MATOUŠOVO EVANGELIUM 5,8

8Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

Nemyslím si o sobě, že bych byl nějaký špindíra. Věřte mi že se opravdu snažím většinou chodit slušně a čistě oblečen. Umyt a dokonce bývám i učesán. Taky si pravidelně čistím zuby, aby mi nesmrdělo z úst. Uvědomuji si, že kdybych byl špinavý, nebylo by to hezké. Navíc chodit upatlaný a smradlavý do společnosti, by mi na oblibě moc nepřidávalo. A doma mi od malička kladli na srdce, že nemám být špindíra a smraďoch. Není to příjemné. Párkrát se mi pštěstilo, že jsem jel v tramvaji s nějakým bezdomovcem. A vždycky to byl veliký a hodně nepříjemný nápor na čich, ale i na oči. Taky si z dětství pamatuji hodně používané heslo: Čistota půl zdraví. A tak se tím heslem snažím řídit i v dospělosti. Taky doma se snažím si držet čisto. Zametám, luxuju, vytírám, prach utírám, nádobí myju, občas dokonce i okna a dveře otřu. Ono to i hezky vypadá, když se všechno leskne čistotou. Určitě je to hezčí, než když je všude prach a špína. Nakonec hraje roli i to, že kdyby ke mě někdo přišel na návštěvu a viděl všude prach a drobky na zemi a fleky na kobercích, co by si o mně asi tak mohl pomyslet, že? Prostě čistota má být základem. 

Rozhodně si nemyslím, že milovníkem čistoty jsem jenom já sám. Takových je nás určitě hodně. I tady v kostele. Dokonce občas potkávám lidi, kteří jsou ochotni uklízet špínu a bordel i po jiných. A to už je co říct, protože takových pořád mnoho není. Takových, co by šli a sbírali odpadky za plotem své zahrádky nebo někde v příkopech kolem silnice. Ale takoví lidé opravdu jsou a je to nádherné, že někdo nemyslí jen na to svoje, ale vnímá potřebu čistoty úklidu i na různých veřejných prostranstvích.

Jenomže nemusí, nemělo by jít vždycky jen o tu vnější čistotu. Čistotu těla, šatů, auta, oken, ulice a podobně. Asi bychom se podobně náruživě měli starat i o svoji vnitřní čistotu. To mě tak napadlo při čtení textů z Matoušova evangelia, vlastně jen z pouhé jedné věty z něj. Z páté kapitoly, osmý verš, kde Pán Ježíš říkal svým posluchačům tohle: 8Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

A tak se tedy zkouším zamýšlet nad termínem čisté srdce. Tak tady určitě nejde o nějakou čistotu šatů nebo oken. Nebo že bychom si každé ráno měli studenou vodou omývat přímo svůj srdeční sval. Je zřejmě potřeba postoupit o něco hlouběji. Do nitra člověka. K jeho srdci (řečeno biblickou mluvou), nebo ke hlubině jeho osobnosti, nebo k vnitřnímu člověku. Můžeme to asi nazývat různě, ale jde tu o, řekněme, cestu či průnik do středu vlastního srdce. Protože podle Bible je právě tam podstata člověka. Tam odtud se začínají, dějí, vyvěrají ven veškeré člověkovy procesy - nápady, myšlenky, přání, touhy a nakonec i skutky. Srdce je pramenem, zdrojem všeho v člověku. A pak asi i platí, že podle toho jaké má kdo srdce, jaký je člověk uvnitř, takový pak bývá i navenek. 

Co je čisté je většinou také krásné. A co je čisté ukazuje svoji pravou tvář, nebo podobu. Je tak jasně vidět, co máme před sebou. Když třeba celou zimu neumyju auto, pak může být na konci tak špinavé, že ani není jasné, jakou má vlastně barvu. Ta skutečná barva zůstává skrytá pod nánosem špíny. To skutečné, to podstatné, to je skryté. Podobné to může být i se srdcem. Může být zanesené tolika zbytečnostmi a nepodstatnostmi, že se v nich poztrácelo to podstatné a důležité. Zmizela ona důležitá čistota. Možná se tu můžeme vrátit až na samý počátek všeho. Bůh stvořil vesmír, svět, zemi, život a na vrch člověka a všechno to bylo dobré. Takže i čisté, poctivé, pravdivé. Nikde žádná faleš, ani špína ani hřích. Všechno bylo jasné a přehledné, platil řád a všichni ho přijali a dodržovali. Všechny vztahy byl čisté a poctivé. A to bych si tipnul, že má být ono čisté srdce. Že nám Pán Ježíš připomíná také, že bychom se mohli zkoušet vrátit k tomu počátečnímu dobrému a čistému. Vrátit se zpátky k Pánu Bohu, jako k milujícímu a odpouštějícímu Otci. A možná i tohle by mohla být ona čistota. Mít jasný a pokud možno ničím nezaneřáděný vztah k Pánu Bohu. Proto opakovaně zaznívá výzva ,čiňte pokání‘. Vyrovnejte si, urovnejte si v sobě všechno, co neladí, co přečnívá, co vás křiví někam jinam než k Bohu Hospodinu. Vymeťte ze svého srdce všechno nečisté, pohanské, zavádějící. Očistěte se ode všeho, co není v souladu s Božím slovem.

Samozřejmě, tohle se nám kazatelům snadno říká. Hezky se taková slovy sypou z kazatelny dolů na posluchače. Ale co si s nimi pak má posluchač počít.? Jak by to měl asi uskutečnit v reálném životě. Očistit srdce a mít ho čisté, to zní tak hezky a láká to. Jenže ten všední život, ten něčemu takovému zas moc nepřeje. Nebývá to snadné se udržet i v nějaké vypjaté situaci v práci, v hádce se nadřízeným, v rozhovoru pubertálními dětmi nebo namíchnutým partnerem. Bohužel se to pokaždé nepodaří. Ta špína se zase někudy vrátí zpět. 

Řekl bych, že nejvíc podstatná je vůbec snaha se udržet, nevybouchnout, nesnižovat se k hříchu. Bojovat, zápasit sám se sebou. Už samo toužení a snažení jsou důležité, už to je základní naděje na změnu. V tomto případě na očištění člověka a jeho srdce, jeho vnitřní podstaty od různých hříšných nápadů a myšlenek i činů. Tahle jedinečná čistota, ta má zaslíbenou odměnu. Za snažení, za úsilí. Vlastně velmi zvláštní a jedinečnou odměnu. Cosi, co snad doposud nikdy nikdo nezažil. Ti kdo mají čisté srdce, ti ,uzří Boha‘. Mojžíš měl kdysi dávno tu čest, že mohl spatřit Hospodina, ale jen zezadu, když kolem něho Bůh procházel. Skutečnou tvář Boha zatím žádný živý člověk nespatřil. A tady najednou Pán Ježíš zaslibuje tohle dosud nevídané těm, kdo mají ,jen‘ čisté srdce. Jen to jim postačuje k přímému setkání s Bohem Stvořitelem a Spasitelem. Těm, kteří se pokoušejí jednat podobně jako jedná Bůh. Kteří se v sobě snaží najít obraz Boha živého a milujícího a odpouštějícího. Kteří takovým čistým obrazem chtějí být a zůstat. Amen.