MARKOVO EVANGELIUM 1,16-20

16Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. 17Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ 18Ihned opustili sítě a šli za ním. 19O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. 20Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.

Pán Ježíš opouští judskou krajinu, opouští skupinu Janových učedníků a vrací se tam, kde vyrostl. Do severní části Palestiny, do Galileje. Nemáme tu žádné časové údaje, abychom si mohli nějak poskládat jakýsi časový harmonogram Ježíšova pohybu. Ostatně - k čemu také. Posílilo by to nějak naší víru, kdybychom přesně věděli kolik kilometrů ušel Pán Ježíš denně, kde nocoval, kde jedl, kudy cestoval a s kým se kde potkal? Asi by takovéto informace na hloubku nebo sílu naší víry žádný podstatný vliv neměli. Proto Marek takové informace nepodává. Rovnou nás bez přípravy vrhá do nového příběhu. Nebo vypravování.

Podle jeho slov došel Pán Ježíš ke Genezaretskému jezeru, do okolí městečka Betsaidy. Genezaretské jezero bylo zdrojem obživy pro mnoho lidí a pro jejich rodiny. Živili se z něho rybáři, obchodníci, dopravci, překupníci, hospodští, kuchaři a ještě mnoho dalších lidí. Díky tomu to bylo přirozené centrum života a mnohého dalšího dění severní části Palestiny. Tady, na břehu jezera zastihl Pán Ježíš i rybáře Šimona a jeho bratra Ondřeje. Všichni se tu setkávají jako zcela neznámí lidé. I když - Pán Ježíš nejspíš ví, ke komu přichází a co od těch dvou bude chtít. Naproti tomu oba rybáři Ježíše neznají. Nic o něm nevědí, jeho jméno jim nic neříká. V okamžiku setkání Ježíš ještě nebyl onen proslavený muž, ke kterému se scházely zástupy z celé země a diskutovali s ním významní zákoníci a farizeové. Zatím to byl neznámý, obyčejný člověk, o kterém dosud nikdo nic zvláštního neslyšel. Nejvýš mohl být známý jako učedník Jana Křtitele, od kterého byl pokřtěn v Jordánu a jehož zapalující prorocká slova o potřebě pokání a blízkosti Božího království předává dál.

Je zvláštní, že když se Pán Ježíš na tyto dva drsné, větrem ošlehané rybáře obrátil s výzvou: „Následujte mne“, tak oni ihned opustili své sítě, nechali tam všechno šli za ním. Stejně se o chvíli později zachovali i další dva bratři, Jakub a Jan, synové rybáře Zebedea, když i je Pán Ježíš oslovil a povolal k následování. Taky všeho nechali a šli hned za ním. Tihle čtyři rybáři opustili svůj majetek a své jistoty, všechno čím dosud žili, všechno co jim bylo drahé, i své rodiny a vydali se za tím, kdo si je povolal. 

Odešli s Pánem Ježíšem pryč. Proto, že on sám si je vybral, že zaslechli a poslechli jeho slovo. Nešli za ním kvůli nějakým naslibovaným výhodám, procentům, slevovým akcím, mocenským pozicím. Ježíš jim nedává ani záruku pohodlného života v nádheře přepychu a lenošení. Žádnou neomezenou vládu nebo moc nad ostatními lidmi, žádné zvláštní výhody nebo nacpaná bankovní konta nenabízí. A neslibuje jim ani jednoduchou a přímou cestu rovnou do nebe, přímou cestu ke spasení. Nic takového Ježíš neříká a neslibuje. Co od něho ti čtyři slyší? „Učiním z vás rybáře lidí.“

Rybaření, to byla pořádná makačka a si pořád je. Manipulace s těžkou lodí na vodě, veslování, vrhání sítí a zase jejich vytahování zpět na palubu, když jsou plné, starat se, aby vše bylo v pořádku, opravovat poškozené lodě nebo sítě, to všechno dohromady znamenalo nikdy nekončící namáhavou a vyčerpávající práci. Všechno to lopocení ale stejně nezaručovalo, že se jim pokaždé podaří dobrý úlovek z kterého budou mít zisk. Na jiném místě v evangeliích přece máme zprávu o tom, že lovili celou noc a stejně nic nechytili. Tedy žádná záruka na život alespoň na úrovni střední třídy. A svůj úlovek pak ještě museli prodat, nejčastěji na trhu někde ve vsi nebo ve městě, aby tak získali peníze na obživu svojí a svých rodin. Rybáři Ježíšovy doby tedy žili ve značné nejistotě. Jednak nikdy neměli jistotu, zda jejich příští úlovek bude dostatečný a potom taky nevěděli, zdali a za kolik se jim ho podaří prodat. 

Navíc hluboké vody, ať už moře nebo jezera, je jedno jak ty vody nazveme, byly v Izraeli považovány za cosi nepřátelského Bohu a proto i nebezpečného pro lidi. Lidé měli za to, že se v hlubokých vodách ukrývá nějaká moc, která se vzpírá proti svému Pánu a Stvořiteli. Takže k vyplutí na moře, nebo jezero, bylo vždycky zapotřebí i určité osobní odvahy. Znamenalo to mít tu odvahu postavit se těmto nepřátelským, zlým, ďábelským silám, nedbat na ně a riskovat přitom svůj život. Tohle všechno je v pozadí práce rybáře, tohle všechno zatím prožívali tihle čtyři mužové. Teď tedy náhle a nečekaně, neplánovaně opouštějí svoji práci a vydávají se za člověkem, který je vyzval k následování. Odcházejí pryč, vydávají se na novou cestu. Tak mocně na ně zapůsobila jeho osobnost i jeho slova.

Pán Ježíš takto nepovolal jenom tyhle čtyři muže: Šimona, Ondřeje, Jakuba a Jana. Povolal si i mnohé další. Víme o těch prvních dvanácti, kteří mu stáli nejblíže, známe i jména několika dalších mužů a žen, ale bylo jich určitě ještě mnohem víc. Těch, kteří ho následovali když si je povolal a které my dnes neznáme ani podle jména. Jen víme, že byli, že utvořili ten první hlouček kolem Pána Ježíše. Následovali ho, naslouchali jeho učení, ptali se ho a diskutovali s ním i mezi sebou, modlili se, jedli a pili a byli s ním.

I dnes si Pán Ježíš povolává své učedníky. I do dnešní doby a k dnešnímu člověku zní Ježíšova výzva: „Pojď za mnou a učiním z tebe rybáře lidí.“ Také dnes přichází a oslovuje stále další a další lidi. Vyzývá je, a vyzývá i nás, abychom, tak jako tito rybáři, opustili to staré, čím jsme doposud žili, zapomněli na to, jací jsme byli ve starém životě. Vyzývá nás, abychom nechali všechno špatné za sebou, abychom mu konečně uvěřili, rozhodli se odpovědět na jeho výzvu kladně. 

To, že nás Pán Ježíš oslovil je jasným znamením toho, že on se už pro nás rozhodl. Důvěřuje nám a i proto nám učinil tu jedinečnou nabídku Pojď za mnou a teď trpělivě čeká na to, co to s námi udělá. Jaká bude naše reakce na pozvání. Teď už je to jenom na nás, jak my se svobodně rozhodneme, k jaké volbě v sobě dospějeme.

Pro ty, kdo se rozhodnou Ježíšovu nabídku odmítnout jako zbytečný nesmysl, jako něco, co oni přece nepotřebují, ty pak, podle Písma, čeká na konci věků soud. Tak je to prostě předpovězeno a my to nemůžeme nijak změnit. Tak to prostě bude. Protože ale Soudcem bude sám Hospodin Bůh, proto tento soud bude spravedlivý a doufáme, že také laskavý. Nikdo totiž není už dopředu odsouzen a zatracen. Každý má stále naději, s každým Bůh počítá až do úplně posledního okamžiku a znovu a znovu ho potkává a oslovuje a volá k obrácení, k záchraně, ke spasení. I tohle máme zvěstovat. Naději, která tu pro člověka je a trvá.

A pro ty, kdo Ježíšovo pozvání radostně přijali se tím už teď, v tomto pozemském světě otevírá cesta ke spáse, k záchranně před hříchem, před jinak smutným koncem v nicotě, před tou beznadějnou smrtí se kterou nic nezmůžeme ani zaklínáním, ani lékařskými přístroji. Pro ně je přichystáno Boží království, jim patří Boží láska, k nim se hlásí Pán Bůh jako ke svým dětem a je jim dobrým Otcem.

Ať se na to svět tváří jak chce, Pán Ježíš si povolává skutečně každého. Přichází ke každému člověku, vstupuje do jeho určité životní situace a do ní pak zaznívá jeho pozvání. K následování, k práci na zvěstování, rozšiřování evangelia mezi lidmi. Volá si nás klidně i s našimi různými nedostatky a slabostmi, ale také s našimi obdarováními, které máme a se kterými žijeme právě proto, abychom je ve své službě jemu a našim bližním využili co nejlépe. Abychom tím co umíme, přinášeli onen mnohonásobný užitek. Nesli ho nejenom sobě, ale především našim bližním, kterých je všude okolo plno. Jim bychom měli sloužit slovem i skutkem, jim bychom měli být pomocníky a jim bychom měli být pravdivými a důslednými svědky o Pánu Ježíši.

Tak jako ti čtyři i my jsme od něho povoláni být „rybáři lidí“. Neznamená to určitě, že bychom násilím, hrubou silou nebo psychickým nátlakem měli lidem vnucovat víru v Pána Ježíše. Nutit jim jí a strašit je posledním soudem a věčným zatracením, pokud se honem neobrátí na tu pravou cestu. Jako se to častokrát dělávalo v minulosti. Svědectvím o Pánu Ježíši by měl být přece celý náš život a naše jednání. Na tom jací jsme, i jak a co říkáme, na tom by mělo být poznat, že chceme žít jinak než jak to bývá běžné. Ale nejde o výlučnost za každou cenu, výjimečnost ve všem, nadřazenost nade všemi a vším. Spíš tiše a pokorně bychom měli přistupovat k našim bližním. S vědomím, že také oni obdrželi stejný dar života jako my. Dar vskutku jedinečný a neopakovatelný. Že také je Pán Bůh miluje jako své děti, i když oni o to třeba právě nestojí. Ale Pán Bůh a jeho Syn stojí o každého toho člověka se kterým máme co do činění.

Podstatné je také kolik tomu novému, co jsme od Ježíše přijali a čím jsme naplněni, kolik tomu dáme v sobě prostoru. Abychom Boží lásku sobecky neschovávali jen pro sebe nebo pro ty, kdo jsou s námi. Měli bychom se snažit o to, aby z nás co nejvíc vyzařovala navenek i pro druhé, pro jejich povzbuzení i potěšení. Abychom toužili rozdávat své dary, ze svých obdarování (nebo talentů) všem bez rozdílu, každému člověku s kterým se setkáme, koho nám Pán Bůh posílá. 

Aby na nás bylo co nejvíce vidět, že Bůh je dobrý a člověku přející radostný život. Nejenom ten pozemský, jehož krásu dennodenně prožíváme a zažíváme, ale i ten zaslíbený a nabízený život v nebesích, v jeho království. Jedním z našich úkolů je zvěstovat s trpělivostí i s neutuchající nadějí že Pán Bůh stále čeká na naši kladnou odpověď na pozvání povolání. V takovém případě je ochoten zapomenout na vše špatné a víc se o tom nezmiňovat. Smázne všechny naše hříchy a hříšky a můžeme jít s čistým štítem. 

Svědčit o Bohu, o jeho lásce k nám, ale i ke všem těm, kteří v Něho ještě neuvěřili, představovat jim ho všemožnými způsoby a trpělivě vyřizovat jeho pozvání Pojď za mnou, to je posláním těch, kdo už poznali a vyznávají, že Pán Ježíš je skutečný a jediný Spasitel člověka, veškerého stvoření, celého světa, který známe a o kterém ještě mnoho nevíme. Zvěstovat a svědčit slovem, písní, modlitbou, ochotou, skutkem, to jsou úkoly těch, kdo se k němu veřejně a hrdě hlásí jako ke svému jedinému Pánu. Pro ně je pak také připravena hojná odměna v království nebeském, v blízkosti a lásce Boží. S bohatou a krásnou odměnou mohou počítat a těšit se na ní. Čerpat z tohoto zaslíbení odvahu i sílu pro sebe na cestě, ke které byli povoláni výzvou: Pojď za mnou. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Prosíme, veď nás svým slovem i Duchem, abychom byli tvými skutečnými služebníky. Dovedli jít a být rybáři lidí. Být misionáři ve světě, který tě nezná a znát nechce. Být svědky o tvé lásce k člověku, o spáse, kterou může každý nalézt pro sebe ve tvém jméně. Amen.