MATOUŠOVO EVANGELIUM 11,28-30

Jsem trochu na rozpacích, protože nevím jak mám dneska začít. Poradí mi někdo? Zkusím tedy začít zcela netradičně otázkou. Máte nějaké břemeno, které vás dlouhodobě zavaluje a tíží? Já jo. Já mám. Tady jsem si ho sem přinesl. Většinou se v životě dříve nebo později nějakému problému, těžkosti, starosti nevyhneme. Všelijaká břemena se na člověka nabalují během jeho života ať chce nebo nechce. Někdy jen krátkodobě ale jiné mohou být i na dlouho. Dokonce i na celý život. Co vás napadne za možné životní těžkosti, starosti, bolesti? 

Špatná známka, šikana ve škole, nemoc, postižení, nedostatek, nadměrné pracovní vytížení, chudoba, nepřátelství, vztek, dnes taky válka, odpovědnost rodičů za děti a zase naopak.

Některá ta břemena člověk dokáže odložit poměrně snadno. Jiná si naopak vláčí třeba až do konce svého života. Ne a ne se jich nějak zbavit. Nebo sám cítí, ví, či postupně poznává, že to zkrátka nejde. Někam je odložit, dát pryč, zapomenout na ně. Nemít už žádnou starost nebo bolest. Je naprosto normální, že se člověk snaží ze své těžkosti jakkoliv vymanit. Nebo hledá nějaké odpočinutí, úlevu. Oddych od toho všeho, co ho tíží nebo je mu nepříjemné, nebo ho těžce vysává a vysiluje.

Právě o něčem takovém hovoří Pán Ježíš. Alespoň podle autora Matoušova evangelia. Je dobré si v téhle chvíli připomenout, že žijeme v úplně jiné době než žil on. Jen tak namátkou. Dnes máme třeba platební karty, automobily, mobilní telefon, internet, splachovací záchod, plynový sporák, automatickou pračku, jednorázové pleny, atd. A mnoho dalšího z toho co je pro nás samozřejmé v Ježíšově době vůbec neexistovalo. Nikomu tehdy ani na mysl nepřišlo. Možná ale, že se tu za pár let objeví něco, co na mysl nepřichází nikomu z nás v naší době. 

A teď to zkusíme z toho lepšího konce. Chceme se těch těžkostí zbavit? Většinou bychom rádi. Ovšem někdy třeba nevíme jak. Jindy to není to možné. Ale taky se může stávat, že se stále vrací. A pro takové chvíle nám evangelista Matouš tlumočí Ježíšova slova zaslíbení:

MATOUŠOVO EVANGELIUM 11,28-30

28Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. 29Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. 30Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“

Wikipedie - 1) Jho nebo též jařmo je část postroje tažných zvířat, která přenáší tažnou sílu na pluh. 2) jho znamenalo také dřevěnou tyč na nošení (vyvážených) břemen, například vody. 3) v přeneseném významu se používá k označení těžkého údělu.

Z tohoto výčtu je jasné, že jho není vůbec nic příjemného. V každém z těch případů znamená zátěž. Bolavou zátěž. A teď jakoby Pán Ježíš říkal: Naložte si na sebe také mé jho. A s tímhle jakoby nákladem navíc se učte ode mne, říká. Působí to trošku nesmyslně. Nejdřív říká těm, kdo mají nějaké své jho aby šli k němu a on jim dopřeje odpočinek od té zátěže. A hned ale dodá a k tomu vám ještě přidám mé jho. Dalo by se to vyložit i takhle. Já vláčím tohle své jho (vzít jeden pytel) A s Ježíšem potáhnu ještě další jho (vzít i druhý pytel). Dá se tomu takhle rozumět? Co myslíte?

Ježíšovo jho je vlastně následování, učednictví. Vyjití na cestu podobnou té Ježíšově. A hned říká jaká cesta to je. Cesta tichosti a pokory. Ježíš svoji cestu staví do protikladu k tehdejší židovské církvi. Ta byla na člověka hodně náročná. Na čas, na povinnosti, na finance. Kromě Desatera tu byla i celá řada dalších a dalších přikázání, nařízení, zákazů, povinností. A to všechno člověku neskutečně zužovalo život. Osekávalo jeho život. Ale hlavně neskutečně sešněrovávalo jeho duchovní nebo náboženský život. Od rána do večera, od narození po hrob. Celkově to bylo 248 přikázání a 365 zákazů (613). Dokázali byste to všechno aspoň vyjmenovat a na nic nezapomenout? Já ani náhodou. A dokázali byste na to všechno myslet v každé chvíli, abyste něco z toho neporušili či nepřekročili? Takový život se nedá žít. A právě lidem kteří žili pod takovým jhem Ježíš říká: Pojďte to zkusit jinak. Zapomeňte na to, že musíte tohle všechno dnes a denně naplnit. Nemusíte. Pán Bůh po vás nic takového nechce. Nepotřebuje lidi, kteří mají strach z toho, že něco nedodrží a on je pak za to potrestá. Přijdou za to do pekla. Tohle velmi často používala a používá i křesťanská církev. Hrozí těžkým Božím soudem, potrestáním, peklem, zatracením. Pokud se něco takové děje, pak to znamená, že církev nepochopila Boží slovo. Ježíšovo učení je přece o lásce, milosti, odpuštění, potěšení. Je o naději, že i to nejhorší břemeno se dá unést. I to nejtěžší jho se dá utáhnout. Když na to člověk není sám. Když si do života pustí lásku, kterou představuje a přináší právě Ježíš. Když ji přijme s pokorou a tiše. Jako byl pokorný a tichý sám Ježíš. Vždyť k sobě pouštěl kohokoliv. Lidi různě postižené, bolavé navenek nebo uvnitř, nemocné, obtížené nějakým trápením, hladové i žíznivé, hledající i dotazující se. Dokonce i ty lidmi odsouzené, to jsou i ty děvky a zlodějíčci a násilníci, dokonce i ty odsouzené k bolestivé smrti na kříži. Každý u něho může najít pro sebe potěšení nebo naději. Odpuštění nebo posílení. Nasycení nebo uzdravení. Nebo taky vzkříšení. Jak to zrovna daný člověk v danou chvíli potřebuje. U něho je všechno možné. I to, co je u člověka nemožné. Stačí vlastně jen malounko. Pokorně a tiše ho nechat vstupovat do svého života. Třeba nějak postupně, třeba naráz, třeba přes jiné lidi, třeba přes modlitbu, přes hudbu, třeba přes něco... Zkoušejme to, otevírat se Ježíšově lásce, která dává i víc než by člověk potřeboval nebo čekal. Která je odpočinutím. Která netíží a netlačí, ale dává život. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Prosíme o naše uzdravení z různých bolestí a trápení, která na nás doléhají a se kterými si nevíme rady. Se kterými nám nemohou pomoci ani jiní lidé. Prosíme, buď a zůstávej s námi. Amen.