LUKÁŠOVO EVANGELIUM 19,1-10

1Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. 2A hle, byl tam muž jménem Zacheus. Ten byl vrchním celníkem a byl bohatý. 3Chtěl uvidět Ježíše, aby se přesvědčil, kdo to je, ale protože byl malé postavy, nemohl ho pro zástup vidět. 4Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, neboť tudy měl procházet. 5Když Ježíš přišel na to místo, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, slez rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ 6On rychle slezl a s radostí ho přijal. 7Všichni, kdo to uviděli, začali reptat: „Vešel jako host k hříšnému muži!“ 8Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Hle, polovinu svého majetku, Pane, dám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, vrátím mu to čtyřnásobně.“ 9Ježíš mu řekl: „Dnes se dostalo záchrany tomuto domu, protože i tento člověk je syn Abrahamův. 10Neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno.“

ˇCasto si u Ježíšových příběhů nebo u vyprávěných podobenství říkávám: A nejsem tohle zrovna já? Nemluví tu Ježíš právě o mě? A často si musím sám sobě přiznat, že ano. Nejspíš bych nelezl jako Zacheus na strom (to bych už nedokázal), ale vidět Ježíše, za to bych dal hodně. Co vy? Co byste za takovou možnost, příležitost byli ochotní dát? Obětovat? 

Zacheus je jakýsi prototyp člověka, kterého tehdejší židé fakt nemuseli. Hnusil se jim, nesnášeli takové jako on, opovrhovali jimi. Symbolizovali totiž nadvládu jiných nad Izraelem. Nadvládu jiného náboženství nad tím jejich. Pokoření nejen židovstva, ale dokonce i samotného Hospodina. Zacheus byl spolupracovníkem římské okupační správy. Prostě hnusný, všivý kolaborant. A vydřiduch a zloděj a nenasyta. A s takovými se ti praví židé, ti praví Hospodinovi vyznavači zásadně nestýkali a nescházeli a nekamarádili. A když už to muselo být, tak opravdu jen opatrně a tajně. Aby s takovým nebyli viděni na veřejnosti. Aby si nezadali. 

Jasně, že to Zachea a jemu podobné muselo štvát. Byli vyděděnci mezi ostatními. Žili jen ve společenství s podobnými. Ti takzvaně slušní se s nimi zásadně nestýkali. Na ně tohle vydělení ze společnosti nutně doléhalo. A teď se rozneslo, že tu je jeden, co to takhle nevidí. Co se klidně stýká i s těmi vyděděnci. Samozřejmě, že to Zachea zaujalo. A chtěl toho zvláštního žida vidět na vlastní oči. Ale nebylo to tak snadné. Mnozí mu v tom bránili. Možná schválně, možná nevědomky vytvořili překážku mezi Ježíšem a Zacheem. Tomu bylo jasné, že se k Ježíšovi jen tak nedostane. A přitom on by tolik chtěl vidět, slyšet, sáhnout si...

Teď to začíná být skutečně zajímavé a napínavé. Jen si každý zkusme na jeho místě představit sami sebe. Tolik, tolik bych chtěl, ale nejde to. Dostat se k němu, hovořit s ním, pochopit ho, přijmout jeho učení, slyšet, přijmout dar víry, sáhnout si. Ale ať se snažím jak se snažím, nic z toho nejde. Jsou tu mezi námi bariéry, které já sám nedokážu rozrazit nebo překročit. To oddělení, ta pevnost hradby je až děsivá.

A najednou... najednou se to změní. Ne já, ne Zacheus, ne člověk ale sám Ježíš klidně překročí tu bariéru, rozruší hradbu mezi námi a je tu. Stojí před Zacheem, nebo stojí přímo přede mnou, jako by nic. A je mu naprosto jedno, že jsem třeba zloděj, lhář, podvodník. Že se přetvařuju před ostatními, nebo že se snažím vypadat jako někdo a přitom jsem úplně jiným. Zkrátka nevadí mu, že jsem jen prachsprostej hříšník, kterým ostatní opovrhují. Přichází ke mně jako by se nechumelilo. A nazdar, co to, že jsi tady takhle zašitej někde stranou od ostatních, schovaný na stromě. Všim jsem si, že nemáš odvahu přijít rovnou ke mně, tak jdu teda já za tebou. Slez ze stromu, vylez ze své ulity, ze své skrýše a pojďme si spolu popovídat, něco prožít, něco vymyslet a udělat. Sníst a popít.

A Zacheus leze ze stromu dolů, vylézá ze své skrýše a vydává se naprosto ve všem Ježíšovi. S radostí ho zve k sobě a dává mu všechno, co má. Všechno to, co si svými podvůdky a podvody nahrabal na úkor ostatních. Všechno, co mám je, Pane, jen tvoje. Nejde tu jen o ty peníze, které chce vrátit, nejde jen o to nahrabané bohatství. Jde hlavně o to, že si najednou uvědomil, jak špatné to doteď všechno bylo. Jak svůj život nedokázal naplnit nějak smysluplně, dobře. Jak ho promrhával.

Možná, že Zacheus chodil pravidelně do synagógy. Možná zavítal i do jeruzalémského chrámu. Třeba taky zaplatil kněžím, aby za něho přinesli oběti za hříchy, jak to předepisoval Mojžíšův zákon. Ale možná že ne. Nevíme to. Ať chodil nebo ne, stejně to s ním nehnulo. Klidně dál obíral ty, kteří došli k jeho celnici. A užíval si pak bohatství, které mu přinesli. Užíval si ho naplno. Návštěva synagógy, nebo návštěva kostela s ním nijak nehnula. Možná to mohlo být kvůli mizernému kazateli, který ho nedokázal oslovit? Rozpálit v něm ten správný oheň víry? 

Až setkání s Ježíšem, s živým Božím Synem, to s ním pohnulo. A my víme, co pak bylo dál. Víme moc dobře, že právě takové setkání člověka rozhýbe a nasměruje ke změně. To si mohou kazatelé plíce vymluvit a stejně to je naprosto k ničemu. Pokud v tom není jakkoliv angažovaný sám Pán Ježíš. Bez něho se stejně v nás nikdy nic nezmění. Bez působení jeho Ducha, je to jen hodně slabý odvar marného lidského snažení. Až teprve když do toho vstoupí sám Ježíš, skrze svého svatého Ducha, teprve pak se začnou dít věci. Zacheus pokorně rozdá to své nakradené bohatství, marnotratný syn začne hledat cestu ke smíření s otcem, pastýř se vydá za ztracenou ovcí, stará žena dá Bohu to poslední i ze svého nedostatku, nepřítel Samařan ošetří nepřítele Žida a tak dál a dál. Pořád se to hýbe k lepšímu a pokojnějšímu společnému spolužití lidí na téhle krásné zemi, v tomhle zajímavém městě a hlavně i v tomhle výjimečném křesťanském sboru. Jen tak dál. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, prosíme, přijď také k nám na návštěvu. Do našich srdcí, domovů i kostelů. Do našich vztahů, myšlenek a plánů. Abychom nezůstávali uzavřeni jen do svých představ, ale vnímali a přijímali i naše bližní. Dej nám citlivost i lásku k Božímu slovu a k lidem okolo. Amen.