LUKÁŠOVO EVANGELIUM 8,1-3

1Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků 2a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, 3Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.

Dnes a denně si uvědomuji jak moc potřebujeme radost. A jak nádherné to je, když se nám ji v nějaké podobě dostane. Zažili jste něco radostného teď v poslední době? Já třeba ty čtyři koncerty z festivalu Jarov evangelickém kostele. To byla radost z hudby. A současně i radost z lidí, kteří sem přijali a radost nám rozdávali. I z lidí, kteří přišli naslouchat. Mám to v sobě uložené a pořád mi to moc pomáhá.

Lukáš píše o radosti, kterou přinášel Pán Ježíš do měst a vesnic. Nejspíš to byla přece jenom poněkud jiná radost. Byla spojená s velikou naději. S nadějí Božího království. Ježíš přece říkal: Přiblížilo se Boží království. Takže Bůh přichází, přibližuje se víc a víc k člověku. Tedy vlastně už se přiblížil až na dohled, dokonce až přímo na dosah. Je tady právě v osobě Ježíšově. Jeho učedníci i posluchači ho mohli vidět, slyšet, sáhnout si, zeptat se, namítat i diskutovat. Jedli s sním, putovali, radovali se s ním a z něho a z jeho zvěsti o Božím království. O Boží lásce a milosrdenství.

Do procházení městy a vesnicemi a hlásání radostné zvěsti o Božím království jsou zapojeni i další. S Ježíšem takhle putuje i jeho dvanáct nejbližších učedníků, které si sám vybral a povolal, aby ho následovali a učili se od něho. A jakési potvrzení toho, že moc Božího království je tady a působí a jedná, to tady ztělesňují, zpřítomňují zmiňované ženy. Ježíšem uzdravené od nemocí, nebo vyrvané z moci zlých duchů či démonů. Vrácené do života, řekněme zpátky do normálního života, kdy se v nich nebo s nimi už neděje nic démonského či zlého. Naopak, teď mají možnost se pohybovat v blízkosti Božího království. A pro ně to bylo potvrzením toho, že Ježíšova moc, moc uzdravovat zlé nemoci má svůj zdroj u Boha Hospodina. Podobně jako kdysi projevil lásku Miriam, když ji neodsoudil natrvalo, ale jen potrestal a pak jí otevřel novou šanci uzdravením. I tak podobně se mohly cítit uzdravené ženy. V nové šanci, které se jim takhle dostalo.

Z popisu to vypadá, že tyhle ženy pak byly něco jako pověstná Marta. Staraly se o Ježíše a učedníky. Investovaly do nich své prostředky. Dávaly, co mohly. Snad jako výraz vděčnosti za uzdravení? Nebo jako odměnu tomu, kdo jim pomohl? To asi úplně ne. Spíš byly zasaženy velikostí lásky, kterou jim Ježíš projevil. Tím, že je uzdravil i tím, že se mohly připojit k jeho skupině. Že, stejně jako učedníci i ony mohly naslouchat Ježíšovým vyprávěním, podobenstvím, kázáním. Dalo by se říci, že tak v nich byl i kus Marie. A veliká radost z toho, že právě ony mohly na sobě pocítit moc Božího království.

Vedle zvěsti o Božím království může být pro nás další radostí a nadějí právě to, že Ježíše mohli doprovázet nejenom jeho vybraní učedníci, ale spolu s nimi i ženy. Vypadá to, že to mohlo být poměrně otevřené  měnící se společenství. Že se Ježíš nenechával úplně svazovat dobou a jejím zvyky a příkazy. Dobře vnímá a pozoruje, že ne všechno, co je dáno a co se dodržuje, je nutně zdravé a dobré a prospěšné všem. A tak záměrně dává prostor a možnosti také těm, kteří byli okolím vnímáni jako nepřizpůsobiví, jako problematičtí, jako méněcenní. Nebo jako o něco nižší než muži. Nebrání se novotám. Nebo spíš se vědomě navrací na počátek, kdy muž a žena byli jeden. Kde mohli před Boží tvář předstupovat společně bez nějakého rozdělování a oddělování. Kdy nebylo hříchu, nebylo zla a bolesti. Nebyli vyšší a nižší. Nebylo to pnutí mezi lidmi, jaké mnohdy můžeme zažívat a které je nepříjemné a nedobré. Já bych si nedělal iluze, že v té skupině kolem Ježíše vždycky všechno klapalo bez problémů. Však to dobře známe, jak to vypadá, když je víc lidí delší dobu pohromadě. Také mezi sebou občas míváme pnutí a dohady a nedorozumění. Nejsme dokonalí, nebudeme dokonalí, byť se o dokonalost stále máme pokoušet. Ani učedníci nebyli dokonalí. To ale nemůže být omluva a nesmíme se s tím smířit. Je potřeba stále zápasit o vlastní co největší dokonalost. Hledat cestu k Božímu království, do blízkosti Boží. Hledat Ježíše a následovat ho. Pamatovat přitom na to, že mám milovat Pána Boha a také mám milovat svého bližního. Tohle může ulámat nebo ohladit mnohé hroty, uklidnit napětí, pomoci ke smíření a odpuštění. A to pak je následování Ježíše Krista.

Vždyť právě láskou pomohl těmhle zmiňovaným ženám k nové naději a radosti. Láskou pomohl mnohokrát i každému z nás. Někoho vytrhl z pořádné bryndy, jinému otevřel nový způsob života, pro jiného se stal vynikajícím průvodcem po životní cestě. Další v důvěře v Ježíše získal novou chuť. Každý to máme trošku jiné, jak se nás Pán Ježíš dotkl, jak nás povolal. Jasné však je, že mu toho my mnoho na oplátku nabídnout nemůžeme. Ženy z příběhu zvolily to, co mohly dát. Rozhodly se starat se Ježíše a jeho doprovod. Daly svoje síly, čas, schopnosti a některé z nich i prostředky, které měly, daly je k dispozici. Některé z nich byly chudé, jiné měly prostředky, které daly. Některé z nich víc naslouchaly, jiné se víc staraly. Možná není úplně důležité, co přesně Pánu Ježíši dáváme. Nejvíc by mělo jít, o to dávat z lásky a s láskou. Tam i tam. Bohu i člověku Rozdávat plnými hrstmi z toho, co máme, co jsme dostali. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Děkujeme, že také nás si přijal mezi své následovníky. Máme tak možnost tě následovat nejen sami za sebe, ale také ve společenství sester a bratří. Děkujeme za to. Amen.