LUKÁŠOVO EVANGELIUM 12,35-40

35Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. 36Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. 37Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat. 38Přijde-li po půlnoci, či dokonce při rozednění a zastihne je vzhůru, blaze jim. 39Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nedovolil by mu vloupat se do domu. 40I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“

V této promluvě je víra člověka přirovnána ke svítící lampě. Což vykládáme tak, že víra má něco dělat s námi samotnými. Ale současně musí něco vyzařovat i navenek. Ne však jen pro společenství toho kterého sboru. Nejvíc bychom měli hořet, namáhat se pro Boží království a jeho krále Ježíše Krista. Takové má být dílo církve. Být jako lidé, kteří čekají na svého pána. Vyloženě se na něho těší, protože ho mají rádi a on má rád je. On je jejich moc dobrý král a nikdo lepší není a nebude, nepřijde.

Připravený na příchod Pána může být člověk různě. Může klidně sedět každý večer u televize a kdyby se něco semlelo, tak vstane a jde. Jiný je připravený před monitorem svého počítače a taky mu stačí pokyn. I u hospodského stolu může být člověk připravený a vyskočí od něho když na to přijde. Koneckonců i z té postele se dá vstát a jít. Někoho může k pocitu připravenosti vést to, že chodí do kostela a poslouchá tam kázání, zpívá, chválí, velebí, modlí se. Farář může být spokojeně připravený když každou neděli povídá svým farníkům, jak mají být oni připravení. Jenže tohle všechno mohou být zbytečné řeči. Protože nejsou úplně o připravenosti člověka. Připravenost na příchod Pána by měla být jiná.

Dovedu si představit, že mu posluchači položili otázku: ,Mistře, jak má naše připravenost vypadat?‘. Připomenu farizea, který se zajímal o to, jak může získat věčný život: ,Já všechna přikázání plním, některá i víc než je předepsáno, chodím pravidelně do synagógy, modlím se v předepsaný čas, studuji texty Písma, abych se v nich vyznal, platím desátky, pravidelně se očišťuji a obětuji za hříchy. Tak to je určitě člověk připravený na příchod Pána. Je to ta správná připravenost?

Nejsem si tím jistý. Cítím určitý problém. Říkám si, že onen muž byl nakonec příliš sevřený tím, co je psané. Nejvíc se soustředil na to, co má v Písmu napsané a co tam čte. O tom s Ježíšem hovoří. Chce vyhovět napsaným a zavedeným předpisům a ustáleným zvykům. A to taky nemusí být úplně ono. Jistě se to nedá zcela zavrhnout. Je to způsob zbožnosti, který může mít své opodstatnění a místo v životě jednotlivce i církve. Někdy právě ony pravidelné úkony mohou člověku, církvi pomoci projít nějakým těžkým údobím. Protože ve složitém čase symbolizují a zpřítomňují blízkost Boha živého, našeho Spasitele a Pána. Dávají pocit, že Bůh je zde s námi a neopustil nás a to je pro tu danou situaci důležité. Ale nemusí to být dostačující. Velké soustředění na obřady a jejich naplnění, na přesně vytvořenou liturgii a její dodržení, na ta jediná správná slova a pohyby, které mají nastat v přesně předepsaný čas, pořád nejsou a nebudou tou připraveností o které hovoří Pán Ježíš.

Pán Ježíš používá obraz služebníků čekajících na svého Pána. Ten obraz je zajímavý a podstatný ve vyprávění. Služebník tu je proto, aby posloužil svému Pánu. Udělal to, co Pán žádá a když to splní, má zůstat dál připravený vyslyšet, co si Pán přeje. Být bdělý a ochotný. Blaze tomu služebníku, kterého Pán zastihne bdícího až přijde, nebo až ho zavolá, aby mu posloužil. Takovému služebníku bude dopřáno víc než služebníkům nehodným či lenivým (Podobenství o hřivnách). To bychom si měli zapamatovat. Služebník Pána Ježíše bude hodnocen i podle připravenosti naslouchat svému Pána a jednat a naplnit jeho přání. Platí k tomu, že služebník neměl moc času pro sebe. Musel být bdící a připravený konat. Tohle přesunuje Pán Ježíš na církev a na své učedníky. Platí to i pro nás, kteří jsme členy Církve. Nazýváme se křesťané - Kristovci. Tím jsme jeho služebníky, kteří mají být připraveni plnit jeho vůli.

Nemá se to dít bezmyšlenkovitě. Plnit jen to, co je psané. Jako se tím oháněl onen farizeus. Máme mozek, máme kritické myšlení, schopnost uvažovat, hodnotit, vymýšlet, máme smysl pro humor, dar hudby a další obdarování. To všechno bychom se měli učit zapojovat do služby svému Pánu. Právě to, co dobře umíme, to by správně mělo jít ze všeho nejdřív do služby jemu a pro něho.

Taky je dobré si uvědomit, že služebník míval nějaký svůj čas teprve když už Pán od něho nic nepotřeboval. Ale jinak měl být připraven svému Pánu posloužit a vyplnit jeho příkazy. My dostáváme upozornění, abychom se připravovali na okamžik příchodu svého Pána. Nevíme, kdy ten čas nastane. Možná se to stane za pár sekund, možná k tomu dojde za pár tisíc let. Neznáme ten přesný čas.. Právě proto nás Pán Ježíš vyzývá, abychom byli připraveni neustále. 

Nevím jak Ježíšovým posluchačům zněla slova o odměně. Pán, který nalezne své služebníky připravené obrátí role. Přijme povinnosti služebníka a oni budou jako Pán. Je to zaslíbení do budoucna. Je to i naděje evangelia. Náš Pán, Spasitel s námi počítá v nebeském světě. A bude jednat tak, abychom v jeho království mohli odpočívat. Na tohle služebníci a otroci a nádeníci museli slyšet. Vždyť jim Pán slibuje něco, co oni tady nemají. Jsou jen služebníky, otroky, těmi dole. Možná by něco podobně nadějného potřebovali slyšet i dnešní lidé. Třeba ti, co chodí na dvanáctky do fabriky a bydlí na ubytovně nebo ve starém paneláku. Možná by to potřebovali slyšet právě od nás. Jako to kdysi podobní lidé slyšeli od Pána Ježíše a pak apoštolů. Jsme připraveni? Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Děkujeme, že se můžeme počítat mezi své služebníky. Dej nám k tomu dostatek pokory i poslušnosti. Amen.