JANOVO EVANGELIUM 20,29

29Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili.

Odjakživa jsem si hodně moc přál cestovat a poznávat a hodně toho vidět na vlastní oči. Dřív to vypadalo, že to půjde jenom po tehdy Československé socialistické republice. Ale aspoň že tak. Ostatně i v ní se dalo vidět ledacos opravdu zajímavého. Hrady a zámky, a to jak krásně opravené tak i v naprosto dezolátním stavu. Šedivá a smutná města a vylidňující se vesnice. Jenže taky výstavy i koncerty a různá setkání. A když se člověk vykašlal na civilizaci a zapadl do přírody a do lesů, bylo to najednou zase jinak krásné a vlastně i hodně osvobozující. Dalo se tam totiž přebývat úplně jinak než v těch smutných městech. Bylo možné tam vidět mnoho krásného a zajímavého. Dali se tam potkat a vidět i hodně zajímaví lidé. Fakt to stálo za to, cestovat jen tak s batohem na zádech a vidět a poznávat krásy krajiny i lidí se kterými se člověk potkal. Současně s tím jste se vlastně mohli potkávat i s historií téhle země a lidu, který zde žil a žije a pracuje a vzdělává ji.

A pak se to otevřelo a dalo se a dá se už cestovat prakticky kamkoliv, kam člověk jen chce. A na co má, pochopitelně. Nic nebývá zadarmo. Takže jsem se mohl občas vypravit i za hranice teď už České republiky.  A tam, tam je toho k vidění strašně moc. Mnohem víc než jen v té naší české kotlině. Vysoké hory i skoro nekonečné propasti, neprostupné pralesy i prázdné pouště. Dlouhé rovné planiny i nekonečné oceány. Neskutečné přírodní útvary i obdivuhodné lidské stavby. Někdy to je až tak, že dokud tohle člověk neuvidí na vlastní oči, tak se mu ani nechce věřit, že je něco takového vůbec možné. Ono na obrázcích je vždycky stejně jen zlomek té skutečné krásy. Proto stojí za to tam jet a vidět všechno na vlastní oči, aby tomu všemu člověk uvěřil. Krása a rozmanitost a členitost a nápaditost Božího stvoření je opravdu úžasná a až nekonečná ve své pestrosti. Až neuvěřitelně krásná a stojí za to ji vidět.

Postupně jsem však zjišťoval, a léta zkušeností mi to potvrzovala, že člověk může věřit i tomu, co sám na vlastní oči neviděl a třeba ani nikdy neuvidí. Že může za své přijmout i zkušenosti druhých a uvěřit jim. Uvěřit tomu, že říkají pravdu. Že dosvědčují něco, co se skutečně stalo a že se tomu dá věřit. A navíc mi tuhle zkušenost potvrdil a podepřel i text z Janova evangelia ze dvacáté kapitoly, kde ve 29 verši Pán Ježíš zaslibuje svým učedníkům tohle: 29Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili.

Nebývá vždycky snadné uvěřit tomu, co člověk na vlastní oči neviděl. Asi dokážeme uvěřit bez problémů zprávě, že Eiffelova věž v Paříži měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Protože se to dá změřit. A tak je to jasné. Ale co když bych měl uvěřit něčemu, co jsem na vlastní oči nikdy neviděl a vlastně ani nikdo z lidí okolo mě. Uvěřit zprávě, která se přes staletí nese jen v lidské paměti a předává se tak z generace na generaci. Uvěřit zprávě, která je tak neuvěřitelná, protože jsme se s ničím takovým nikdy nesetkali. Tedy kromě té skupinky kdysi dávno, které tuhle blahoslavenství Pán Ježíš zaslibuje. Dá se něčemu takovému opravdu uvěřit tak, že člověk nepochybuje?

Takové zprávě, opřené o mnohá svědectví se určitě uvěřit dá. Ale nikdy se přitom člověk taky nevyhne pochybnostem. Dovolím si tvrdit, že k poctivé víře pochybnosti prostě patří. Pokud by člověk nikdy nezapochyboval, neptal se na víc, nechtěl se dostat do hloubky, k dalšímu poznání, pak by se jednalo spíš o nějakou formu fanatismu. Ten většinou nepochybuje a neptá se a jen plní. Úkoly i kasu. Ale víra, ta by měla člověku spíš dodávat další podněty k tomu chtít vědět víc a poznávat dál a ptát se a tedy občas i pochybovat. Dobře, nemusím být přímo očitým svědkem. Ale mohu, dokonce bych měl uvěřit tomu, že svědectví učedníků, jak je popisuje Bible, že jsou pravdivá. A měl bych nad nimi přemýšlet a podrobí ať je zkoumání. A nad to mohu zcela určitě věřit tomu, že když Pán Ježíš (tedy vtělený Bůh) něco zaslibuje, pak to platí a nepřestane platit dokud Pán Ježíš nepřijde znovu a všechna pravda se vyjeví naplno všem.

Uvěřit někomu nebo nějakému učení může být ale taky dost ošemetné. Historie ukazuje kolikrát se už lidé napálili. Kolikrát se nechali svést všelijakými falešnými proroky. A taky jak katastrofické to pak může pro člověka či pro společnost nebo pro církev být, když nepochopí, že naletěli. Když jim unikne, že to celé byl jen veliký švindl a podvod. 

Přitom celé věky ukazují a potvrzují, že víra je pro nás velice důležitá. Pořád lidé lapají po něčem, čemu by mohli věřit. Co by člověku dalo aspoň nějakou jistotu v nejistém světě, ve kterém se hned po svém narození ocitáme. Vždyť nevíme dne ani hodiny. Jak o svém narození, tak ani o své smrti. A nevíme přece ani dne ani hodiny, kdy přijde znovu Spasitel a Pán světů viditelného i neviditelného, země i nebes. Čeho se má člověk v takových nejistotách chytit, aby mohl mít svojí potřebnou jistotu?

A tak se nakonec může stát pro člověka i pro společnost tou pravou jistotou, tím přesným úhelným kamenem právě vánoční zpráva o narození Božího Syna v Judském Betlémě za časů římského císaře Augusta. Vždyť se v jeho osobě, v tom malém dítěti vydal, odevzdal všemocný a vševědoucí Bůh Stvořitel do naprosto stejné nejistoty, v jaké se po svém narození ocitáme všichni. Stal se rovný člověku. 

Pravda, různých vtělených bohů či jejich pozemských synů, všelijakých vůdců majících božské nároky a požadující božskou úctu byly a pořád jsou tady na zemi celé zástupy. A mnozí lidé jim na to skočí a uctívají je tak. Rozdíl s Pánem Ježíšem je ale, mimo jiné, také v tom, že on sám žádné božské pocty nepožadoval tehdy a nepotřebuje je od nás ani dneska. Sám sebe označoval nikoliv za Božího Syna, ale za Syna člověka. Nechce abychom tvořili jeho sochy, obrazy, chrámy, vymýšleli obřady, kdy se mu všichni klanějí a uctívají ho a přinášeli mu kdovíjaké oběti a dary. Nic z toho nepotřebuje. Stačí mu, docela mu stačí, abychom uvěřili i když jsme nikdy na vlastní oči neviděli. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Děkujeme, že jsi přišel mezi nás a k nám podobný každému z nás. Děkujeme za tento projev tvé lásky k nám. Prosíme, dej ať této zprávě věříme a důvěřujeme. I přes naše různé pochybnosti a nejistoty. Amen.