MATOUŠOVO EVANGELIUM 28,11-15

11Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. 12Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze 13s pokynem: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali.“ 14A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti. „15Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.“

Milé sestry a milí bratři v Kristu.

Třetí ho dne po sobotě se brzy ráno vydaly tři ženy k Ježíšovu hrobu, do kterého byl v pátek večer narychlo pohřben. Ale hrob nalezly otevřený a Ježíšovo tělo v něm nebylo. Stalo se však něco, co určitě nečekaly. Boží posel nebo poslové jim předali evangelium. Tyto ženy - Marie z Magdaly a jiná Marie a ještě jedna - se pak vydaly urychleně za učedníky, aby jim zvěstovaly tuto radostnou zprávu. Ježíš byl vzkříšen, je zpátky a chce se s učedníky setkat v Galileji u jezera. Tyto obyčejné ženy se z Božího rozhodnutí stávají prvními svědky o tom, co se dělo po vzkříšení. To ony vstupují do prázdného hrobu. Venku pak potkávají Vzkříšeného Pána. Tohle dosvědčují a předávají. Nejen učedníkům, ale i nám. I přes věky je jejich svědectví určené i nám: Ježíš vstal z mrtvých. Boží láska se v tomto činu prokázala jako mocnější než je lidský hřích a smrt. Boží láska překonává i tohle děsivé definitivní konečno. Ale ženy k nám přicházejí s radostnou zvěstí, že Bůh je s námi a provází nás až do konce. A s jeho láskou je možné ve víře vstoupit do nového života. Nebeské království, i když není z tohoto světa, je v něm otevřené pro každého, kdo věří, doufá, kdo se ptá a tluče na jeho bránu. Kdo chce vstoupit a prožívat společenství se svým Pánem a Vykupitelem. Od žen k nám zaznívá radostné zvěstování o velké oběti, kterou za nás přinesl Boží Syn, Ježíš. Ženy jsou svědky, prvními svědky i pro nás.

Ale text, který jsme četli nám poukazuje na to, že o této události máme i jiné svědky. Jsou to vojáci, kteří byli posláni, aby hlídali Ježíšův hrob. Stráž u hrobu byla proto, aby ohlídala Ježíšovy učedníky. Židovská velerada se obávala, že by mohli v noci přijít a odnést Ježíšovo tělo z hrobu a někde ho ukrýt. Pak by mohli rozšířit fámu, že vstal z mrtvých, někde se skrývá, aby ho znovu nedopadli. Šikovný manipulátor, demagog a stratég by z toho dokázal vytěžit velmi mnoho. Politický vliv, i náboženský určitě, a nakonec i to, čeho se jak velerada tak i Římané nejvíc obávali - mohl by vyvolat povstání. Vzpouru, která by smetla jak Římany, tak i jejich spolupracovníky z řad židovstva. Která by ale nakonec vedla jen a jen ke zkáze celé země. Kvůli tomuhle možnému nebezpečí žádá velerada hlídku u hrobu. A tak tu máme římských vojáků, kteří tráví velikonoční noc před hrobem, ve kterém je uloženo tělo ukřižovaného Ježíše Nazaretského. Ti se nechtěně stávají dalšími svědky o vzkříšení.

Co dělali vojáci v noci, jestli opravdu hlídali jak měli, to nevíme. Ale spíš to na to nevypadá, Asi spali, protože tak to chápe i židovská velerada. Proč by se taky měli namáhat. Kvůli jednomu mizernému zločinci, který pro ně osobně nic neznamenal? Pro ně to byla jen další nudná noční služba. Ranní probuzení už tak nudné nebylo. I oni museli objevit to, co ženy - otevřený a prázdný hrob, ve kterém chybělo tělo, které měli hlídat. Pro ně pořádný průšvih. Evidentně nehlídali. Nesplnili rozkaz. Jen si to představte. Skupina vojáků v noci hlídá uzavřený hrob. A přesto někdo dokáže odvalit těžký kámen a odnést z hrobu mrtvé lidské tělo. Nic z toho není snadné a asi by se to nedalo provést potichu. Jim za zády. Pro vojáky z toho nic dobrého nekouká. Ale musejí s pravdou ven. Nedá se to nechat jen tak, protože se to určitě rozkřikne. Proto někteří přišli do města, aby podali zprávu židovské veleradě. Že nesplnili rozkaz a nedokázali zabránit tomu, čeho se velerada obávala. V něčem tito vojáci přinášejí svědectví podporující to, co říkají ženy. Hrob byl opravdu otevřený dokořán a v pátek večer uložené tělo v něm v neděli ráno nebylo.  Potud se jejich svědectví shodují. Ale dál už je to jinak. Velekněží se rozhodnou vojáky uplatit. Dali jim peníze a přikázali, aby rozhlašovali, že Ježíšovo tělo ukradli učedníci v době, kdy vojáci spali. Paradoxně mají vojáci rozhlašovat právě to, čemu měli původně zabránit. A ještě se sami veřejně udat, že tedy nesplnili rozkaz. Celé ty manévry, které velerada podnikla, byli na nic. Čemu chtěli zabránit se nakonec stalo a ještě to musejí veřejně přiznat. Vlastně pořádná veřejná ostuda.

Ale všimněme si. Jsou to římští vojáci, které si velerada od Piláta vyžádala. Jsou to římští vojáci, ale nejdou za svým velitelem, za Pilátem. Přicházejí nejprve k židovské veleradě se zprávou, že svůj úkol nesplnili. Tak je Pilát opět odstaven od hlavního dění, jako to bylo v případě Ježíšova soudu, kdy ho velerada, podporovaná ulicí dostala tam, kde ho chtěla mít a on udělal přesně to, co oni chtěli. Je v celém příběhu jen takovou tragikomickou postavičkou, vláčenou děním, ale neschopnou ho nějak řídit a regulovat. I z chování vojáků vidíme, že hlavní silou je velerada. Sice je zde Pilát nazván vladařem, titulem, který mu příslušel, ale jinak to jde mimo něj. Kdo velí, rozkazuje, zařizuje a určuje je židovská velerada. Ta vydává vojákům rozkaz jak mají líčit celou událost. Rozkaz podepřený penězi.

A tak tu máme dvě verze jedné události. Dvojí zvěst, dva výklady téhož. Jedna verze je jakoby oficiální. Vydává ji židovská velerada a zní tak, že Ježíšovo tělo v noci ukradli jeho učedníci a jistě s ním chystají něco nekalého. Tuto verzi dosvědčují římští vojáci, kteří hlídali hrob. A ten výklad je rozšířen mezi židy dodnes. Druhá verze zaznívá od žen a pak od učedníků a je úplně jiná: Ježíš byl vzkříšen, vstal z mrtvých, je živ. Máme tu dvě rozdílné zprávy. Kdo čte evangelium je postaven před rozhodnutí, komu má věřit. Na jedné straně jsou mu svědky římští vojáci, ale podplacení a proto nevěrohodní. Pro druhou verzi zase svědčí ženy, ale ty v židovském prostředí nebyli příliš reprezentativní svědkové a navíc je nelze označit za objektivní proto, že jsou to Ježíšovy učednice. V evangeliu sledujeme okamžik, kdy se obě alternativní zvěsti vydávají na cestu do světa. K posluchačům a čtenářům, kteří si musí mezi nimi vybrat. A vždycky je to velmi osobní otázka, na kterou stranu se člověk přidá. Které zvěsti člověk uvěří. Obě vyústění jsou otázkou víry. Obě mají své svědky a závisejí na důvěře k těmto svědkům. Komu z nich, které straně dáme svoji důvěru..

My zvěstujeme Krista ukřižovaného. Tak to vyjádřil apoštol Pavel. A proto zvěstujeme i Krista vzkříšeného. Zvěstujeme Boží spasitelský záměr, který se dokonale naplnil v osobě Pána Ježíše Krista, Božího Syna. Nejvíc, nejpronikavěji právě v tomto nedělním raním okamžiku, kdy je objeven otevřený hrob a kdy se ženy setkávají se vzkříšeným Pánem Ježíšem. Mluví s ním, dotýkají se ho. A on rozmlouvá s nimi a on se dotýká jich. To je svědectví pro nás a pro naši víru. Je podpořené i dalšími setkáními učedníků s Pánem Ježíšem. Ještě v Jeruzalémě, na cestě do Emauz, a pak i v Galileji u Genezaretského jezera. A Tomášovým pohledem na rány v rukou. Je podpořená i okamžikem, kdy byl Ježíš vzat před jejich zraky na nebesa. Zvěst - Ježíš byl vzkříšen - je základem naší víry i naděje. Je tak silná, že může změnit srdce člověka, pohnout s ním tak, že se stane novým člověkem. Jak svým životním směřováním, protože ho víra stále směřuje k Pánu Bohu a k Pánu Ježíši, tak i potom svým chováním, protože láska Boží ho vede k lásce k bližnímu. Otevřený hrob je svědectvím také o tom, že smrt byla překonána. Otevřený hrob je čistá radost. Zbavená strachu, lidských výmyslů, překrucování pravdy, předělávání dějin, lhaní a podvádění s možnostmi jak zajistit spasení jen těm pravým. Otevřený hrob je cesta otevřená pro každého. Pán Bůh tuhle cestu ze své vůle otevřel všem. Bez ohledu na to, jak s ní církve a náboženství a lidé nakládají. Cesta je otevřená, osvědčená skupinou svědků a nabízena každému člověku. Záleží jen na mě, zda na ní vstoupím. Jest-li toužím po takové zvláštní a jedinečné radosti, jakou tahle cesta nabízí. Po společnosti, kterou mi nabízí. Protože ani tahle cesta se nevyhýbá smrti a hrobu. Musíme projít smrtí jako jí musel projít Pán Ježíš. Chceme-li ho následovat, pak ho musíme následovat i sem. Ale máme jistotu, svědectví o tom, že je to cesta skrz a vede dál. Do naděje jeho nebeského království, do zaslíbení věčného života v něm. Do otevřené, laskavé a vítající náruče nebeského Otce. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Vítej v našich srdcích i našich životech. Vítej náš Králi a Spasiteli. Dej, ať si velikonoční zvěst dobře zapamatujeme a přijmeme. Ať v nás zůstává napevno, napořád, navždycky. Ať ji dokážeme radostně a dobře rozdávat do všech stran v plnosti její síly. Amen.