Jak Starý tak i Nový zákon jsou plné úžasných a zajímavých i napínavých příběhů. O lásce, o obětování, poslušnosti, pomoci, o přátelství. Příběhy, které nás vedou a učí, že můžeme, dokážeme a taky máme být lepší. Jak říká apoštol Pavel: Buďte dokonalí, jako je dokonalý náš Otec. Ale ono je tam i plno ošklivých příběhů. Ty jsou zase o lidské zradě, o podlosti, o lidské malosti nebo naopak pýše, o nepřátelství a zlobě, zákeřnosti člověka vůči člověku. Jeden z nich teď zazní. 

JANOVO EVANGELIUM 13,21-30

21Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“ 22Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví. 23Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku. 24Na toho se Šimon obrátil a řekl: „Zeptej se, o kom to mluví!“ 25Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kdo to je?“ 26Ježíš odpověděl: „Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.“ Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu. 27Tehdy, po té skývě, vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: „Co chceš učinit, učiň hned!“ 28Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl. 29Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým. 30Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.

Proč jsou tam vlastně i takové ošklivé a zlé příběhy? Protože takový je život. Takoví jsme my lidé. Nejsme vždycky jen přátelští, ochotní pomáhat, dát cokoliv pro druhého. Taky býváme nepřátelští, zlí, podlí, vzteklí. Když se dnes podíváme na Ukrajinu, tak vidíme, že lidé dokážou být i zcela bezohlední, naprosto nesmířliví, zničující. No a Bible nám prostě jen ukazuje i tyhle temné stránky člověka. Neschovává je, nemaluje nás narůžovo, abychom vypadali lepší. Ani sami před sebou, ale ani před Hospodinem.

Ostatně proč bychom vlastně měli vypadat lépe? Vždyť Hospodin hledí ne na venkovní vzhled, na naše značkové oblečení a obutí, ale hledí k srdci člověka. Do naší hlubiny. Ví naprosto přesně, co se v nás odehrává. Zda se v nás probouzí a vzmáhá láska k bližnímu, nebo naopak zlo k němu. Jestli podám pomocnou ruku a nebo naopak vybuchnu vzteky. Ostatně i tenhle dnešní příběh nám to dokládá. 

Pán Ježíš dopředu tuší, nebo snad cítí a nebo přesně ví, co se odehrává v Jidášovi, v jednom z jeho učedníků. Jako Syn Boží vidí do jeho srdce. A taky ví, kam to směřuje a jak do dopadne. Jidáš nám pak ukazuje vlastně to nejsmutnější a nejhorší v člověku. Tenhle příběh vypráví, že i ten nejbližší může pod určitým tlakem podlehnout zlému. 

Když máte jasného nepřítele, když víte že tamhleten nebo tahle skupina stojí proti vám, máte se na pozoruje. Víte na čem jste a můžete se podle toho zařídit. Člověk si dává víc bacha, má se na pozoru, vyhýbá se střetu nebo se prostě stáhne. A nedává podněty k vyhrocení situace, k nějakému konfliktu. Jasný nepřítel ne ještě docela snesitelný.

Mnohem horší ovšem je, když vás zradí někdo, komu důvěřujete. Kdo je dlouhou dobu váš přítel, kdo s vámi spolupracuje, kdo vás podporuje. Někdy třeba i dlouhá léta, někdy se přátelíte dokonce už od dětství. A pak najednou bác ho, tenhle přítel, nebo tenhle vám hodně blízký člověk vás nečekaně a zničehonic zradí. 

Léta se teologové, znalci Písma, faráři i prostí věřící dohadují proč to vlastně Jidáš udělal. Co se v něm odehrávalo, že ho to dovedlo až k rozhodnutí Ježíše vydat jeho nepřátelům. Těch důvodů mohla být celá řada a asi se nedozvíme, co v Jidášovi způsobilo jeho změnu smýšlení a dovedlo ho k rozhodnutí svého Mistra vydat na smrt. Jenže takových příběhů, kdy člověk své smýšlení náhle otočí klidně až o sto osmdesát stupňů, těch zná historie lidstva i církve (i současnost) těch zná plno.

Ovšem velmi zajímavé (netradiční) je tady naopak Ježíšovo chování. Samozřejmě, že Jidáš není jediný do kterého Pán Ježíš vidí. Podobně věděl, co se odehrávalo i v ostatních učednících. Příběhy o tom v evangeliích máme. Jenže tady už jde do tuhého. Tady jde o život. O Ježíšův život. Ale ono jde taky o Jidášův život. Což si on asi ještě neuvědomuje. To přichází až mnohem později, až po Ježíšově smrti. Pán Ježíš svého učedníka vybízí k tomu, aby svůj nápad, aby ho dovedl až do konce. Nejprve říká všem: ,Jeden z vás mě zradí‘, a pokračuje pak přímo k Jidášovi ,Co chceš učinit, učiň hned.‘ Tak se Jidáš dovídá, že jeho Mistr tuší, ví, co se v něm odehrává. Kdyby byl Ježíš lidským vůdcem nějaké násilné odbojové, revoluční, skupiny typu Che Gevara, Stalin či Hitler, tak by z Jidášovi připravované zrady okamžitě udělal exemplární případ. Před očima všech by ho nechal zlikvidovat, aby ukázal, že se zrádci se mazat nebude. Ale Pán Ježíš dává Jidášovi i v téhle chvíli vlastně ještě šanci. Co chceš učinit, učiň hned. Tím je otevřená cesta nejen k tomu, aby Jidáš došel k veleradě a Ježíše jim prásknul. Ale co když bude chtít učinit něco jiného? Co když se po tomhle rozhovoru Jidášovo mínění změní? Nebo co když dojde k rozhodnutí všeho nechat a zmizet pryč. Má teď šanci učinit to, pro co se rozhodne. Má prostě na výběr. A tohle je v Pánu Ježíši to božské. Neodsoudí Jidáše veřejně a přede všemi, ale ještě mu poskytne šanci. I když nejspíš ví, že Jidáš své rozhodnutí nezmění, přesto mu nabízí možnost. 

Takový je Pán Ježíš, takové jsou vlastně Velikonoce. Je to pokaždé nová šance pro mě, zamyslet se nad tím, zda jsme někde nesešel z cesty následování, zda jsem svoji víru nějak neohnul, zda jsem nezradil před sebou samým i před Pánem Ježíšem. Je to šance chopit se nabídnutého odpuštění, vrátit se na dobrou cestu, vejít do otevřené milostivé Boží náruče s nadějí na novost. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Očekáváme tě jako Pána a Spasitele. Očekáváme tě jako toho, který odpouští hříchy. Očekáváme tě jako vždycky očekáváme světlo nového rána. Pane, přijď. Amen.