LUKÁŠOVO EVANGELIUM 13,31-33

31V tu chvíli přišli někteří farizeové a řekli mu: „Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít.“ 32On jim řekl: „Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu svého cíle. 33Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.“

Milé sestry a milí bratři v Kristu.

Tetrarcha Herodes Antipater je taková dost zvláštní postava. Vládne židům, ale sám žid není. Vystaví krásný chrám židovskému Bohu Hospodinu, ale sám v něho nevěří. Váží si Jana Křtitele, ale dá ho stít, když ho o to požádá krásná tanečnice. Chce se setkat s Ježíšem, protože o něm slyší zajímavé zprávy, ale raději by ho dal zabít. Možná, že v té době takové chování panovníka bylo celkem běžné. Však oni byli i mnohem horší - například římští císaři Caligula, Nero nebo Domitian. 

Lukáš tu nechce hodnotit jakéhosi čtvrťáka Heroda, nebo jeho roli či podíl v Ježíšově příběhu. O Heroda tady vůbec nejde. Je to jen taková vedlejší postavička, ne moc zajímavá a v příběhu i celkem nepodstatná. Opravdu zajímavé je spíš jeho rozhodnutí - Ježíše zabít. Protože tohle rozhodnutí rozběhlo řetěz dalších událostí. A ty se skončily až setkáním Heroda s Ježíšem, když mu ho poslal Pilát, aby si ho Herodes odsoudil, když je z Nazareta v Galileji. Takže z jeho tetrarchie.

Dobrá rada zní: Zdrhej z Galileje. Zmizni odsud někam do bezpečí, jinak to s tebou špatně dopadne. Asi kdekdo by na tuhle dobrou radu dal. Oni ti hlavouni mívají různé nápady a možnosti, mají moc a taky prostředky jak své hrozby dotáhnout až do konce. Takže Ježíšovi nejspíš opravdu hrozilo reálné nebezpečí, že ho dřív nebo později někdo z Herodových lidí stejně pozná a sebere. Ježíš na tuhle radu, kterou mu přinášejí farizeové, reaguje. Opomíjí proč mu radí zrovna farizeové. Jako přátelé? Jako nepřátelé? Ty vůbec neřeší. Soustředí se na Heroda a jeho vyhrožování. A parádně ho setře. Tedy před těmi, kdo jsou v té chvíli okolo něho. Jestli se to doneslo až přímo k samotnému Herodovi, to je otázka na kterou neznáme odpověď.

Ovšem ve své odpovědi se obrací nejen na čtvrťáka Heroda a jeho přisluhovače, ale současně i na své vlastní protivníky - farizeje, zákoníky, herodiány, saduceje, případně i jakékoliv další. Obrací se na ně s otázkou: Z čeho mě vlastně obviňujete? Co dělám tak špatného? Chodím mezi lidmi, snažíme se uzdravovat a napravovat jejich bolesti a strasti. Sytím hladové zástupy a přináším jim naději. Kážu všem a zvěstuji evangelium: ,Přiblížilo se Boží království, čiňte pokání‘. Co je na tom tak zlého, nebo nepřátelského vůči Bohu nebo vůči Herodovi? 

Stačí se jen kolem sebe rozhlédnout a člověk nemůže nevidět kolik bolesti a trápení a starostí lidé pořád mají. Nejen v časech tetrarchy Heroda, ale i v čase premiéra Babiše. Mnohé z toho mohou určitě unést sami, nebo ve dvou, nebo ve společenství církve či přátel. Ale určitě ne všechno. Pořád toho zůstává dost, na co my lidé nestačíme. Potřebujeme další pomoc a podporu. Pořád nás svírají nějací démoni nebo zlí duchové z minulosti i současnosti. Pořád si s nimi sami nevíme rady. Pořád nás tlačí, ovládají a také odvádějí od Boha kamsi pryč. Jakoby mimo jeho dosah, jeho lásku a péči. Jakoby se člověk propadal někam do temnoty, do hlubiny beznaděje. Pryč od všeho dobrého a radostného. Právě kvůli tomu k nám přichází Pán Ježíš. S nabídkou naděje, která přemáhá démony a zlé duchy. Která dává naději na blízkost Boží lásky. Léčí a napravuje lidské zdraví, lidskou duši i ducha. A nejen to. Pán Ježíš přináší ještě větší naději. Uzdravuje dnes i zítra i třetího dne i všechny další dny. Jeho láska opravdu může léčit dnes i zítra a každý den. Když člověk věří a důvěřuje, když se dokáže vydat jeho lásce celým srdcem, duší silou i mocí. To je pak cesta k našemu spasení. Ve víře a důvěře v lásku Boží, v oběť a vzkříšení Pána Ježíše a v působení Ducha svatého.

A také říká, že jeho cesta je jasná. Připravená, určená a on po ní půjde až do konce a naplní své poslání. A žádný Herodes mu v tom nemůže a nedokáže zabránit. Vždyť je to jen čtvrťák, jen liška. Jen taková malinká šelmička, co cení zuby a tváří se větší než skutečně je. Může snad nějaký lidský vládce zastavit Boží dílo? Ani římským císařům s veškerou jejich mocí se to nepovedlo, natož tomuhle čtvrtinovému králi. 

Svým způsobem se dá varování od některých farizeů a jejich výzva k útěku do bezpečí brát i jako určité pokoušení Ježíše. Může sebe zachránit útěkem pryč. Může zachránit svůj život. Jenže! Jenže to by tu musel zanechat ty, kteří mu uvěřili, opustili všechno a následovali ho. A musel by se také vzdát naplnění svého poslání. To ale není možné. To jednoznačně odmítá. Těžko říct, zda už v této chvíli věděl nebo tušil, co ho v Jeruzalémě čeká. Kam až vede jeho cesta. Ale asi ano. Asi minimálně tušil. Vždyť se hlásí do řady proroků. Těch, kteří přinášeli slovo Boží, ale také přitom dostávali pořádné kapky. Za svoji pravdivost a jasnost. Za slova, která neúprosně řezala do lidské hříšnosti a pojmenovávala bezbožnost. Ale současně přitom vždycky zvěstovali naději skrze Hospodinovu lásku k vyvolenému lidu. Na tu nadějnou notu navazuje Ježíš. S vědomím, že za to může nakonec schytat to samé, co mnozí proroci před ním. Ale taky dává najevo, že neuhne ze své cesty, která nutně míří do centra, do Jeruzaléma, kde se všechno rozhodne. Nebyla to nakonec vůbec snadná cesta. Ale otevřela pro nás naději na spasení. Ale stejně tak nám ukázala jak velká a současně i silná může být láska, která se obětuje. Která ví, proč to dělá. Která nemyslí jen na sebe, ale směřuje k Bohu i k bližnímu. V tom je nám Ježíš velikým a čistým vzorem. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Děkujeme za vše dobré, co jsi pro nás vykonal. A prosíme, pomoz nám vážit si tvé oběti i lásky. Dej nám také sílu a chuť pokračovat v tvém díle a zvěstovat evangelium. Amen.