MARKOVO EVANGELIUM 15,42-16,4

Milé sestry a milí bratři v Kristu.

Asi jste si všimli, že po celý podzim se v kázáních vždycky vyskytoval kámen nebo kamení. Někdy jako hlavní, jindy jako vedlejší postava a někdy taky jen jako doplněk. Nebyl v tom z mé strany žádný speciální záměr. Prostě mě zaujalo v kolika negativních rolích se kamení v biblických příbězích vyskytuje. Stejně jsem je nevybral všechny. Najdeme jich mnohem víc. A dnes, pro poslední neděli církevního roku jsem se pokusil najít nějakou aspoň trochu pozitivní roli pro kámen. I když i tady má kámen zpočátku hlavně zápornou roli, nakonec se vše v dobré obrátí. A tak teď připomenu ony poslední tři verše z přečteného textu:

2Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. 3Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ 4Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký.

Konec církevního roku může být taky tak trochu na smutno. Zase máme jeden za sebou. A že ten proběhlý nebyl zrovna snadný víme všichni moc dobře. Ale oproti tomu, co prožívaly ony tři ženy to pořád ještě byla procházka růžovým sadem. Vždyť ony se v neděli ráno vydaly naposledy se rozloučit s tím, do kterého vložily veškeré své naděje. Který jim tak krásně rozzářil jejich života. A kámen, velmi veliký kámen tu představuje jejich smutnou oddělenost od Pána. Venku před kamenem je pořád světlo, život, radost. Naopak za ním už je pouze smrt, temnota a rozklad. Kámen, přivalený na hrob je dělítkem mezi světy; je hodně bytelnou překážkou mezi dvěma stranami. 

Říkám si, že někdy a pro někoho mohou být podobnou překážkou třeba i jen dveře do kostela. Co když mohou občas působit jako ten přivalený kámen. A jsou lidé, kteří s tím nedokážou sami pohnout. Podobně jako ony tři ženy. Nemají sílu otevřít a vstoupit. Třeba v sobě ani nemají naději, že za těmi dveřmi by se i pro ně mohlo něco změnit. A nebo mohou mít takový kámen na svém srdci, ve své mysli. A jen si tak občas řeknou, že by to snad i mohlo být jinačí. Jenže jim kdo pomůže odvalit ten kámen? A kdyby, bude to pak k něčemu vstoupit? Protože stejně se říká, že ten Ježíš, že to jsou jen takové povídačky pro ty hloupé, slabé, nemohoucí. Takové oblbování lidí. Jak by nějaký Ježíš mohl pomoct dneska právě mě? Když jsem zrovna teď v takovém srabu. Všude je zavřeno, nikam se nemůže, moje podnikání jde stejně k čertu, na státní pomoc nedosáhnu, možná mě propustí a budu bez práce. Jak mi v tom může ten váš Ježíš pomoct? 

Sám nedokážu říct jak přesně kterému člověku, ale určitě pomoct chce. Chce a může. Je také dobré si přitom ale uvědomit, že Pán Ježíš nám život nezmění zázračně, ze dne na den. Aby ke změně opravdu došlo, musí i sám člověk pro to něco udělat. Měl by aspoň nakročit. Aspoň se vypravit. Ty tři ženy přece jdou. spíš do beznaděje, ale stejně jdou za Ježíšem. Neví, zda se vůbec dostanou za ten kámen na druhou stranu. Neví, zda jim někdo pomůže a nebo jest-li jen nezůstanou před kamenem sedět a marně čekat na pomoc. Přesto jdou a doufají, že se snad najde někdo, kdo jim pomůže. A doufají, že kámen nebude překážkou napořád. Nadějné, krásné, radostné je v tom smutku právě to, že jejich doufání se naplnilo. Ten velmi veliký kámen byl odvalený. A hrob byl dokořán otevřený. Zmizelo dělítko, zmizela překážka. Svět tady a svět tam se náhle propojily. 

Mohli bychom to třeba vnímat i tak, že už nemusíme všechno dělit na zemi a nebesa a peklo. Na svět Boží, svět lidí a svět mrtvých. Odvalený kámen symbolizuje, že hranice mezi těmito třemi světy jsou už navždycky dokořán otevřené. Překážky byly odstraněny, odvaleny, překonány.Tam, kde vítězila smrt a temnota, tam proniká světlo a s ním i nový život. Kde vítězil hřích a směřoval člověka do temnoty hrobu, tam vítězí nebeské království lásky a pokoje. Kde bylo vše svaté Boží, tam je najednou otevřeno pro každého člověka, který má chuť vstoupit k Pánu Bohu.

A tak si lámu hlavu, jak podobně otevřít dveře našich kostelů. Aby taky znamenaly průchod z jednoho světa do druhého. Nebo spíš aby ukazovaly, že všechny světy jsou teď propojené a otevřené a není třeba se ničeho obávat. Že důvěra a víra mohou opravdu změnit i to, co vypadalo, že nejde. Že už nakročení přináší tak velkou a mocnou naději, pro kterou fakt stojí za to vyjít ze svého a vyzkoušet si to nové. A doufám, že něco takového s pomocí Ducha svatého a s láskou k Bohu i bližnímu společně dokážeme. Doufám, že dokážeme odvalovat kameny, které tomu zatím brání. Co doufám, věřím tomu. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste.

Tvá láska odvalila kámen, který rozděloval. Otevřel jsi tak nové spojení mezi Bohem a člověkem. Prosíme, dej ať právě tohle dokážeme zvěstovat svým bližním. I v čase, který přichází a který na nás čeká. Amen.