JANOVO EVANGELIUM 8,3-7

3Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed 4a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. 5V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ 6Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. 7Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“

Milé sestry a milí bratři v Kristu.

Taky se vám to už možná stalo. Že se vás někdo pokoušel zahnat do kouta. Vmanipulovat do situace, ze které mu nemůžete vyklouznout. No a pak si s vámi může dělat, co chce. Slíbíte, uděláte, řeknete nebo zaplatíte (přeháním), co si ten druhý přeje. Tady k něčemu takovému mají dopomoci cizoložná žena a hromada kamení. A ještě taky Mojžíšův zákon. Na ten se totiž farizeové odvolávají. Na trest za porušení zákona za cizoložství. Takže to na první pohled vypadá, že se tu vše děje v mezích zákona. Je to přece podle práva. Trestem za cizoložství je ve třetí a taky v páté knize Mojžíšově stanovena smrt ukamenováním. Ale je otázka, zda je takový trest taky vždycky spravedlivý. Jenže o to tady vlastně vůbec nejde.

Nejde tu o spravedlnost, nejde dokonce ani o zákonné potrestání oné ženy. Ono sebrat kámen a hodit ho je hodně jednoduché. Kamení najdete skoro všude. Tedy v Palestině určitě. Ale kamení není v tomhle případě to největší ohrožení. Ohrožením, či hlavní zbraní je tady - slovo. Protože hodit kamenem po druhém člověku, to přece jenom vyžaduje kus odvahy, nebo zloby, nebo nenávisti, nebo tvrdosti či něčeho podobného. Ale hodit po druhém člověku slovem... Utlouct ho přívalem slov... Nachytat ho nepřipraveného na odpověď... To bývá tak snadné. Stačí se na to dopředu připravit a nedat mu pak šanci. A to je to, co se tu teď děje. Snaží se předložit Ježíšovi neřešitelný problém. Chyták, pokušení, ze kterého nejde utéct. Kdy je jakákoliv odpověď špatně. Buď pošle ženu na smrt ukamenováním - chybí mu láska - nebo zabrání naplnění Zákona - nectí Hospodina. A cokoliv z toho pak stačí rozšířit mezi lidi. Udělat z toho pomluvu. Vlastně ani ne pomluvu. Jen ukázat, že ten Ježíš taky není tak dokonalý, jak ho lidé vidí a jak se sám tváří.

Vyřčené slovo ale může někdy bolet mnohem víc než hozený kámen. Jen si představte onu ženu, která musela poslouchat slova: ,Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat.‘ Slyšela to a nemohla s tím nic dělat. Nemohla se proti tomu ozvat. Mohla se jen připravit na nejhorší. Ale mě přitom napadlo - je v těch slovech nějaká láska k bližnímu? Já ji tam nenacházím. Neslyším tam lásku k oné ženě ani ochotu k odpuštění. Což je škoda. Protože já nevím, proč to učinila. Proč se tak chovala. Asi k tomu měla nějaký vnitřní důvod, pohnutku, toužení. Spíš v tom slyším rachocení házeného kamení. Ale neslyším v tom ani lásku k Pánu Ježíši. Jde přece o to to na něj zkusit, nachytat ho, ponížit či zasáhnout. Bez soucitu, bez lásky. Spíš tam cítím tu chuť si hodit kamenem. Ublížit, zranit, zasáhnout co nejhlouběji, co nejvíc. Aby to fakt zabolelo. Buď jednoho nebo druhého. A nejlépe oba dva. 

Kámen tady znamená zranění a bolest a ponížení. Ukazuje na nelásku a na tvrdost srdce. Tvrdost vůči někomu, kdo se vymyká zaběhaným zvyklostem. Těm se vymyká jak ta žena, protože se nechová podle pravidel, podle Zákona. Ale vymyká se jim i Pán Ježíš svým důrazem na lásku, pochopení a odpuštění. Důrazem na nepovyšování se nad druhého člověka. Protože vždycky jsou mými bližními. Ať už se chovají jakkoliv. V Ježíšově pojetí jim všem patří láska i odpuštění. Ono je to vlastně tak snadné být tvrdým a vyžadovat naprostou poslušnost tomu, co je dáno. Ale člověk takový nemusí být, nebo nedokáže být takovým vždycky a za všech okolností. Co když ona žena milovala tak silně, že prostě musela udělat i to, co se vymykalo pravidlům. Co když nemohla jinak, než nakonec překročit zadané hranice? A co kdyby se něco takového stalo i mě? Jak by mi bylo mezi těmi, co by mě odsuzovali a hrozili mi? Jak by se mi to líbilo? Asi si Pán Ježíš v té chvíli nedával zrovna tyhle otázky. Nebo snad jo? 

Ať to bylo jakkoliv, je z toho cítit, že nade všechno je v něm nejdůležitější láska k člověku. Proto odpouští, proto se slitovává, proto dává novou naději i tomu, kdo se protiví našim lidským zavedeným pořádkům. Ukazuje, že láska a odpuštění (nebo milosrdenství) stojí nade vším. Láska je ze všeho nejdůležitější v našem životě. To je cesta dál a výš a líp až k bráně nebeského království. Láska vítězí nade vším. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste.

Prosíme tě, pomoz nám nesoudit a neodsuzovat druhé. Pomoz nám udržet si v srdci lásku a pochopení. Pomoz nám být právě takhle tvými učedníky a následovníky. Amen.