JANOVO EVANGELIUM 1,1-5

1Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. 2To bylo na počátku u Boha. 3Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. 4V něm byl život a život byl světlo lidí. 5To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Slovo s velkým S máme v Bibli. Jak ve Staré, tak i v Nové smlouvě. Vlastně - ona je tam hodně dlouhá řada slov a vět a odstavců, které nám vyprávějí zajímavé příběhy. O jednotlivcích, o rodinách i rodech, o celých národech. Hlavně o Božím vyvoleném lidu. Ale nejvíc vyprávějí o Božím díle, bez kterého by nebylo nic. Skrze Boží Slovo povstalo úplně všechno co známe, co tušíme, co si domýšlíme. Pozor, Božím Slovem bylo stvořeno i to, co zatím ještě neznáme, dokonce ani netušíme. Takže víme, že z Boží vůle a lásky povstalo úplně vše. Samozřejmě i veškerý život v jakékoliv jeho podobě. A Božím Slovem bylo pochopitelně stvořeno i to ostatní. Tak třeba právě teď vidíme, že do Božího díla určitě patří i tma. A teď zase vidíme, že Božím dílem je světlo, které bez problémů přemůže i temnotu. 

Když zapálím svíčky na adventním věnci, začnou nám dávat světlo. Taky budou trošičku hřát. Obojím - světlem i teplem - představují naději. Možná mohou představovat dokonce i symbol života. Ten chvějící se plamínek opravdu chvilkami vypadá, jako by se v něm třepetal život. Taky v nás, v našem srdci se nějak podobně třepetá Slovo Boží, které je Slovem stvoření a života. A každý si můžeme říct, že i toho mého krásného a jedinečného a neopakovatelného života. 

Říkám si, jaké to asi bylo na tom počátku, o kterém kniha Genesis říká: všude pusto a prázdno a ,nad propastnou tůní byla tma‘. Asi nic moc, když tam, vlastně když tady nikde nic nebylo. A jaké to asi bylo pak, když do toho ničeho zaznělo tvořící Boží Slovo a začalo se něco dít. Když se rozběhl proces životodárného tvoření, který se zatím dostal až sem k nám. To Slovo bylo jako světlo, které ve tmě ukáže co a jak. Jaké to tu je, jak to vypadá, co je přede mnou, čemu se mám vyhnout, co si mohu vzít, kam mám namířit, od čeho se odpoutat, co se ke mě blíží a tak všelijak podobně. Světlo mi dává dobrý přehled o tom kde jsem, temnota mi dává strach z toho, že to nevím. Boží Slovo mi přece dává také přehled. O tom, co je dobré a co je zlé. O tom, co Bůh stvořil jako dobré a že právě toho bych se měl co nejvíc držet. Nebo může být Boží slovo jako světélko v daleké dálce, za kterým mohu jít a které mě dobře a jistě dovede k mému cíli. Boží Slovo nás vždycky směruje v tomhle světě na dobrou cestu, která vede z otroctví ke svobodě. Z pustiny do zelené země. Z hříchu do milosti. Takže Slovo Boží je světlem, zvláštní září, podivuhodnou hvězdou nebeského království v našem světě. V mém vlastním životě.

Někdy ten náš svět působí, jako že je temný. Aspoň tenhle rok tak dost vypadal. Že všechno světlé v něm potemnělo. Že světlo je pohlcováno chaosem, zmatkem, nejistotou. Že už to nesměřuje moc k dobrému. Že se zase všude kolem šíří temnota. Ale podobných potemnělých časů už tenhle svět zažil. Doba, o které evangelista Jan vypráví se tehdejšímu Izraeli také zdála taková hodně temná. Ale náhle v ní vzešlo zvláštní světlo, které už nikdy nepřestane svítit, které se nedá temnotou pohltit, které všechno prozáří a ukáže pravdu. Takové světlo k nám přichází, na takové světlo čekáme. A těšíme se z toho, že o něm víme a že ho můžeme očekávat právě my. To je radost, to je evangelium právě pro nás, dnes, teď, tady. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste.

Prosíme, ať světlo tvého Slova pro nás září plným a jasným světlem. Ať nás vede životem tak, aby byl dobrý, aby naše slova, myšlenky i skutky byly dobré. Aby naše následování tvého příkladu bylo dobré. Amen.