Celý týden jsem si lámal hlavu o čem a jak bych měl dnes mluvit. Na jaký text bych měl kázat, co vybrat, když slyším ty stále děsivější zprávy z Ukrajiny. Mockrát jsem se ptal sám sebe: Dá se k tomu něco říkat? Vždyť je to tak hrozné, zoufalé, bezbožné, co se tam děje. Jak zlo pořád narůstá a je čím dál zuřivější a bezohlednější ke komukoliv. Ale pokusím se.

MATOUŠOVO EVANGELIUM 5,21-22

21Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ,Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu‘. 22Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.

Staří Izraelci dostali od Hospodina Desatero směrovek pro dobrou životní cestu. Jedním z nich je i tohle jasné a Ježíšem vypíchnuté doporučení: Nezabiješ! Úplně původně platilo pouze uvnitř Izraelské komunity. Vztahovalo se v prvé řadě na sestry a bratry stejné víry. Tedy víry v Hospodina, který plnění těchto deseti doporučení, včetně Nezabiješ! po svém vyvoleném lidu požadoval. Izraeli bylo Hospodinem řečeno jasně: Nezabiješ nikoho z mého lidu.

Křesťané Desatero od Židů přejali a vytvořili z něho univerzálně platný Zákon. Platný pro všechny a vždycky. A tak se už doporučení Desatera nevztahují pouze na Hospodinův vyvolený lid, nebo pouze na křesťanskou církev, ale snažíme se aby platila a byla dodržována kdykoliv a kdekoliv. Prostě by měla platit univerzálně po celém světě. Tedy to, co připomíná Ježíš: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu‘ vnímáme dnes, že je platné pro celý svět. Raději uberu - minimálně pro tu část, která se tváří, že stojí na židovsko-křesťanských základech. Ano, tohle doporučení či nasměrování se dá pochopit a přijmout. Je za tím jasná úcta k životu, který nikdo z nás nemůže nikomu dát. Proto taky nemá žádné právo ho druhému násilím brát. Je za tím i úcta k tomu, který jediný ho dát může, tedy k Bohu Hospodinu a také je v tom  jeho oslava za vše dobré co vytvořil a lidem svěřil do užívání. Svět, různé věci, myšlenky, lásku a víru a naději a odpuštění a milost.

A teď se lidé na nedaleké Ukrajině dostali do situace, kdy najednou minimálně tohle univerzálně platné doporučení Nezabiješ! kdy najednou přestává platit. Zabíjí se lidé stejné víry - křesťané. Zabíjí se lidé mluvící stejnou nebo opravdu hodně blízkou řečí. Zabíjí se lidé, kteří mají i historicky mnoho společného. A většině tam i okolo se to zdá naprosto nepochopitelné a vlastně nemyslitelné. 

Ale ona situace ukazuje třeba taky na to, jak jsme jako lidé nepoučitelní ze svých vlastních dějin. Desatero, a i tohle konkrétní přikázání Nezabiješ, přece platilo v křesťanském světě už od začátku. A přesto ho sami křesťané nebrali často vůbec na vědomí, když svoji víru, svoji představu víry šířili mečem a ohněm mezi ony takzvané pohanské národy. A mnohokrát se v dějinách našel nějaký člověk, křesťan, co si začal představovat a namlouvat, že právě jeho Bůh vyvolil k velikým věcem. K budování co největší říše. K vládě nad co největším počtem lidí. K jejich ovládnutí třeba i násilím, když to jinak nepůjde. K bezohlednosti k bolesti a trápení jiných. K necitelnosti, že takhle přináší hlavně utrpení a nemoci a zranění a smrt mnohým. A vůbec si nepřipouští, že to co buduje se nakonec stejně stane ničím, protože to nese jen zmar a zoufalství a devalvaci platných zákonů a pravidel a dosavadních jistot. Kolik už tu bylo králů, císařů, diktátorů a generálních tajemníků co si mysleli, že jsou větší než kdokoliv jiný i než sám Bůh. A kde dneska jsou oni sami a kde jsou ty jejich říše budované na věčné časy. Chodíme se dívat na jejich zbytky, trosky, zbylé kousky tady a nebo tam.

Je mi líto, že se zase objevil takový malý a bojácný člověk, který trpí neskutečným velikášstvím a obrovskou nabubřelostí. Který žije v představě, že právě on je tím novým vyvoleným, který může všem rozkazovat a vyžadovat jejich naprostou poslušnost. Přitom je to ale člověk tak ubohý a zbabělý, že kvůli němu a jeho představám musí jít bojovat a umírat jiní. Ti nakonec opravdu velicí a odvážní protože do toho jdou. Je strašné, že donutil tolik jiných lidí porušovat také tohle velmi dobré Boží pravidlo Nezabiješ! Nebudeš zabíjet, protože si máš vážit života druhých. Protože život sám nikdy nedokážeš a ani nemůžeš stvořit z ničeho. Protože Bůh, který ví co je dobré a co je zlé ti doporučuje držet se i tohohle pravidla Nezabiješ!, aby tvůj život a život dalších mohl být opravdu dobrý.

Pán Ježíš k tomu jedinému slovu Nezabiješ! dodává ještě další větu: Kdo by zabil, bude vydán soudu. Je to jasné a jednoznačné a srozumitelné. Překročení, nedodržení Božího doporučení zaslouží trest. Za zabití druhého bude člověk souzen. Jistě že lidským soudem, neboť takové zákony máme. Ale jistojistě za takové překročení bude člověk souzen i soudem Božím. Netuším, zda už tady na zemi a nebo až na tom posledním. Ale soudu se nevyhne určitě ten nebo ti, kdo to všechno naplánovali, vymysleli a vydali rozkazy. Kdo do válečného běsnění vyhnali řadu nevinných lidí. Takové soud nemine a jsem opravdu vděčný, že soudit je bude sám spravedlivý Bůh a že to nebudeme nikdo z nás. Já bych přitom nejspíš nedokázal udržet své emoce na uzdě.

Ptám se sám sebe, jak to bude s těmi, kteří přikázání Nezabiješ! reálně překročili. Kdo na tvrdo na druhé stříleli a zabíjeli je. Kdo vydané rozkazy splnili až k té smrti nepřátel - voják, ale i civilistů. Vždyť přece nemuseli. Mohli odmítnout takový děsivý rozkaz. Mohli se vzdát, nebo přeběhnout na druhou stranu, nebo dezertovat. Vím dobře, že ve válečném stavu za něco takového hrozí trest smrti. Ale kdyby odmítli všichni?

Ale doufám a věřím tomu, že ti, kdo válku vyvolali budou souzeni za svoje strašné plány, které si vymysleli a které se teď pokoušejí realizovat skrze ty možná poslušné, možná netušící. Ale chci věřit tomu, že Pán Bůh je Soudcem nad všechny soudce. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, chceme dnes prosit o odvahu pro ty, kteří se brání, aby vytrvali. Pro ty, kteří útočí, aby dokázali přestat. Pro nás pro všechny, abychom se nestali lhostejnými, když válka potrvá moc dlouho. Amen.