Když tak nad sebou občas uvažuju, nad tím jaký jsem a jak mi to v životě jde, tak si o sobě myslím, že se docela snažím, abych druhým nelhal, nezatloukal, nepřekrucoval pravdu, nevymýšlel si, nepomlouval za zády ty druhé, jednal s ostatními co nejvíc poctivě a pěkně na rovinu. A taky, když něco někomu slíbím, snažím se to splnit. Uznávám, že mi to taky občas ujede a nedodržím úplně všechno a taky občas z pusy vypustím i to, co jsem ani nechtěl a co nebylo ani slušné, ani dobré, ani vhodné. Ale to se nám přece sem tam stane každému. V tom určitě nejsem nijak výjimečný. Skutečně si o sobě myslím, že něco takového se mi stane jen velmi zřídka. Spíš jen náhodou a většinou nechtěně. Věřte mi, že slušnost, pravdivost, poctivost, spravedlnost, to jsou slova, nebo spíš hodnoty, se kterými vnitřně skutečně velmi souzním. Myslím si taky, že bychom se k nim měli hlásit všichni. Že by tyhle zásady, hodnoty měly platit v celé naší společnosti. Jak u těch nahoře (tím myslím vládu, parlament, radnice), tak i u těch obyčejných lidí dole (továrny, prodejny, školy, sportovní kluby a tak dále). A hned by to tu bylo celkově o hodně lepší. Myslím tím, že atmosféra ve společnosti i vztahy mezi námi by se určitě hodně zlepšily. Tak se o to taky trochu snažím právě tím, že jsem co nejvíc poctivý a pravdomluvný, snad i docela spravedlivý. Jak jsem řekl, sice mi to občas ujede, nedodržím to, přiznávám, ale snažím se a já si o sobě myslím, že se i docela dost snažím. Možná proto mě jednoho dne docela znervóznil tenhle textík, vlastně jen ta jedna věta, kterou jsem našel v Bibli a kterou Pán Ježíš říká svým učedníkům. A takhle ji zachytil evangelista Matouš v páté kapitole v šestém verši: 6„Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“

Tak dobře, blaze těm kdo hladovějí a žízní. To bych chápal. Jenomže hlad a žízeň po spravedlnosti? Nějak si to úplně nedovedu představit. Protože hladovět a žíznit, to jo, to známe. To je když člověk nemá jídlo a nemá vodu. Takže má pak po nějakém čase hlad a má samozřejmě i žízeň. Tu má dřív než hlad. Ale hladovět a žíznit po spravedlnosti? To je hodně zvláštní a neobvyklý obrat. Co to má vlastně znamenat? Co tím chtěl říct? Možná tím míní, že člověk bez spravedlnosti nemůže být stejně tak, jako nemůže existovat, přežít bez vody a bez potravy. Bez nich člověk po čase zeslábne a může dokonce i umřít. Ale může umřít i pro nedostatek spravedlnosti?

Občas se dočítám v novinách, nebo na internetu o lidech, kteří upozorňují na všelijaké chyby a přehmaty a nespravedlnosti ze strany státu, úředníků, firem, ale i jednotlivců. To jsou takoví ti věční šťouralové, co to prostě nemůžou nechat být. Pořád a pořád upozorňují na nejrůznější podvůdky, ale i velké podvody, lži, šikanu, okrádání a tak všelijak podobně. Na ty různé šmejdy a lháře a zloděje. Jenomže nám slušným tímhle věčným upozorňováním občas lezou pořádně na nervy. My už jsme si na to tak nějak za ty léta zvykli, že ne každý člověk jedná spravedlivě a poctivě. I na to, že se s tím stejně nedá nic moc dělat. Když člověk nemá takovou tu velkou moc, ale je jen ten někde dole. Takový nic nezmůže. Nedovolá se nikde, nemůže zakročit, změnit to. Tak jsme se s tím postupně naučili žít. Hledáme si tu svoji pokud možno poctivou cestičku a svoji spravedlnost a podle toho se snažíme žít a projít co nejlíp životem, prací, rodinou a tak podobně. Jen tihle věční bojovníci za spravedlnost nás někdy až vyděsí tou svou zaťatostí a tvrdohlavostí. Když za nějakou kauzou jdou tak vytrvale a urputně. Jsou jako buldoci a nenechají to být. Koledují si tím většinou jen o problémy, starosti, o těžkosti, o nepřízeň těch nepoctivců, na které tak vytrvale upozorňují. Někdy taky na odplatu od nich. Kdo by pak chtěl mít něco společného s takovými věčně problémovými lidmi? Někteří z nás si to pořád moc dobře pamatujeme ještě z minulého režimu. Co to obnášelo stát se takovým nepohodlným šťouralem. Když pak někdo vyčníval moc a rozvracel ten klídek a pokoj ve kterém jsme se tehdy snažili co nejlíp přežít. No a v čem je to dneska jiné, že? Nepřízeň mocných, bohatých ta vždycky přináší jen problémy a další a další starosti. To já ale nechci! Chci si dál zůstat tím slušným člověkem, žijícím podle své spravedlnosti a podle svého práva.

Napadlo mě - nemohou právě takoví ti věční šťouralové být zrovna těmi, které tady Ježíš označuje jako ty žíznící a hladovějící po spravedlnosti? Nejsou to zrovna ti, kteří vnášejí do života, do společnosti to námi často nechtěné vzrušení a pozdvižení. Nejsou to právě ti, kterým jde ne o vlastní spravedlnost a poctivost, ale o tu jedinou možnou pravdu a spravedlnost. Platící vždycky a pro všechny stejně. V každé době, v každém čase. Protože pravda nebo spravedlnost, ta ve skutečnosti může být přece jenom jedna jediná. Neexistuje žádná moje pravda a tvoje pravda a moje spravedlnost a tvoje spravedlnost. V takovém případě už to pak není pravda, nebo spravedlnost, ale je to už jen moje nebo tvoje představa. Můj nebo tvůj pohled, náhled na věc, na událost.

Trošku zvláštní se tak všem nám ,slušným‘ může zdát, že právě s těmihle žíznivými a hladovými potížisty Pán Ježíš tak jasně počítá. Zahrnuje je tu taky mezi ty své. Dokonce jim zaslibuje, že budou nakonec nasyceni. Ale ne tady na zemi, To už bude u něho, v jeho nebeském království se jim dostane plnosti pravdy a spravedlnosti. Tam budou dokonale nasyceni, naplněni, jedinou pravdou a tou budou nasyceni navěky. Jedinou možnou pravdou Boží, takže nekonečnou láskou a milosrdenstvím. Protože jsou blízcí Bohu svým toužením po pravdě spravedlnosti pro všechny, je úplně stejně Bůh blízký jim, stojí o ně a je s nimi. Jak slyšíme, žíznit a hladovět po spravedlnosti se tedy rozhodně vyplácí. Alespoň před Pánem Bohem určitě. Amen.

MODLITBA

Pane Ježíši Kriste. Přinesl jsi nám zvěst o pravdě, o lásce a milosrdenství. Prosíme, dej ať patříme mezi ty, kdo ji rozšiřují k dalším jak slovy, tak i skutky, a tak i celým svým životním postojem. Amen.