1 MOJŽÍŠOVA 1,24-25

24I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak. 25Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.

Kromě celého, patrně nekonečného a pro nás pořád ještě nesmírně vzdáleného a nepoznaného vesmíru, dal Pán Bůh do běhu i pro nás naopak velmi konkrétní část stvoření. Tuhle vzácnou planetu a všechno to, co se na ní nachází a stává. Pokusme se rozpomenout na to, co všechno Pán Bůh dokázal stvořit v oněch symbolických sedmi dnech.

1 stvořil světlo a tmu (určil hranice)

2 stvořil nebe (prostor)

3 stvořil zemi a na ní zeleň (prostor a prostředí pro život)

4 stvořil slunce, měsíc a hvězdy (vesmír)

5 stvořil vodní ryby a nebeské ptáky (život)

6 stvořil zvířata na souši a člověka (život)

7 stvořil odpočinutí a čas pro duchovní život

Nás dnes bude zajímat konkrétně ten šestý den, nebo šestá etapa stvoření, kterou kniha Genesis popisuje takto:

1 MOJŽÍŠOVA 1,24-25

24I řekl Bůh: „Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak. 25Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.

Nechtěl bych se dnes ale věnovat pouze stvoření rozmanitých druhů živočichů, dobytka, plazů a zemské zvěře. Jen šestému dni nebo šesté fázi stvoření. Budu se snažit propojovat oba dnešní texty. 

Možná jste si všimli, že každý den stvoření je ukončen stejným konstatováním: Viděl (Bůh), že je to dobré. Chápeme to tak, že všechno stvořené - věci i veškerý život - za prvé odpovídaly tomu, jak si to Pán Bůh představoval a jaký měl záměr. A za druhé, že vše bylo bezchybné. V okamžiku stvoření a ještě nějaký čas po něm nebyl nikde a v nikom hřích. Žádná faleš, křivárna, ani násilí a bolest. Ona dokonalost spočívala v tom, že se nedělo nic nedobrého. Proč? Protože vše bylo dobré. Dobře stvořené, dobře nastavené pro život a jeho rozvoj.

Bohužel to dobré člověk narušil svým hříchem, který s ním pak vstoupil do celého světa. Postupně se prolnul do všeho stvoření. Tak došlo i k tomu, že člověk, lépe - vyvolený lid - začal potřebovat mnohem jasnější pravidla, aby skutečně rozpoznával, co je dobré a co je zlé. Aby chápal, jak to vidí a třídí Pán Bůh. Člověk přece má být obrazem Božím a to znamená taky vědět, poznávat a rozlišovat dobré a nedobré pro svůj život osobní i společný. Text z knihy Leviticus ukazuje, že takové dělení potřeboval vyvolený lid i pro jinou část stvoření. Pro živá zvířata na nebi, na zemi i ve vodách. A tak jsme se dočetli, která zvířata měla být považována za čistá, tedy dobrá a která zase za nečistá, tedy nedobrá. A tím taky, která je možné jíst a která se k jídlu nehodí. 

Po vzoru starých Izraelců si teď taky rozdělíme zvířata na ty, která by pro nás byla jedlá, která možná a která vůbec ne. Říkejte.

Proč si myslíte, že Izrael měl nebo chtěl dělit a rozdělovat zvířata právě takhle. Co bylo důvodem dělení na čistá a nečistá? 

1) hygienické důvody - některá zvířata roznášejí nemoci, parazity, bakterie, které jsou pro člověka nebezpečné, roznášejí nemoci, vyvolávají pandemie, někdy mohou být dokonce i smrtelné.

2) náboženské důvody - mnohé tzv. pohanské národy v okolí Izraele uctívaly určitá zvířata jako podobu, vtělení svých bohů, bohyň a bůžků a tím pro ně byla posvátná. Přisuzovali jim zvláštní moc, schopnosti a tak.

3) Aby to Izrael nesvádělo si taky zhotovovat různé podoby zvířat, stavět si je do chrámu a klanět se jim a nosit jim oběti.

S něčím takovým se Izrael neměl a nesměl ztotožňovat. Kdyby je také začal uctívat, klanět se jim, byla by to zrada na Hospodinu. Z Písma víme, že i přes tyto a další podobné zákazy se to Izraeli stejně stávalo, že nevydržel a uctíval i ta zakázaná božstva, velmi často vypodobněná právě nějakým zvířetem. Hospodin na to reagoval nejprve tak, že posílal k Izraeli své proroky, kteří na takové zakázané, hříšné jednání upozorňovali a volali Izrael k pokání, k lítosti a navrácení se k Hospodinu. S nabídkou, že Hospodin je ochotný odpouštět a lítostivé přijímat zpět.

Odbočka: jak by se vám to líbilo, kdybychom tady vepředu měli postavenou sochu nějakého toho zvířete - býka, vlka, lva, orla? A nosili bychom mu sem oběti. Zlato, stříbro, peníze, drahý věci a podobně. Co vy na to? Takže takhle je to lepší, když tu nemáme žádnou sochu ani obraz ani nic takového podobného? Jste s tím spojeni?

Když si čtete tu dlouhou řadu nejrůznějších nařízení v knihách Mojžíšových, nejvíc ve třetí a ve čtvrté, nutně z toho získáte dojem, že tohle už ale nejsou čistě Hospodinova nařízení. Spíš mi to přijde jako lidské rozvádění některých základních Hospodinových ukazatelů dobré cesty. V některých dobách jistě i tato přikázání byla důležitá a pomáhala Izraeli udržet se na cestě, kterou jim vytyčil Hospodin svým Desaterem. Pomáhala jim odolat pokušením přimknout se k těm jiným božstvům v představě, že jsou silnější a mocnější než Hospodin. 

V Novém zákoně se pak ukazuje, že tahle stará přikázání, v našem případě dělení zvířat na čistá a nečistá, Izraelcům postupně z tuhla v cosi neměnného a nedotknutelného. V cosi, co je nutné dodržovat za každou cenu. A my v evangeliích sledujeme zápas Pána Ježíše s farizei a saduceji právě o to, že i přikázání mají zůstat živá, tvárná, přizpůsobující se životu. Nikoliv naopak. Nakonec apoštol Pavel píše křesťanům, že Nová smlouva převyšuje Starou. Tak jsou překonána i přikázání, která postupně víru svazovala, deptala, činila čím dál víc náročnou a poněkud nepřehlednou. Pán Ježíš přinesl a pořád přináší vysvobození i z takové neživé, tuhé, nehybné, neradostné a tím taky i dost nesmyslné víry. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Prosíme dej nám víru, která bude a zůstane radostná, otevřená a pomáhající v životě vlastním i bližních. Dej nám víru čistou a nezáludnou víru dobrou. Amen.