LUKÁŠOVO EVANGELIUM 9,7-9

7Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se dálo, ale nevěděl, co si má myslit, poněvadž někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých, 8jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných proroků. 9Herodes řekl: „Jana jsem přece dal stít. Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?“ A přál si ho vidět.

Milé sestry a milí bratři v Kristu.

Začněme s Herodem. Jedná se o Heroda Antipu, syna Heroda Velikého. Antipas tak veliký jako jeho otec nebyl. Je to patrné už z toho, že měl titul tetrarcha. Nikoliv král, ale tetrarcha. Kraličtí to překládají jako čtvrťák. Znamená to, že vládl jen nad čtvrtinou území, kterému předtím vládl jeho otec. Byl jen takový čtvrtinový král. Pod jeho správu Patřila Galilea a Perea. Pro naši lepší představu jsem našel mapu, kde je tmavší (červenou) barvou vyznačeno území, kterému vládl. Kromě mnoha dalších má Herodes Antipas na svědomí i smrt Jana Křtitele. Nechal mu stít hlavu a věnoval jí krásně tančící a krásné Salome. Tahle smrt ho asi trochu strašila, protože si Jana Křtitele dost vážil. Přesto ho nechal stít.

Najednou k němu začali doléhat zprávy o dalším výjimečném muži jménem Ježíš, který se objevil v jeho tetrarchii. I to, že ho lidé považují za zmrtvýchvstalého Jana Křtitele nebo za Eliáše nebo za nějakého jiného starozákonního proroka. Heroda zneklidnila ona zmínka o Janu Křtitelovi. Ostatním nevěnoval pozornost. Ale ten Jan, ten ho pořád strašil. Přece ho dal stít. A mrtví z hrobů nevstávají k novému životu. Proto v něm začala hlodat určitá nejistota. Když dal Jana dal, a mrtví zůstávají mrtvými, kdo tedy může být tenhle Ježíš? 

Od Heroda to je vlastně velmi správná otázka. Chce vědět, znát, chce Ježíše poznat. Nejlépší by bylo se přesvědčit na vlastní oči. Zprávy, které se k němu dostávají zkrátka vyvolávají jeho zvědavost. Nakonec se mu jeho přání vyplní. Dostal možnost se s Ježíšem setkat tváří v tvář. Ale to bude až na konci Ježíšova působení, když mu ho tam pošle Pilát, aby ho Herodes soudil. Protože Ježíš pochází z Galileje, z Nazareta. U Heroda pak to setkání ale vyvolá jen zklamání. Má tu před sebou jen ztýraného muže, trpně čekajícího na rozsudek. Možná se těšil na zajímavý rozhovor, možná se ho chtěl na mnohé vyptat, možná by mu i tu milost nakonec udělil. Třeba kdyby mu Ježíš předvedl aspoň nějaký zázrak. Byť jen malý. Ale neuslyší od něho vůbec nic. 

Opravdu je zajímavé, že Herodes touží po setkání s Ježíšem, chce ho poznat, chce ho vidět - ale sám pro to nic neudělal. Přitom by jako vládce určitě mohl. Poslat za ním posla, pozvat si Ježíše k sobě, nebo ho nechat přivést vojskem. Ale nic takového Herodes nepodnikl. A tím se vlastní vinou minul asi s jedinou možností vidět, slyšet, dozvědět se něco o nebeském království. Potkat se s Božím Synem. Vlastně si sám nechal možnost spasení tak nějak uniknout mezi prsty. 

Oni většinou vládci mají tolik starostí s vládou, se správou země, s poddanými, se starostí o vlastní bohatství, že jim pak nezbývá čas na ty obyčejné všední události. Říkám si, kdy asi naposledy byl někdo z naší vlády nebo parlamentu v hospodě. Ale ne se svými noshledy či kamarádíčky či kolegy, ale s docela obyčejnými lidmi v nějaké vesničce jako jsou Hromnice, Osek nebo Dobřív. A jakpak by jim tam mezi nimi asi bylo? Třeba by jim to pomohlo v pochopení toho s čím se my, obyčejní lidé, dnes a denně potýkáme. Hlavně kvůli jejich někdy nesmyslnými, někdy nepochopitelnými, někdy ale i dobrými a prospěšnými nařízeními. Třeba by se pak dokázali lépe zamýšlet nad tím, o čem a jak rozhodují. Ono by to určitě prospělo i Herodovy. Ale tehdejší vládci takové věci pochopitelně už vůbec nedělali. Oni vládli a ostatní poslouchali.

Myslím si, že Herodes nebyl nijak výjimečný člověk. Jako on by vládnout zvládl snad každý. Možná i já. Vždyť na to měl armádu, řadu úředníků, špicly a donašeče, služebnictvo, otroky. On vlastně jen rozhodoval, oni plnili. V podstatě nikdo mu nemohl odporovat, vždyť on byl neomezeným vládcem ve své zemi. Vlastně jediné, na co si musel dávat pozor, aby se nějak neznelíbil Římu. A vlastně ještě na jedno. Aby se nějaký příbuzný nerozhodl, že chce taky kousek moci, nebo třeba celou Herodovu tetrarchii. On se samozřejmě cítil jako někdo víc než všichni ostatní okolo, vždyť byl tetrarcha. Ale ve skutečnosti to byl jen docela obyčejný mužský, plný strachu o svůj život a o svůj trůn. Podobně jako mnozí jiní i on měl najednou šanci se potkat s Božím Synem, s Mesiášem, se Spasitelem. Stačilo mu poslat pozvání a nebo se za ním vypravit. Jako to udělali mnozí obyčejní lidé. Kteří se vypravili často i na několikadenní pouť jen aby mohli Ježíšovi chvíli naslouchat, ptát se ho, rozmlouvat s ním. Potkali se s Ježíšem, protože se s ním potkat chtěli. Je to tak, že Pán Bůh se s námi chce potkat. Ale musíme to chtít i my. Je potřeba i zájem ze strany člověka. Herodes mi trochu připomíná jedno zrno ze známého Ježíšova podobenství o rozsévači. To, které rychle vzklíčí, ale rychle zase zvadne. Herodes projevil zájem o Ježíše, ale zájem o sebe sama mu všechno zastínil. I toho zajímavého muže jménem Ježíš. A tak se připravil nejen o zajímavé setkání. Ale hlavně o možnost slyšet zprávu, že přibližující se Boží království je jako... A kdo chce do něho vejít má činit pokání. Že Hospodin je nebeským Otcem i pro Heroda, pokud o to Herodes bude stát. A že skrze Ježíše má  každý člověk naději na spasení a na věčný život v nebeském království. Kde je skutečným králem, nikoliv jen čtvrťákem, sám Ježíš. A pak mě ještě napadlo, jak to vypadalo nebo bude vypadat až Herodes stane před tváří Hospodinovou. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Prosíme tě dej nám vždy jasnou a pevnou víru, abychom nepodléhali falešným nadějím. Dej nám držet se tvého slova, dej nám důvěřovat tvému svatému Duchu. Amen.