MATOUŠOVO EVANGELIUM 21,42-46

42Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘ 43Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. 44Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ 45Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich. 46Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.

Milé sestry a milí bratři v Kristu.

Chtěl bych se v kázání soustředit hlavně na jeden verš z přečteného oddílu a to konkrétně na verš 42. 

Pán Ježíš předpokládá, že jeho posluchači znají Písmo. Tedy texty Mojžíšova zákona a žalmů a Proroků. Že Písmo čtou, naslouchají mu, diskutují o něm. Je jim každodenním životem. Proto může z jeho strany zaznít taková otázka:

42Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?

Badatelé i teologové se léta přou o to, zda termín ,kámen úhelný‘ patří kameni, podle kterého s rozměřovala stavba, nebo je to kámen, který je v rohu a propojuje tak stavbu a nebo zda je to kámen který drží klenbu (tzv. klenák). Dodnes není úplně jasné, který z těch kamenů měl Pán Ježíš vlastně na mysli. Ale tou nejdůležitější informací ze všech je, že kámen úhelný je kamenem důležitým. Dokonce je kamenem nepostradatelným. Bez něho by to prostě nedrželo pohromadě. Ať jde o cokoliv,, ,kámen úhelný‘ to drží pohromadě. Je jasné, že Pán Ježíš hovoří o sobě. O své roli nebo o svém poslání se kterým k nám přišel.

On je a bude napořád tím, kdo dokáže lidi držet pohromadě. Kdo zpevňuje lidskou stavbu církve svým Duchem, láskou a slovy. Mnohokrát jsem si uvědomil na různých církevních setkáních, že kdyby šlo jen o nás lidi, už bychom dávno pohromadě nedrželi. Uvědomuji si třeba rozdílnost v naší zbožnosti. Jeďte se podívat jen do Chrástu a nebo do sboru v Teplé nebo v Přešticích. A uvidíte i vycítíte, že je tamní atmosféra od té naší nějak a v něčem odlišná. Bude to tam jiné. Pamatuji si tuhé hádky v plzeňské mládeži o to, jak by měla naše víra a církev, jak by měli vypadat. Hádky mezi ,tradičním‘ křídlem a křídlem ,charismatickým‘. Vídáme to na konventech i na synodech, jak jsme v té jedné církvi rozdílní a jak se tím i naše víra stává velmi různorodou. A dochází k tomu, že se nechápeme a nepochopíme, hádáme a nedohodneme o věcech, které bývají hodně důležité pro naši církevní budoucnost. Možná nás to pak stojí nebo ještě bude stát hodně, že nedovedeme pokaždé táhnout za jeden provaz jako to jedno tělo, kterým bychom měli být. Štve mě to, zlobí mě to, mnohdy to nechápu a to mě drtí. Jenže už evangelia mluví o tom, že se těch prvních Dvanáct mezi sebou různě dohadovalo, kdo z nich je ten lepší. A Písmo ukazuje, že i prvotní církev se v mnohém rozdělovala a lišila. Že si z Ježíšových slov různé skupiny vytáhli různé důrazy. Proto, že k nim právě tehdy naléhavě promluvily. A tak se učím a snažím se z toho těšit. Z té zvláštní barevnosti a různorodosti, která v téhle církvi (a v tomhle seniorátu zvlášť) panuje. A zůstávám v úžasu, že při vší té rozdílnosti pořád ještě stavba téhle církve drží pohromadě. Pořád ještě cítíme sounáležitost a bratrství mezi různými sbory a různými zbožnostmi. Není to námi. Být to na mě, tak jsem se už dávno minimálně s polovinou farářů tohohle seniorátu pohádal a rozešel. Proč se to nestalo? Právě proto, že já (naštěstí) nejsem tím úhelným kamenem. Právě proto, že to tak podivuhodně učinil Hospodin, že kamenem úhelným zůstává Pán Ježíš Kristus jak pro mě, tak i pro mé kolegy faráře i pro členy téhle církve. Kdybychom zůstali bez něho, všechno se nám to tu rozsype. Celá stavba církve bude v troskách a nic tu nezbude. Jen kámen úhelný - Ježíš Kristus - a jeho slovo a příklad nás stále drží pohromadě. To nás spojuje do jednoho lidu.

Abych nepomlouval jen tenhle seniorát. I náš sbor je v současnosti tvořen skupinou větších či menších individualit. A nepochybuji, že bez Pána Ježíše a dobrého působení jeho Ducha mezi námi a v nás by tenhle sbor taky už nemusel ani být. Upozorňuji přitom, že se to netýká jen naší doby. Když pohlédnete do dějin tohohle sboru, tak to tak nějak podobně bývalo velmi často. Ale pořád je povzbuzující, že ve všech rozdílech, zmatcích, nepochopeních minula i současna, tu pořád zůstává ,úhelný kámen‘, který spojuje. Láska a moc Pána Ježíše Krista, která nám pomáhá překonávat veškeré rozdíly i rozbroje. A měli bychom to vždycky znova přijímat jako podivuhodné dílo Hospodinovo pro nás. Že nás chce držet a drží pohromadě.

Už v jeho době Pána Ježíše mnozí zavrhli jako někoho, kdo se jim nehodí. Vedení židovské církve, farizeové, zákoníci, saduceové i mnozí z prostého lidu. Jeho vlastní ho nepřijali (abych taky jednou citoval Písmo). Podobně to pociťujeme i dneska, že mnozí Pána Ježíše neberou vážně. Že zvěst evangelia jim nic neříká, že oslovuje jen malý počet lidí. Že pro ně není úhelným kamenem. Ale všimněme si, že Pán Ježíš nepočítal kolik lidí za ním přišlo, kolik jich uvěřilo a kolik jich u něho zůstalo. Oni ani evangelisté něco takového nedělají (kromě několika málo výjimek - viz nasycení zástupů). Ukazuje to, že počty členů nejsou a neměly by být tolik důležité a pro nás nějak rozhodující. Tím rozhodujícím je pevná víra a důvěra v Pána Ježíše jako v úhelný kámen mého života. Jako v kámen, který drží mě osobně i nás všechny pohromadě a který se nikdy nepohne, ale zůstává stejný od věků na věky. Který nás udrží v každém čase, pokud o to budeme stát a pokud o to budeme usilovat srdcem, silou, mocí, duchem. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste.

Prosíme, buď stále úhelným kamenem našeho společenství. Zůstávej tím, kdo nás drží, kdo nám dává jistotu a pevnost, kdo v nás probouzí odvahu následovat tvého příkladu. Amen.