MATOUŠOVO EVANGELIUM 21,42-46

42Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘? 43Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. 44Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“ 45Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich. 46Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.

Chtěl bych se v kázání soustředit hlavně na jeden verš z přečteného oddílu a to konkrétně na verš 42. 

Pán Ježíš počítá s tím, že jeho posluchači znají Písmo. Rozumějme, že znají texty Mojžíšova zákona (Tóry) žalmů a Proroků. Že Písmo v synagogách čtou a naslouchají mu a diskutují o něm. Bývá jim průvodcem v každodenním životě a v mnoha životních situacích. Proto může z jeho strany zaznít i takováhle otázka:

42Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích‘?

Termín ,kámen úhelný‘ nám vlastně není úplně jasný. Nedokážeme určit, zda by měl patřit kameni, od kterého se začínala vyměřovat stavba, nebo je to snad kámen, který je ukotven v rohu a propojuje a drží stavbu a nebo zda je to kámen, který drží stropní klenbu. Dodnes nám není úplně jasné, kterou z těchto možností měl Pán Ježíš vlastně na mysli. Ovšem tou nejdůležitější informací ze všech je, že kámen úhelný je kamenem nesmírně důležitým. Dokonce je ve stavbě kusem naprosto nepostradatelným. Bez něho by to nikdy nedrželo pohromadě. Ať je tím tedy míněno cokoliv, ,kámen úhelný‘ je tím, kdo to celé drží pohromadě. Je nám proto jasné, že Pán Ježíš tady hovoří sám o sobě. O své roli nebo lépe o svém poslání, se kterým k nám přišel.

Víme to, protože to on je a bude napořád tím, kdo dokáže lidi, a často lidi velmi různorodé, kdo je dokáže je udržet pohromadě. On je tím, kdo zpevňuje často chatrnou lidskou stavbu církve svým Duchem, láskou a učením. 

Jen si vezměme, jaké pozdvižení a hádky a nepěkné výměny názorů způsobilo nedávné rozhodnutí synodu o možnosti oficiálně a s podporou církve udělit požehnání stejnopohlavním párům, které o to pro svůj společný život projeví zájem. Jaké pnutí se objevilo, v četně vyhrožování, že z téhle církve proto raději vystoupíme a nebudeme ji podporovat a podobně.

 A hned bylo cítit a vidět, jak se nechápeme a nepochopíme, jak se kvůli tomu hádáme a nedohodneme. Dost možná nás to bude stát hodně, že nedovedeme, nezvládneme pokaždé táhnout za jeden provaz jako to pověstné jedno tělo, kterým bychom měli přece být. Štve mě to, zlobí mě to, nechápu to a to mě drtí. Na druhou stranu mě trochu uklidňuje, že už evangelia svědčí o tom, že i těch prvních Dvanáct se mezi sebou různě dohadovalo a nedokázalo dohodnout. Třeba když se hádali o tom, kdo z nich je ten nejlepší z nich. A Písmo dokladuje, že ona i prvotní církev se v mnohém rozdělovala a lišila a že to vyvolávalo různá napětí. Víme i o tom, že si z mnoha Ježíšových slov různé skupiny vytáhli pro sebe jen některé důrazy, věty či poslání. Proto, že k nim právě tehdy naléhavě promluvily a oni to přijaly a už se pak nedokázaly dívat i dál. I za hranice toho, co bylo dosud zásadním a jakoby nezměnitelným dogmatem. Co se celé věky předávalo z generace na generaci jako neměnný základ víry. Jenže takhle to bylo i před Pánem Ježíšem. Taky církev jela v letitých dogmatech a když do nich Pán Ježíš začal najednou šťourat a upozorňovat, že by to mohlo být taky trochu jinak, nebo že by se na to dalo koukat i z jiného úhlu, tak najednou těžce narazil.

S vědomím toho, že jsme každý jiný se to učím přijímat a snažím se z toho co nejvíc těšit. Z té zvláštní barevnosti a různorodosti, která v téhle církvi (a v tomhle seniorátu zvlášť) i dál panuje. A zůstávám v úžasu, že při vší té rozdílnosti a různosti pořád ještě stavba téhle církve drží pohromadě. Pořád ještě cítíme hlavně sounáležitost a bratrství mezi různými sbory a různými typy zbožností. Není to ale námi. Být to na mě, tak jsem se už dávno minimálně s polovinou farářů tohohle seniorátu pohádal a rozešel. Proč se to nestalo? Právě proto, že já (naštěstí) nejsem tím úhelným kamenem. Právě proto, že to tak podivuhodně učinil Hospodin, že kamenem úhelným zůstává Pán Ježíš Kristus jak pro mě, tak i pro mé kolegy faráře i pro další členy téhle církve. Kdybychom zůstali bez něho, všechno se nám to tu za chvíli naprosto rozsype. Celá stavba církve bude brzo v troskách a nic tu po nás nezbude (snad kromě těch budov). Jen kámen úhelný - Ježíš Kristus - a jeho slovo a příklad nás stále drží překvapivě dost pevně pohromadě. To on je tím, kdo nás pořád spojuje do jednoho vyvoleného lidu.

Pamatujme také na to, že už v jeho době Pána Ježíše mnozí zavrhli a odsoudili jako někoho, kdo se jim do jejich představ správné a jediné víry vůbec nehodí. Vedení židovské církve, farizeové, zákoníci, saduceové, ale také mnozí z prostého lidu. Jeho vlastní ho nepřijali (abych taky jednou citoval Písmo). Podobně to pociťujeme i dneska, že mnozí Pána Ježíše neberou. Potkáváme se s tím, že zvěst evangelia řadě lidí vůbec nic neříká. Působí to, že evangelium oslovuje jen opravdu malý počet lidí. Že pro drtivou většinu není Ježíš úhelným kamenem. Ale všimněme si dobře, že Pán Ježíš nepočítal kolik lidí za ním přišlo, kolik jich uvěřilo a kolik jich u něho taky zůstalo. Oni ani evangelisté něco takového nedělají (kromě několika málo výjimek - viz nasycení zástupů). Ukazuje to, že počty členů nejsou a neměly by být zas tolik důležité a pro nás nějak zásadně rozhodující. Tím rozhodujícím je a zůstává pevná a důvěřivá víra a v Pána Ježíše jako v úhelný kámen mého života. Jako v toho, který drží mě osobně a současně i nás všechny pohromadě a u kterého se můžeme spolehnout, že se nikdy nepohne, nevyviklá, ale že zůstává stejný od věků na věky. Který nás, jako jednotlivce i jako církev, který nás udrží v každém čase, pokud o to budeme stát a pokud o to budeme usilovat srdcem, silou, mocí, duchem. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Prosíme, buď stále úhelným kamenem našeho společenství. Zůstávej tím, kdo nás drží, kdo nám dává jistotu a pevnost, kdo v nás probouzí odvahu následovat tvého příkladu. Amen.