MARKOVO EVANGELIUM 15,33-37

33Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. 34O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“, což přeloženo znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘ 35Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: „Hle, volá Eliáše.“ 36Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: „Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout.“ 37Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal. 

,Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi‘. To muselo být hodně překvapivé, když v poledne nastala tma. Nevíme, jaká tma to byla. Něco jako zatmění slunce? Nebo snad veliké temné mraky, co zakryly oblohu? Něco úplně jiného? V každém případě - temnota tady má i svoji symbolickou rovinu. Šero, tma, temnota - ty přece bezvadně zakrývají skutky, které nemají být vidět. Proto se tolik nedobrých věcí děje právě v noci, kdy je vše zakryto tmou. Tady se do temnoty skrývá vrchol lidského zla, sobectví, pýchy, bohorovnosti. Celý ten proces s Ježíšem - začalo to úmluvou velekněží, ke kterým se přidal i jeden z učedníků - Jidáš; zatčení v noci v Getsemanské zahradě; rychlý soud ještě za tmy ve velekněžském domě a pak u Piláta, potupení Ježíše vojáky i lidmi; jeho cesta na Golgotu a nakonec - přibití na kříž. A teď to pohltila temnota. S temnotou míváme spojený strach a obavy. Z té temnoty, do které nevidíme a ve které nic nejde rozeznat se totiž může překvapivě vynořit něco zlého. Neviditelné až do poslední chvíle. Člověk nemá čas se připravit a čelit tomu. Z druhé strany -  temnota umožňuje člověku se neviditelně připlížit a uskutečnit to, co si naplánoval. A zase může v té temnotě zmizet a nikdo se neví, kdo to byl. Tma, temnota je něco, co může zakrýt naše nedobré skutky. Do temnoty nakonec všichni odcházíme ze světla života. I tady se do temnoty skrývá poslední čas, který ještě Pánu Ježíši na zemi zbývá.

Seslal snad tuhle temnotu sám Bůh Hospodin? Proč by to ale dělal? Aby vyděsil ty, kteří tohle celé naplánovali a provedli? Ty, kteří ukřižovali jeho milovaného Syna místo toho, aby mu naslouchali a učili se od něho lásce a milosrdenství? Aby se celá země zalekla toho, co se to stalo? Že to jsou tak temné skutky, že je lepší nic z toho nevidět? A nebo - co když je to spíš milosrdná temnota? Sesílá ji Pán Bůh proto, aby ani on neviděl tu hrůzu, která se na zemi odehrává. Když na kříži na Golgotě umírá jeho Syn. Ježíš, který ve své osobě sdružuje jak lidskou, tak ale i božskou podstatu? Tohle je skutek a okamžik, kdy lidské vzpírání se proti Bohu dostoupilo svého vrcholu. Teď už je možné zvolat ono: Bůh je mrtev! Člověk už není zotročován nějakou ponižující vírou v nadpřirozeno, ale konečně je od toho osvobozen. Od této chvíle si už může vládnout sám. Stal se tím pánem, kterým už od počátku chce být. A tak Pán Bůh všechno raději zakryl temnotou, aby to ani on neviděl a nemusel zasáhnout a trestat. Možná je tady temnota spíš projevem jeho milosrdenství a odpuštění lidem, neboť ,Nevědí co činí‘.

Tahle temnota, která nastala uprostřed dne ale netrvá věčně. Pouze od poledního času do tří hodin odpoledne. Tři temné hodiny uprostřed které doléhá na Ježíše tím víc všechno, čím musel doposud projít. A současně i to, k čemu se neodvratně přibližuje. ,Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil,‘ zaznívá z kříže. Stojí za to si uvědomit, co vlastně tato Ježíšova slova mohou znamenat. Po celý čas svého působení vystupuje Ježíš jako ten, který má moc. Ne nějakou takovou, jakou mívají lidští vládcové. Postavenou na lidských zákonech, armádě, policii, soudech, vězeních a přitom stejně jen dočasnou. Ježíš vždycky vystupuje jako Pán, který má stejnou moc jakou vládne sám Hospodin Bůh, který činí nové věci. Sám k tomu říká: ,slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium‘. A jeho učedníci měli možnost vidět jak kráčí po vodě, utišil bouři, jak nasytil tisícové zástupy z mála, vyháněl démony z lidí, odpouštěl hříchy. Ježíš všechno dělal s naprostou vnitřní jistotou, že s ním je ve všem jeho nebeský Otec. Provází ho, žehná mu, posiluje ho, dává mu ta správná slova a vede ho na ta správná místa. Ježíš jedná s tím, že v něm je přítomen Bůh Stvořitel. On je jeho Syn a jsou spolu spojeni Duchem svatým do jednoty. Hospodinova vůle je stejná jako Ježíšova a Ježíšova jako Hospodinova. Otec a Syn jedno jsou. A teď najednou v té temnotě směřující ke konci zůstává Ježíš opuštěný. S výčitkou - Proč jsi mě opustil? Kde zůstala ona moc, která může odejmout tento kalich, může poslat legie andělů, změnit smýšlení lidí, obrátit chod světa? Kde je teď, když se Ježíš propadá do temnoty, je plný bolesti a směřuje ke konci? Kde je Bůh, který ho dosud provázel a vedl? Pocit takového osamění uprostřed temnoty, opovržení a posměchu - kdo si to dovedeme představit? Pocit, že se všechno končí pouhou smrtí na kříži a v opuštěnosti - kdo si to dovedeme představit? Pocit, že už nezbývá žádná naděje - kdo si to dovedeme představit? Bože můj, proč jsi mě opustil - slova naprostého zoufalství. Čím je člověk bez Boha? Jen bláznem; poutníkem bez cíle; lodí, která ztratila kapitána; stvořením bez naděje a beze smyslu. Vždyť člověk je obrazem Božím a právě v tom je jeho naděje. Že je propojen se svým Stvořitelem, má vztah s milujícím Otcem na nebesích. A tohle najednou Ježíš nepociťuje. Veškeré propojení, ta bezmezná jistota, že Bůh je s ním, ta najednou z Ježíše vyprchala. Cítí už jen velkou samotu a naprostou beznaděj. Vyprázdnění úplně všeho, co v něm bylo. Proč jsi mě opustil? Kdo si to dovedeme aspoň trošku představit?

Všechno je ještě znásobeno posměchem lidí, kteří se tu sešli. Nenechali si ujít příležitost ještě víc ponížit toho, který už je tak ponížený. Jak lidské. Ještě si s chutí přisadím, když na mě nemůže. Tak kde je ten tvůj Bůh, kterému si tak důvěřoval, Ježíši? Kde je, aby tě zachránil? No tak už sestup z toho kříže a dokaž nám, že jsi Mesiáš. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Šel jsi až na samotnou hranici snesitelného. To pro naši naději na věčný život. Šel jsi až na konec, dokonce až za něj, abychom my mohli poznat, jak velká může být a je láska našeho Pána a Stvořitel. Dej, ať tohle poznání dokážeme přijmout a radovat se z něho. Amen.