LUKÁŠOVO EVANGELIUM 23,8-11

8Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak. 9Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal. 10Byli přítomni i velekněží a zákoníci a neústupně na něj žalovali. 11Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi.

Dnes tedy Herodes Antipater ještě jednou a asi i naposledy. Jde o první a podle všeho i jediné setkání tetrarchy nad Galileí a Pereou Heroda a mužem, kterého si přál už dávno poznat a který nesl jméno Ježíš. 

K Herodovi už dřív pronikali všelijaké zprávy o tomhle zvláštním muži. Trochu ho lekaly, protože to vypadalo, jako by vstal z mrtvých Jan Křtitel, kterého dal Herodes stít. Ale pak zase, že to určitě je někdo jiný, protože dokáže věci, které Jan nedělal a nedokázal. Ježíšova činnost v Herodovi vyvolávala čím dál tím větší zvědavost. Ale jeho vladařské záležitosti mu ,nedovolovaly‘ uskutečnit setkání po kterém toužil. Až mu nahrála náhoda. Jeho protivník, římský prokurátor Pilát, mu Ježíše poslal. Jako balík, jako dárek. Jako záležitost k posouzení. Sice ježíš vyvolal pozdvižení v Jeruzalémě (který spravoval Pilát), ale byl z Galileje, kde vládl Herodes. A tak mu ho jako horký brambor přehodil. Z Pilátovi strany je to chytrý tah. Mlže si s čistým svědomím umýt ruce, protože případná poprava Ježíše nepůjde na jeho účet. 

Přijde mi to, že Herodes byl nadšen. Konečně může sám posoudit, zda ty zkazky o Ježíšovi jsou pravdivé a nebo jen nějaké výmysly. Sám si přál, aby byly pravdivé. Chtěl by vidět nějaký zázrak. Nějaký jasný důkaz o tom, že Ježíš opravdu vládne jakousi zvláštní mocí. Jenomže tady naráží. Ježíš nemá chuť se předvádět. Respektive - nereaguje ani na tohle pokoušení. Protože to pokoušení je. Hned po křtu v Jordánu Ježíše na poušti pokoušel ďábel. A pak se průběžně objevovali různí další pokušitelé. Ne úplně poslední, ale jedním z posledních je taky tenhle tetrarcha (či králíček) Herodes. 

Právě jeho představa, že by mu mohl Ježíš předvést nějaký zázrak se tu nenápadně stává pokušením. Předveď mi tu něco nevídaného a neslýchaného. Co oko nevidělo a ucho neslyšelo. Ať se můžu pokochat něčím podivuhodným. Ať se můžu přesvědčit, že ty jsi tím zajímavým člověkem, se kterým se já chci setkat. To je častý postup a častá představa. Jak mám já věřit v Boha, v Ježíše, v Ducha, když mi nic nepředvedl? Takže nejdřív mi ukaž co umíš, ukaž nějaký zázrak, dokaž, že jsi výjimečný - a já pak v tebe ,asi‘ budu věřit. Herodovo, a nejenom jeho, chování je takové - lidské. Takové časté. Podobně jako Herodes bych taky chtěl nejdřív vidět, slyšet, zažít cosi výjimečného. Abych věděl a znal pro co nebo pro koho se mám rozhodnout.

Kdo ví kolik otázek tehdy Heordes Ježíšovi položil. Ale odpovědi se nedočkal na žádnou z nich. Tedy - nedočkal se takové odpovědi, kterou si představoval on. Ježíš mlčel. A tak si můžeme položit otázku my. Proč Ježíš nevyužil téhle příležitosti? Mohl přece mluvit nebo zvěstovat evangelium vládci země. Kdyby ten uvěřil, kdyby se on obrátil, jistě by to věci židovstva a i samotnému Ježíšovi mohlo hodně pomoct. Kdyby ho Ježíš vyzval: „Pojď za mnou!“ Opusť všechno a vydej se na cestu se mnou. Proč jen Ježíš tuhle možnost nevyužil? Asi se můžeme jen domýšlet.

Ježíšovo poslání, jeho dílo se už posunulo tak daleko, že už o takové výzvy nejde. Teď už Ježíš vše podřizuje závěrečnému dění ke kterému se blíží. K oběti svého těla a krve za hříchy všech. Nejen svých učedníků, nebo těch nejmenších a nejubožejších. Těch, kteří mu uvěřili. Ale taky za farizeje a zákoníky, kteří se staví proti němu. I za velekněze, kteří ho obžalovávají. I za Piláta a Heroda, kteří ho odsuzují. I za vojáky, kteří popravu vykonají. I za ty posměvače, kteří stojí pod křížem a posmívají se mu. Ale taky za ty opatrné nebo lhostejné a nezúčastněné, kteří si myslí, že pro ně se nic nestalo. Pro ně tohle není. Podle nich je to jen nějaká smyšlenka, zbytečnost. Nepotřebnost. Což je neskutečný omyl, možná nedorozumění. Možná taky ďábelská lest do které se necháváme tak snadno nachytat.

Ježíš Heordovi neodpovídá záměrně. Tedy neodpovídá podle Herodových představ. Ježíšovou skutečnou odpovědí jsou pak velikonoční události. Oběť na kříži a hlavně vzkříšení třetího dne. vyjítí z hrobu do nového života. To je skutečný zázrak. Něco nevídaného a neslýchaného. To je mnohem víc, než kdy Herodes od Ježíše chtěl. Na co ho napadlo se zeptat. Tahle odpověď současně přináší i tu původní Ježíšovu výzvu: Pojď za mnou! Přestaň někde doma opatrně mudrovat, zda se ti to hodí nebo ne. Přestaň se vytáčet, že nemáš čas, že nejsi připraven, že se proto nehodíš a podobně. Přestaň už konečně pochybovat o pravdivosti téhle zprávy. Co víc ještě potřebuješ? Jaký větší zázrak, nebo důkaz nebo co vlastně? 

Váhání se dá chápat. Taky mám mnoho jiných zájmů, koníčků nebo povinností. Samozřejmě práci a rodinu. Majetek, o který se mám starat. Ale to je něco, co je pořád jen tady na zemi. A jednou to tu pro mě všechno skončí smrtí. Nic z toho, co tu mám si nevezmu nikam dál. Nestojí snad právě proto přemýšlet i o tom, co je smrt? Co znamená a nebo - co už znamenat vůbec nemusí? Tohle je taky nabídka od Pána Ježíše pro nás. Ta smrt, která na tebe číhá, ta je přemožena. Stačí tomu jen uvěřit. Úplně stačí věřit, že Ježíš vstal z mrtvých. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Prosíme za všechny, kteří se potkají s evangeliem. Aby pro ně bylo nečekanou ale o to větší radostí. Pozváním k něčemu naprosto úžasnému a proměňujícímu. Amen.