MATOUŠOVO EVANGLEIUM 5,10

10Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.

Celý svůj život - no úplně celý ne, ale zhruba od doby, kdy jsem pobral nějaký ten dospělý rozum - se pokouším brát události, které ke mně různě přicházejí, co nejvíc spravedlivě. Ve smyslu zhodnotit je a vyhodnotit co nejvíc objektivně. Tak jako z co nejširšího možného pohledu. Z mnoha nejrůznějších úhlů na to, co to děje. Abych na to reagoval pokud možno spravedlivě. Myslím, jako co nejlépe. Poctivě a jasně a čistě. Jo, pokouším se o to, ale moc dobře si taky uvědomuji, že se mi to ve skutečnosti daří jen málokdy. Až moc často přitom totiž podléhám svým vlastním emocím. To už po těch letech vím naprosto jistě. Je to tak  proto, že přitom mnou často cloumá vztek, nebo zklamání, nebo rozhořčení či sobectví. Podle toho. A nebo zase naopak nezřízená radost a potěšení. A jindy zase chuť a touha, aby to bylo co nejvíc po mém, abych se z toho mohl já nejvíc těšit. Takže ono to nakonec stejně vypadá tak, že někdy se mi skutečně podaří události nebo slova či činy druhých hodnotit spravedlivě a jednat podle toho poznání. Takže co nejvíc spravedlivě. Ale myslím, že se nepletu, že mnohem častěji je mé myšlení i konání spíše nespravedlivé. Nebo ještě jinak. Myslím, že často to bývá spravedlnost hlavně podle mého. Protože to bývá moje spravedlnost. Ale taková moje spravedlnost, ta může být pro toho na druhé straně spíš velkou nespravedlností. Právě proto, že to je jen a jen moje spravedlnost a nikoliv jeho. Tahle spravedlnost totiž není pro něj, ta je ve skutečnosti jen pro mne.

Když si to tak srovnávám, zjišťuji, že vlastně nebývám skutečně spravedlivým. Nebývám zas tak poctivý, nebývám proto ani moc jasný pro mé bližní. To mě tak napadlo při čtení kraťoučké věty z Ježíšova vyprávění jak učedníkům, tak i dalším posluchačům. Takhle to zapsal autor Matoušova evangelia v páté kapitole v 10 verši: 10Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.

Je mi to trochu nepochopitelné, protože já sám nemám pocit, že bych byl někdy pronásledován pro spravedlnost. Možná, že se to trošku dělo v tom minulém režimu, ale od změny ten pocit - pronásledování pro spravedlnost - ten tedy opravdu nemám. Protože mě nikdo nepronásleduje. Ani pro to jaký jsem, ani proto že jsem křesťan, ani pro nic jiného. Takže se tu objevuje otázka, kdo jsou oni pronásledovaní pro spravedlnost z Ježíšových slov? A kterým Ježíš dává zaslíbení?

Určitě sem jsou počítáni ti, kteří se vytrvale snaží, aby právo a spravedlnost platily stejně pro všechny. Vždycky a za všech okolností. Aby se při soudu, při hodnocení nerozlišovalo podle různých kritérií. Ale aby právo zůstávalo stále stejné pro každého bez rozdílu. Což není snadné a nevím, zda to tak někdy a někde opravdu bylo. Ale je dobré se o něco takového snažit. Usilovat o spravedlnost pro všechny. A to i tehdy, když to přináší pronásledování od těch, kterým se to nelíbí. Když to může být nebezpečné. Kdo i přesto o spravedlnost usilují, ti jsou odvážní a zaslouží si naše uznání. Kdo se zasazují o právo a spravedlnost, kterým není lhostejné, že se děje bezpráví, kteří za to trpí a jsou pronásledováni, jsou na útěku, ti také patří do Hospodinovy péče. A jejich vytrvalost a úsilí ocení i sám Pán Bůh. V Božím království dostanou azyl. 

Ale jistě sem patří také ti, na které náhle dolehla nespravedlnost a bezpráví. Jsou třeba falešně obviněni, křivě proti nim svědčili, někomu zkrátka vadí třeba jen to, že tu jsou. Člověk se může dostat do situace, že ani pořádně neví proč, ale najednou čelí pomluvě, obvinění, obžalobě. Stojí proti slovu nebo síle, které jsou nad jeho možnosti, kterým nemůže odolat, které nejde přemoci. Trpí proto, že je bezmocný. Nemá prostředky jak situaci vrátit k právu, jak se dovolat spravedlnosti. Není se jí kde dovolat. Jen u Boha je možné nalézt potěšení a úlevu. A tu jim Ježíš zaslibuje. Všichni, kteří trpí bezprávím, kdo se nemohou u lidí dovolat spravedlnosti ti budou potěšeni v nebeském království. Ti do něho vejdou a bude jim tu u Boha lépe než mezi lidmi.

Ovšem Bible mluví také o spravedlivých před Bohem Hospodinem. Což je přece jenom něco jiného. Nevím, zda to má být jako něco vyššího, či snad hlubšího. Ale určitě je tahle spravedlnost jiná, než jen ta nedokonalá spravedlnost mezi námi lidmi. Označení ‚spravedlivý před Hospodinem‘ totiž patří lidem, kteří mají svůj vztah k Bohu jasný a narovnaný. Kteří si za své vzali jeho slova, jeho rady a doporučení, nasáli je do sebe, vystavěli na nich svůj život a trvají na nich, ať se děje co se děje. Základem, skálou, kamenem úhelným se jim stala i nám známá přikázání - Miluj Hospodina, miluj bližního svého a miluj také sebe. A takovou lásku rozdávají dokola. Někdy se tak mohou dostat i mezi ty, kteří nesnesou pohled na nespravedlnost a bojují proti ní. Někdy jsou za svůj postoj pronásledováni a musejí třeba i utíkat a skrývat se. Někdy mohou být proti nim vzneseny pomluvy a lži, někdy se stanou terčem násilí. Ale ve všech takových chvílích zůstávají věrní svému Bohu. Důvěřují mu natolik, že ze své cesty neuhnou. Nenechají se svést a odolají. A to jsou ti, kteří v tomhle světě vytrvale nesou slovo a světlo, které je zde už od počátku a které se v určený čas stalo pro nás viditelným tělem.

Ale samozřejmě, že skutečně je spravedlivý jednině sám Bůh. To on nám přece dává mnohými způsoby najevo, co je opravdu dobré a co už je hřích. Co je spravedlivé a co zase ne. Od něho se tohle všechno postupně učíme. Abychom tak mohli být co nejvíc jeho obrazem tady na zemi. Mezi sebou a k sobě navzájem. Abychom byli zrcadlem jeho lásky k nám a rozdávali ji pak mezi sebou. Mnohokrát a mnohými způsoby. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Tvá láska k nám otevřela naše oči a my jsme mohli spatřit jaká opravdu je. Kam až láska dokáže jít, aby se nespravedlnost změnila v právo, lež v pravdu, aby se otevřely nové dveře, kterými máme naději vstoupit do tvého království. Amen.