Dneska ráno, když jsem připravoval modlitebnu pro bohoslužbu mě napadlo - kolik dětí se asi narodilo tuhle noc? Kolik se jich asi narodilo v podobně bídných podmínkách jako tenkrát Ježíš? A kolik jich asi hned zemřelo v nedostatku? Uvědomuju si, že jsem teď asi navodil spíš nepříjemnou atmosféru. Náš svět ale už je takový, že s radostí se velmi často prolíná i smutek.

LUKÁŠOVO EVANGELIUM 2,15-20

¹⁵Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ ¹⁶Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. ¹⁷Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. ¹⁸Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. ¹⁹Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. ²⁰Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

Dnešní radost začíná v té malé judské vesničce jménem Betlém, kde se narodil Spasitel, Kristus Pán. Ale skutečný začátek, ten se odehrál ještě o mnoho dál v minulosti. Radost totiž začala už na samém počátku při stvoření, v den čtvrtý. Kdy Pán Bůh stvořil světla na nebesích a tak přemohl temnotu, která tu doposud všude byla. A to nově stvořené světlo hned všechno dokonale probarvilo, rozsvítilo a prozářilo. Přineslo do zatím temného světa radost z pestrosti a nádhery úžasného Božího stvořitelského díla.

Nu a v judském Betlémě se to vlastně do jisté míry opakuje. I když samozřejmě jinak a v jiné rovině i souvislostech. Ale přece to má mnoho podobného i společného. V temnotě a opuštěnosti, na okraji veškerého dění tu přichází do potemnělého světa nové světlo. Není tu samo. Je doprovázené - vzácnou rodičovskou láskou, zvláštní nebeskou září, zájmem tří moudrých mužů, krásným zpěvem andělských zástupů a zvědavostí několika umolousaných a smradlavých pastýřů. To je v téhle chvíli všechno. Jinak vlastně už nikoho nezajímá. Vidí ho a cítí a raduje se z něho jen těch pár lidiček, kteří se sešli kolem jeslí uprostřed noci.

Mudrci jsou už dávno na cestě domů kamsi na východ, když k jeslím dorazila skupinka pastýřů. Nepřišli sem jen tak pro nic za nic. Nebyla to jen obyčejná lidská zvědavost. Dovedlo je sem andělské zvěstování. Uprostřed tmavé noci jim andělé takhle prozpěvovali: ,Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán‘. Ta zpráva, ta zněla přímo pro ně: To vám, pastýřům, se dnes narodil Spasitel. V téhle chvíli zní radostná zpráva speciálně pro vás. Pro několik judských pastýřů je tu evangelium. Jděte se honem podívat, vždyť se narodil právě vám. Do vaší osamělosti v temných kopcích, do vaší odstrčenosti od ruchu světa přichází Spasitele. A stává se zcela novým světlem, jaké tady doposud nebylo. A tak honem běžte a setkejte se s ním a přivlastněte si jeho radost a jeho světlo pro sebe. Jeho narození je totiž velice osobní, velice konkrétní záležitostí. Narodil se do našich životů, našeho rození i umírání. Do našich temných i světlých chvilek. Do našich radostí i nesnází. Do naší nejistoty a zmatenosti. Do naší vnitřní temnoty, aby do ní přinesl nové světlo a my měli možnost zase vidět a objevovat nádheru a pestrost života. Daru, který nám tak velkoryse svěřil Bůh Hospodin a nechal nám svobodu s ním nakládat podle vlastního uvážení.

Samozřejmě, že se Spasitel, Kristus Pán narodil také celému Izraeli do kterého pastýři patřili. A bude a stane se pro něho novým světlem a novou velikou nadějí. Pomůže mu znovu a nově objevovat léty poněkud zatemněná a hříšností lidskou zanesená přikázání a ustanovení. A taky nově navázat vztah s Hospodinem, který se v jeho podání stává milujícím a laskavým nebeským Otcem. Který s pochopením nahlíží i do temnoty lidských srdcí a snaží se i tam vnést světlo pravdy, čistoty a lásky. Protože ono je dost jedno, jest-li jsme navenek naleštění a draze oblečení a navonění (jako třeba byli tři mudrci od východu), a nebo všelijak upatlaní a špinaví a poněkud zasmrádlí (jako třeba byli pastýři z judských hor). Důležité je hlavně to uvnitř. Co je a co se odehrává v srdci člověka. Zda tam je světlo a čisto a veselo, a nebo temno a špinavo a smutno. Do sebe, do svého srdce se má člověk obracet v první řadě. Tam má nejdřív sám sebe zkoumat. Co v něm je, s čím hospodaří, co vytváří a pak i posílá dál. Mezi lidi okolo sebe. Ale ať už mám ve svém srdci temno nebo světlo, Pán Bůh tam nahlíží a všechno vidí. Dnes nám proto poslal nové světlo. Pomůže nám prosvětlit všechno temné a smutné, co jsme si v sobě vytvořili a co si neseme. Pomůže nám dát tomu všemu zcela nové barvy a tvary, pomůže nám přetvořit naše smutky, zklamání, bolesti do nové naděje, která nepomíjí, ale je zde od věků a trvá až na věky. Dnes se i pro nás narodilo nové světlo, Kristus Pán a to světlo svítí a tma je nepohltila.

A taky si připomínáme, že Spasitel, Kristus Pán se v judském Betlémě narodil dokonce pro úplně každého člověka a každý v něm a skrze něho dostává nabídku té nové zvláštní naděje. Tak velké a milostivé je to světlo, tak velká a milostivá je Boží láska. Že tu je pro každého z nás. A nedělá mezi námi rozdíly. Kdo je snad vhodný a kdo není. Dnes se nám všem lidem narodil Spasitel, Kristus Pán. 

Je tu v tom malinkém betlémském světýlku, v malém človíčku, v novorozenci. Je tu ale určitě v každém miminku, které se tuhle noc narodilo. Je v kterémkoliv miminku, protože s ním je spojena radost z nového, radost z úžasného daru života. A taky strachy a obavy jak to s ním asi bude. Bude mít život světlý a radostný nebo temný a smutný? Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Ty jsi světlo světa. Prosíme, ať tvé světlo prozáří každého člověka, každé lidské srdce a v nese tam lásku, pochopení pro druhé, ochotu odpouštět i odpouštění přijímat. Dej nám všem smíření a pokoj. Amen.