A taky je tu i radost, že tady tahle možnost je. Jde to očistit to, co jsem ušpinil, pošpinil, zadělal zlobou, nepřátelstvím. Tahle možnost to není samo sebou. To je projev veliké Boží lásky ke mě. Veliké Boží touhy napravit mnou narušený vztah. Aby mezi námi nic nevadilo, ale vše bylo přímé, jasné, čisté. Současně to vyrovnání cesty pro mě znamená taky rovnat i vztahy s bližními. Aspoň se pokusit je narovnat. Nemohu přece očekávat příchod Pána a jeho lásky a současně s tím mít v nemilosti své bližní. Miluj Boha miluj bližního. Tohle od sebe nejde oddělovat. Cesty Hospodinovy jsou totiž cesty spojené s člověkem, s lidmi. Jsou propojené, propletené láskou, milostí, slitováním, milosrdenstvím, ukončením všech sporů do jednoho svazku.

A tak cítím, že advent, a ten letošní obzvlášť, může být jiný. Místo času velikého shánění, časem velikého rovnání. Místo času honění se, časem zklidnění a soustředění. Místo času uřvaných koled a jakoby vánočních písní časem klidné a tiché lásky čekající a vyhlížející cestu Hospodinovu. Cestu slitování, milosti, shovívavosti, milosrdenství k mým bližním, které mi Pán Bůh přivede do cesty. Zkusme to. Amen.