ŽIDŮM 13,16

Včera byl církevní silvestr a dnes to začíná, máme první den církevního roku, takže máme nový rok, máme první adventní neděli. A slyšeli jsme text na dnešek, z Hesel Jednoty bratrské: „Nezapomínejte také na dobročinnost a štědrost.“  Jak je nám známo, k adventu patří dobročinnost a také štědrost. Ta je na samém konci adventu, je jeho vrcholem, kdy budeme i my sami obdarováni. Celá adventní doba je vlastně přípravou na Štědrý den, na Vánoce. Už slyšíme všude plány o vánočním úklidu. Přemýšlíme, komu co dáme. Děti už píšou svá vánoční přání. A jak čas běží rychle, brzy zjistíme, pokud se to ještě nestalo, že vlastně nestíháme, že je mnoho věcí, které bychom chtěli udělat ještě letos, ale čas prostě jde proti nám. Není náhodou, že právě v době adventní se rodí v hlavách mnoha lidí předsevzetí na další rok. Začneme si slibovat, že toto a ono si necháme na příští rok. Když je už pomalu jasné, že to letos nezvládneme, zařadíme to do seznamu předsevzetí. A budeme na to mít 365 dní.

Autor dnešního textu budí trochu dojem, že se něčeho bojí. Jeho slova zní, jako kdyby nahlédl do našich srdcí a objevil naši zaneprázdněnost, naše starosti s přípravou oslav, s doháněním mnoha úkolů. Bojí se, že v tom shonu zapomeneme na něco veledůležitého. A že možná díky tomu někdo bude mít chudé Vánoce, pokud vůbec nějaké budou. Předvánoční starosti se různí. Někdo v tom má jasno. Má peníze, dělá si seznam, co za ně koupí. Ví také komu co koupí. Jiní mají seznam, ale peníze nejsou, přemýšlí, kde na to vzít. Někdo ví, kde na to vzít, četl jsem nedávno v médiích, že např. kapsáři zvýšili svoji aktivitu. Ale jsou tady i jiní, kterým Vánoce přinášejí smutné starosti. Nemají kde slavit – např. bezdomovci. Jiní nemají s kým slavit, to se týká např. osamělých. A jiní nemají jak slavit, to se týká chudých. Tím vším jsme obklopení, bezdomovce, osamělé a chudé máme mezi sebou, všude ve společnosti. Naše světy se prolínají. Mnozí možná známe tenkou hranici mezi „mít“ a „nemít“.

Zdá se, že apoštol Pavel, jemuž je připisováno autorství epištoly Židům, má obavy, abychom nezapomínali na ty, pro které vánoční oslavy představují hlavolam. Zatímco jedni nevědí, kam dřív, druzí nevědí, co vlastně mají dělat. Jejich možnosti jsou mizivé.  Ti první mohou snadno zapomenout na druhé. Každý máme svých starostí dost s přípravou oslav. To se potom snadno zapomíná na lidi, kteří nemají stejné možnosti jako my. A Pavel se za takové přimlouvá: „Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost…“ Mimo jiné, vedle našich vlastních starostí, je tu výzva na dobročinnost, která může přiblížit radost doby adventní i jiným. Advent je příležitost pro rozkvět nejen křesťanské služby a pomoci bližnímu. Konají se proto různé benefiční koncerty. Ty jednak přináší pomoc potřebným, jednak radost darujícím.

Pavel nazývá dobročinnost a štědrost obětmi a dodává, že Bohu se to líbí. Přinášení Bohu oběti je velmi známý kult starozákonního lidu. Izraelci, jak jsme slyšeli v prvním čtení, směli obětovat Bohu tři a vícekrát do roka. Je to vděčnost Bohu za vykoupení mimo jiné z egyptského otroctví. Beránek, ten byl vhodný pro oběť. Lid nového zákona to má jinak. Bůh nám poslal svého syna, jehož narození budeme zanedlouho slavit. Ten přišel a stal se obětním beránkem v zastoupení všech obětí. Už nemusíme Bohu obětovat žádného beránka. Lid Nového zákona už neobětuje Bohu jako za starých časů. „Milosrdenství chci a ne oběť.“ Říká pán Ježíš, který je sám vrcholnou obětí za nás všechny. Tímto odmítá oběť v tom původním smyslu slova. Káže milosrdenství, řečeno dnešními slovy: dobročinnost a štědrost. To je pravá oběť - bohumilá. Neobětujeme, aby nás Bůh vykoupil, aby nám odpustil a očistil nás. Je to naopak vděčnost za vykoupení a odpuštění dokonané skrze Ježíše Krista. Je to vděčnost za to, co od Boha dostáváme a za to co máme slíbené, že dostaneme.

Advent, Pán přichází. A věřme, že přichází v každém čase, aby nás obdaroval pokojem. Na Štědrý den, jak jsem zmínil na začátku, budeme obdarováni. Vlastně si jen připomeneme, že Bůh daroval celému světu svého jednorozeného Syna, jak se mu zalíbilo. Stejně se mu líbí, naše dobročinnost a štědrost, když se k tomu odhodláme. Ano, odhodlání je to, co bychom si mohli přát. Přeji nám všem radostný adventní čas. Přeji, abychom přes všechny starosti našli čas na meditace nad smyslem adventu a Vánoc. Bůh nás našel, nabídl křest vodou a duchem svatým, abychom se stali svědky jeho království, které přichází. Toť advent.

Modlitba: 

Pane Bože, čest i sláva tvému jménu. Děkujeme za tvého štědrého a obětavého Syna, který nás láskou vykoupil pro den tvé konečné vlády. Dej, ať jsme v každém čase připraveni na druhý příchod prince pokoje a slávy. Uč nás přinášet oběti lásky a milosrdenství. Amen.