1 KNIHA MOJŽÍŠOVA 27,15-36

První co mě vždycky napadlo při čtení tohoto starozákonní ho textu je, že Jákob byl teda pořádnej podvodník. Taky vám to tak připadá? Jen si to vezměte: 

1) Obelhal vlastního otce. Využil toho, že Izák nevidí a vylákal na něm něco, co Jákobovi ve skutečnosti nepatřilo. Požehnání pro prvorozeného. On nebyl prvorozený a proto neměl právo. Prvorozený totiž dědil rodový majetek a stával se hlavou rodu či rodiny. V tomto případě šlo o stáda ovcí, o služebnictvo, případně otroky a o veškerý další movitý i nemovitý majetek. Rozhodnutí hlavy rodu se museli všichni podrobit. Současně se stával i knězem celého rodu a rodiny a za všechny jednal s Hospodinem a přestupovali před něho. Tohle všechno se Jákob pokusil ukrást svým podvodem.

2) Okradl svého staršího bratra Ezaua, který byl prvorozený. Všechno, co jsem vyjmenoval, mu tímhle podvodem ukradl. Udělal něco nemyslitelného, nepředstavitelného. Ezau tímhle Jákobovým činem vlastně ztratil nárok na všechno, co mu ale správně patřilo jako prvorozenému.

3) Ovšem nejhorší je, že se Jákob pokusil podvést, obelhat, možná můžeme říct dokonce i okrást samotného Boha Hospodina. Požehnání sice vyslovil otec Izák, ale uděloval ho, dopřával, dával jen Hospodin Bůh. Veškeré požehnání bylo závislé na jeho vůli a na jeho ochotě dopřát ho tomu kterému člověku, rodu, celému lidu nebo zemi.

4) A ještě musíme připočítat matku Rebeku, která se na tomhle podvodu podílela. Popravdě by se dalo říct, že to ona byla strůjcem celého podvodu. Ona Jákoba navedla a svedla. Ovšem - Jákob se nechal. Jeho touha získat požehnání pro prvorozeného byla silnější než touha po spravedlnosti a poctivosti. Než dodržovat zavedená rodová pravidla.

A co teď s Jákobem? S podvodníkem Jákobem, lhářem Jákobem, zlodějem Jákobem? Co s ním uděláme? Co byste navrhli?

Vzhledem k tomu, že vzápětí po Jákobovi dorazil také Ezau s prosbou o stejné požehnání, se to všechno provalilo. A vyvolalo to bouři. Teda jak u koho. Rebeka se asi někde v koutku krčila a moc o sobě nedávala vědět. Stařec Izák byl zděšen z takového podvodu. A Ezau? Ten byl vzteky bez sebe a chystal se Jákoba minimálně zabít. Ten proto vzal okamžitě roha. Zdrhnul od své rodiny (pravda, pomohla s tím matka Rebeka) a prchal z Ezauova dosahu co nejdál. Tak se nám ta rodinná idylka poněkud pokazila. A rodina se rozpadla. Že by konec Abrahamova rodu? Co myslíte?

Jasně, že ne. Protože je tu ještě někdo o kom jsme zatím moc nemluvili. Kdo je ale v celém příběhu velmi důležitý. Respektive je tím nejdůležitějším. A tím je? Hospodin Bůh. Správně. Je zajímavé, že nikdo ze zúčastněných s ním ve svých plánech nepočítal. Měli totiž své vlastní představy a touhy a za těmi šli podle svého uvážení bez ohledu na Hospodina. Na jeho vůli, plány, doporučení. 

Mám za to, že naše jednání bývá v některých okamžicích podobné jednání Rebeky, Izáka, Jákoba nebo Ezaua z příběhu. Aspoň já to tak mívám. Někdy se převtělím do Rebeky a ponoukám druhého třeba k podvodu, lži, krádeži nebo nějakým jiným lumpárnám. Ale jindy bývám zase spíš tím Jákobem a nechám se přemluvit, svést k něčemu nedobrému a uskutečním to bez ohledu na to, jaké to může mít následky. Ovšem mohu být, a také bývám, i Izákem. Který se nechá oblafnout, podvést, okrást a pak je zděšen z toho, co mu to ti lidé dělají a neví si rady. A nakonec bývám občas i tím Ezauem, který je vzteky bez sebe z toho, že byl někdo vykutálenější než on a dokázal ho předběhnout a obrat o to, na co měl přece právo. Všemi těmi postavami taky občas bývám. Kým ale nejsem? Nejsem, nikdy nejsem Hospodinem Bohem. Na to fakt nemám. I když... No radši nic. Pojďme dál.

Zákeřná otázka: Proč nemohu být a ani nejsem Hospodinem? Co myslíte? Nejsem Bůh. Nemám stvořitelskou moc. Nejsem vševědoucí. Taky nevládnu nebeskému království. Nevidím do srdcí lidí. Nevím, co si kdo myslí a co třeba vzápětí udělá. Nejsme schopen zůstat nad věcí. Pro tohle všechno i pro mnoho dalšího nejsem a nebudu nikdy Bůh Hospodin. Nikdo z nás. Zaplať Pán Bůh za to.

Je ale hodně zvláštní, že Bůh Hospodin tohohle podvodníčka, lháře a zloděje nezatratil. Nehodil přes palubu. Nenechal ho na holičkách. Nezdá se vám to zvláštní? Že se Pán Bůh zajímá o takového týpka? Kde kdo by od něho dal ruce pryč. Ale Hospodin ne. A právě je to je na tomhle příběhu tolik nadějné. Nádherné a podivuhodné. Taková je Boží láska. Ani takového člověka, kterého bychom my lidé jen zatratili a odsoudili a vyhnali pryč on nezatracuje. Takový je Pán Bůh proto, že vidí dál a hloub než kdy dohlédneme my. Že jeho láska je daleko větší než ta naše. Že je to Bůh laskavý a milující mnohem víc než to kdy dokážeme my lidé. Tohle je skutečná naděje pro nás. A nikde jinde taková naděje není, nebyla a ani nebude. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Tvá láska je nade všechno. Díky za to a prosíme, aby taková byla vždycky. Amen.