01.04.2015 10:31

Sborový dopis - Jaro 2015

Spatřil jsem též, že veškeré dílo Boží, dílo, které se pod sluncem koná, není člověk schopen postihnout; ať se při tom hledání pachtí sebevíc, všechno nepostihne. Ani moudrý, řekne-li, že zná to či ono, není schopen všechno postihnout. (Kz 8, 17)

Teze

Lidské dílo postihneme trochu, Boží dílo ještě méně!

Místo antiteze úvod

22. března bude sborové shromáždění,5. dubna bude Boží hod velikonoční. Toto zamyšlení a celý sborový dopis, který držíte v rukou, se vztahuje k oběma událostem. Rozhodli jsme se připravit k nim jen jeden sborový dopis. Pro mě je otázkou, jak se zamyslet, aby se to hodilo k oběma tematicky rozdílným příležitostem. Napadlo mě pozastavit se krátce nad Božím vykupitelským dílem, které vrcholí velikonočními událostmi, a nad lidskou odpovědí, která může být reflektovaná na sborovém shromáždění. To první, Boží dílo, člověk není schopen postihnout, jak píše Kazatel. To druhé, to dílo lidské, umíme snad postihnout. Pravda bude někde uprostřed (mezi). Jedno (to lidské) postihneme trochu, druhé (Boží dílo) člověk postihne ještě méně než dílo vlastní.
 

Takže můžeme uvést dílo Boží a dílo lidské do nějaké „syntézy“

Je velká pravda, že člověk není schopen postihnout veškeré dílo Boží. I když toho známe už tolik, že máme nesčetné množství vědeckých oborů, které zkoumají všechno možné, a víme toho mnohonásobně víc, než věděla antika, naše znalosti jsou pořád zlomkem všeho, co můžeme definovat pod pojmem veškerenstva. Proto pořád platí a navždy bude platit Sokratovo „vím, že nic nevím.“ Platí to nejen pro vědeckou, ale víceméně také pro duchovní oblast.
 

Bůh ví, proč tomu tak je. Tím neříkám, že nemáme pátrat ani zkoumat. Poznávejme krásu Božího díla, přibližme si tajemství stvoření, ať je ten náš známý zlomek z veškerenstva čím dál větší. Právě v poznání tajemství stvoření poznáváme i samotného Boha stvořitele. Poznáváme kus díla, který je nám určený a který nám stačí k tomu, abychom mohli Bohu odpovědět vírou. Takovým dílem je i velikonoční oběť spasitele Ježíše Krista.

Tajemný Bůh se nám zjevil v nazaretském člověku a nezůstalo to jenom u toho. Bůh skrze Ježíše šel ještě dál, zjevil nám více ze své lásky a své slávy. Z kříže Pana Ježíše Krista vyzařuje Boží láska, z jeho prázdného hrobu vyzařuje Boží moc i sláva. Z toho všeho na nás dopadají vykupitelské paprsky Boží milosti. Velikonoce přinášejí nové poznání milosrdného Boha, který napravuje to, co je v našich očích nenapravitelné. Bůh nás nechal trochu nahlédnout do tajemství stvoření, jak popírá hranice mezi životem a smrtí. Nahlížíme do toho opravdu jenom trochu, velikonoční tajemství není nám odhalené úplně. Ani očití svědkové kříže, hrobu a vzkříšeného Pána nedokázali své dojmy popsat jasnými pojmy. Někteří pochybovali, jiní neuvěřili nikdy. Podobný stav zůstává dodnes, nad Božím tajemstvím se vznášejí mraky spekulací a pochybností.
 
Komu je dáno vidět očima víry, minimálně tuší, že za vším velkým tajemnem je mocný Bůh.
Církev je místo, kde se snažíme chápat Boží zjevení skrze víru. Je to instituce organizačně lidská, ale se snahou dívat se dál za obzorem viditelného a poznatelného. Jako instituce neopomíjí ohlížet za sebou, rekapitulovat a hodnotit to, co bylo. K tomu slouží i sborové shromáždění. Církev jako každá jiná instituce se na sebe dívá trochu jinak, většinou bohužel jen statisticky, kolik lidí ubylo, kolik přibylo. Kolikrát jsme se sešli, kolik technické práce bylo třeba a jak jsme ji zvládli. Jak jsme na tom finančně, jsme zadlužení, nebo jsme s penězi nad vodou atd.
 

Bohužel mnohdy ve shluku statistických čísel zapomínáme, že církev má především duchovní poslání. Že bychom mohli případně hodnotit i svůj duchovní stav. Ovšem takové hodnocení má nemalá úskalí. Podle jakého kritéria se má hodnotit? Biblického, dogmatického, nebo osobního cítění? Radši zůstáváme u čísel o úbytku a příbytku, o schodku a nadbytku. Tomu rozumíme lépe, protože nejen Boží dílo, ale ani naše lidské nedokážeme vždy postihnout. Lepší bilance je asi ta osobní, kdy si každý může klást otázku, jak je na tom se svou vírou, s přijetím drahé Boží milosti, s láskou k bližním atd. Každý si může za sebe klást otázku, do jaké míry svým obdarováním od Pána Boha přispívá celku pro společný růst ve víře a lásce, a do jaké míry se nachází ve stínu upřednostňování sebe v davu věřícího lidu.

Jestliže sborové shromáždění uvítá kvantitativní pozitivum, Velikonoční beránek naopak uvítá více kvalitativní růst ve víře a lásce, aby se nám tajemství Božího díla odkrylo zas o něco zřetelněji. Tak můžeme po sborovém shromáždění načerpat o Velikonocích duchovní sílu do dalšího roku sborového života.
Přeji inspirativní výroční sborové shromáždění a radostné prožívání Velikonoc!
 
-- Leonardo Teca, farář sboru
 

Zpráva kurátorky

Milé sestry, milí bratři,
blíží se Výroční sborové shromáždění a Velikonoce. Před námi je větší část roku a tak bych vás chtěla seznámit s tím, co ve sboru plánujeme, co nás čeká a nemine.
Nejprve dovolte krátkou vzpomínku na dva dlouholeté členy sboru, kteří nás koncem minulého roku opustili. Byli to bratr Eduard Mašek a bratr MVDr Václav Krupička. Vzpomínáme na ně a přejeme jim pobývání v Boží blízkosti.
 
Sborové aktivity i přes chřipkovou epidemii neustaly ani v lednu, únoru a začátkem března. Měli jsme krásná ekumenická setkání, biblické hodiny v rodinách, rodinné neděle, divadelní představení, hostili jsme zajímavou výstavu organizace Člověk v tísni o složitých životních podmínkách a hladu v Africe, konkrétně v Ugandě.
Bohoslužby probíhají stále v neděli v 9,30, schází se nás okolo 30 i s dětmi. Ty se scházejí v nedělní škole, o které je v tomto dopise také zprávička. K docela velké změně došlo v hudebním doprovodu bohoslužeb. Sestra varhanice Zdeňka Raindlová ze zdravotních i osobních důvodů nemůže již hrát každou neděli a tak se dalších doprovodů, jejich organizace a realizace ujala sestra Marta Neumannová, její dcery Dorotka na housle a Anděla na flétny a kytaristé Vláďa Pech a Radek Jirka.
Marta jako multiinstrumentalistka hraje na klávesy, kytaru, hoboj, flétnu... Je to nové, pestré a podnětné. Na harmonium občas doprovází bratr Jan Krejčí z Korandova sboru. I ostatní děti se občas připojí. Zdá se zkrátka, že bez doprovodů zpívat nebudeme muset.
 
Po chřipkové odmlce začal zkoušet i pěvecký sbor EPeS. Divadlo T.E.S.C.O. připravuje představení na konec března.
 
Na jaře proběhne tradičně již 6. ročník hudebního festivalu „Jaro v evangelickém kostele“, jehož stručný program je přiložen k tomuto dopisu. 29. května proběhne další Noc kostelů, tentokráte s mottem z 12. verše 139. žalmu - Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. Připravujeme ve spolupráci s Diakonií – klubem Akcent zase bohatý program. Od ledna probíhají každý měsíc divadelní představení pro malé děti, které jsou stále hojněji navštěvované.
 
Co plánujeme na jaro a léto?
 
Na Velikonoce odpolední bohoslužbu na Velký pátek zakončenou společnou večeří, na Boží Hod velikonoční slavnostní bohoslužbu s vystoupením EPeS.
 
Nu a v červnu se již plně soustředíme na přípravu oslav 600. výročí upálení Mistra Jana Husa. Připravujeme kromě slavnostní ekumenické bohoslužby také výstavu, besedu s historiky o Mistru Janovi a jeho působení v církvi i na Pražské univerzitě.
 
V létě, začátkem srpna se opět sjedeme na společné sborové dovolené, zase v jižních Čechách ve Strmilově stejně jako vloni. V okolí je ještě mnoho co poznávat a navštěvovat.
 
Jedna neveselá zpráva. Poslední srpnový den končí smlouva našemu kazateli, bratru Leonardu Tecovi. Bratr farář a staršovstvo se domluvili, že smlouva nebude prodloužena dále. Takže od 1.9. budeme sbor administrovaný, bez kazatele. Nicméně již několik měsíců hledáme nového kazatele, zatím ne zcela úspěšně, ale doufáme, že s Boží pomocí nového pastýře nalezneme.
 
V letošním roce pokračuje na náklady Diakonie odvlhčení suterénu budovy fary a jsme Diakonii nesmírně vděční, že se toho ujala. Jinak nechystáme žádné plánované opravy budov a pevně doufáme, že nedojde k opravám neplánovaným. Uskuteční se ale oprava varhan, které již hrají jen z posledních sil s mnoha vyřazenými poškozenými částmi. Měla by proběhnout na jaře a začátkem léta.
 
Po hospodářské stránce je sice sbor stále dlužníkem Jeronýmovy Jednoty, ale dluh snižujeme a ostatní závazky zatím plníme dobře, včetně diskutovaného Personálního fondu. Stále mírně stoupá obětavost členů sboru, za což je vám všem staršovstvo velmi vděčné.
 
Milé sestry a bratři, přeji vám všem krásné a prosluněné jaro a léto plné Božího požehnání!
 
-- Vendula Gutová, kurátorka

Zpráva učitelů nedělní školy

Milí bratři, milé sestry,
tvoříc letos zprávu nedělní školy, snažím se ze všech sil odolat pokušení ji prostě okopírovat a jen trochu pozměnit data a názvy divadelních her. Jinými slovy – nedělní škola jede - sice v zaběhnutých kolejích, ale jede. Stále ji pravidelně navštěvuje v průměru kolem osmi dětí, přičemž v záloze jich je dvakrát tolik, stále se snažíme v jejím vedení střídat, i když největší kus práce stále odvádí Marta Neumannová a Kateřina Pechová, kterým se statečně snaží sekundovat i další, jako třeba Alena Vašáková či moje maličkost, stále se s dětmi modlíme, čteme si z Bible, o přečteném si vyprávíme – někdy vážně, někdy méně vážně – a nakonec se slyšené slovo snažíme přetavit do jakéhosi uměleckého projevu.
 
Ve vyprávění se stále střídají příběhy Nového a Starého zákona, aktuálně je opět na řadě zákon Starý. Samozřejmě, že vždy při výkladu vycházíme zBible, ale tento základ doplňujeme zmnoha různých dalších literárních a naučných zdrojů.
 
I v loňském roce jste mohli obdivovat (a obdivovali!) úžasné výkony tandemu Pechových, kteří se jako divadelníci ujali s dětmi před Vánoci v rámci nedělní školy nácviku představení, za které by se nestyděli žádní profesionálové. Takže i letos jim patří veliké poděkování.
 
Stejně tak naší milé kurátorce, které se opět chopila svého druhého povolání a režijně vede velké i malé členy divadla T.E.S.C.O.
 
Za trvalou a málo doceňovanou podporu nedělní školy bych chtěla teď a tady poděkovat také rodině Krejčových, bez nichž by například nebyla vánoční dětská nabídka.
A samozřejmě všem dalším přispěvatelům dobrot, ovoce a hraček.
 
Takže shrnuto a podtrženo – nedělní škola pracuje, děti jsou v našem sboru viditelně přítomné a díky laskavé podpoře mnoha lidí i velice aktivní.
Za to budiž díky Pánubohu a všem, kteří k němu děti přivádějí.

 

-- za učitele NŠ Jana Pellarová

—————

Zpět


Kontakt

Farní Sbor ČCE Rokycany

Jiráskova 481/II
337 01 Rokycany


Odřej Pellar, kazatel
(+420) 604 893 248