MATOUŠOVO EVANGELIUM 5,17-20

17Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. 18Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. 19Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým. 20Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.

Milé sestry a milí bratři v Kristu.

Párkrát jsem sledoval rozpravy z našeho parlamentu. Ale jenom když se jednalo o nějaké skutečně významné zákony. Pár zákonů jsem byl nucen přečíst. Dokonce jsem se je i pokoušel pochopit. Musím přiznat, že mi přesto velmi často zůstali naprostou záhadou.

Čas od času taky pročítám naše církevní řády. A mám dobrý pocit z toho, že těm přeci jenom rozumím o něco víc.

Pro svoji víru, ale i z pracovních důvodů jsem se párkrát pokoušel přečíst celou Tóru. Prvních pět knih Starého zákona.

A když tady čtu, jak Pán Ježíš říká, že nepřišel cokoliv zrušit ze Zákona a ještě z Proroků, začal jsem přemýšlet i nad tím, jak by asi tak měli být zákony psány. Měli by snad být tak podrobné, aby v nich bylo zachyceno všechno, co by se kdy mohlo přihodit? Ale - nebudou pak příliš složité a nepřehledné? Nebo to má být spíš naopak. Jednoduché, srozumitelné, spíš naznačující a nechávající to na člověku, aby si podrobnosti sám domyslel? No, možná, že by byl nejlepší nějaký pomyslný zlatý střed? Ne, nevím co z toho je nejlepší.

Ona Tóra, Zákon, to není vůbec snadné čtení. Určitě pro člověka, který si to jen tak čte. Který není znalcem a nebádá v Tóře hlouběji a nezná souvislosti. A přece Ježíš říká, že v platnosti zůstává celý Zákon včetně každé čárky a tečky v něm. Takže bychom asi měli Zákon znát dobře i my, abychom věděli, co měl Pán Ježíš na mysli? Myslím si, že to nebude nutné. Určitě nemusíme znát dopodrobna všechny tam sepsané předpisy o očišťování, o obětech a tak podobně. Všechno z toho přece bylo překonáno a očištěno právě Ježíšovou obětí za veškeré hříchy. Takže ne, nemusíme se drtit nazpaměť všechny v Tóře nasbírané předpisy. Co ale jednoznačně zůstává v platnosti, to jsou rady, směrovky, nebo ne příliš dobře přeložené - přikázání Desatera. Ty jsou totiž pořád důležité. Vždyť se k nim obracejí a citují je velice často i lidé, kteří z Bible snad ani nic jiného neznají. Ani netuší, že citují Bibli. O Desateru se dá říci, že je to jakýsi všeobecně přijatelný a po staletí i přijímaný úzus, jak spolu mohou lidé žít, aby to vůbec k něčemu vypadalo. Aby Země byla místem pro dobrý život a ne jen pro mizernou smrt. 

A tak důrazy Desatera jako návod k dobrému životu pro člověka, to je právě to, co Pán Ježíš zdůrazňuje a o čem říká, že nic z toho rozhodně nepadá, není zrušeno, nemaže se, ale přesně naopak. Platí i každá čárka a tečka stále dál jako cosi velice důležitého pro každého člověka i pro celé lidstvo. Přitom Desatero Pán Ježíš ještě velmi zjednodušuje, aby to bylo pro každého snadno pochopitelné a přijatelné. Scukává to do dvou přikázání: ,Miluj Hospodina, Boha svého z celého srdce, duše, síly, moci‘ a ,Miluj bližního svého jako sám sebe‘. Snadné, jednoduché, pochopitelné. Možná ideálně napsaný zákon? Nebo snad návod pro život? Vlastně ano. Tohle je velice dobrý návod jak prožít dobrý život. Dobrý, takže podle Stvořitelovi vůle, když on sám na počátku všechno stvořil jako dobré a přál si, aby to tak zůstalo na věky. Aby to tak bylo v našem reálném životě. V každém dni, každém nádechu i výdechu. 

A vlastně k tomu patří i upozornění, že s Božími radami, či směrovkami si ale nemůžeme nakládat jak se nám komu zachce. Protože to nejsou lidské věty, ale je to skutečné Slovo Boží. A proto jako takové platí pořád tak, jak byla vyslovena a jak byla dána člověku. A my si je nemůže jen tak variovat či upravovat podle sebe. Ale měli bychom se je snažit naplňovat až k dokonalosti. 

Já vím, že si moc nedokážeme představovat Boží či nebeské království. Co to vlastně je? Určitě se ale vždycky najdou takoví, kteří vám ho velmi přesně popíšou. Co tam je, co tam budeme a jací, čím se staneme, jak se tam budeme mít a tak všelijak podobně. Ale to jsou všecko jen kecy. Protože nám není dáno znát, co připravil nebeský Otec a co naplnil jeho milovaný Syn. Což je dobře, že nevíme. Aspoň se máme o to víc na co těšit. Aspoň můžeme o to víc věřit, že nebeské království je a bude nad očekávání dobré. Aspoň můžeme o to víc důvěřovat lásce a milosti našeho Pána. A aspoň můžeme o to víc hledět kupředu s nadějí, protože máme zaslíbení. Slyšíme ho tady od Pána Ježíše.

Zaslíbení tomu, kdo se bude držet Zákona, tedy Desatera, nebo Dvojtera. Pro takového, kdo se drží slov Boha Hospodina, kdo o nich bude učit druhé, kdo bude zvěstovat evangelium svými slovy, svědectvími i skutky, ten má zaslíbení, že bude prohlášen v nebeském království velikým. Ale je tu i zaslíbení zcela opačné. Kdo nebude hledat nebeské království a jeho spravedlnost, nebo kdo bude proti němu, ten nebeské království zcela mine a bude vyvržen ven do temnoty. A tam bude pláč a skřípění zubů. Samozřejmě, že to Pán Ježíš záměrně vyhrocuje. Ale jen takové plané řečičky to taky nebudou. Ale nechává nám prostor. Je to jen a jen na tobě, člověče, kudy půjdeš. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Prosíme tě, pomáhej nám držet se Božího slova i rad a tak následovat tebe. Pomáhej nám být dobrými a žít dobrý život, který je odrazem tvé lásky a milosti. Amen.