09.12.2013 14:16

Adventní dopis

Slovo kazatele

„Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře“
Mnozí známe uklidňující pocit, když nám blízcí říkají, že u nich máme dveře vždy otevřené. Říkají si to dobří přátelé, rodiče svým dětem. Jde o důvěru a otevřenost. „Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!“ (Mt 7,11) Nebeský Otec má dveře pořád otevřené, nemusíme žádat, nemusíme klepat. Stačí se vejít. To je hlavní vzkaz pevné Boží vůle antické a novodobé Filadelfii, která je všude kolem nás. Otevřené dveře, které nikdo nemůže zavřít.
Filadelfie má nepatrný význam, přesto dostává velmi významný slib. „Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít.“ To je povzbuzující ujištění. Bezvýznamnost v lidských měřítkách nerozhoduje o významu, který může náležet každému společenství, od toho, kdo má Davidův klíč. A nejen společenství, Bůh ví o jedinci. Každý člověk má před Bohem svůj význam, Bůh má před každým otevřené dveře, kdo vejde, má jisté místo připravené jen pro něho. 
„…ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo…“ Dnešní církev není na tom o nic lépe než Filadelfie. Není snadné hájit víru v silně sekularizované společnosti plné předsudků a všelijakých zkreslených představ o Bohu, o církvích a o věřících. Církve ztrácejí ve společnosti autoritu, lidé se jimi spíš pohrdají. Ale věrný je ten, kdo ví, že navzdory tomu všemu, důležitější je zachovat slovo Boží, že přízeň lidí není podstatnější. Toužíme především po přízni Boha a jeho přijetí. Církve mají být ostrůvkem pravé svobody, místem čerpání skutečné energie a naděje, místem hledání skutečné pravdy.
I když naše víra je chabá, což notuje s naší slabou mocí, Bůh s námi počítá a nedopustí, aby temnoty našich dějin pohltily světlo evangelia. Otevřené dveře nepůjdou zavřít. Plamen evangelia nejde zhasit. Z evangelia čerpáme sílu v době, kdy nám okolnosti nejsou naklonění, v těžké době beznaděje v osobním životě, v rodině, v církvi, ve společnosti „…zachovám tě i já v hodině zkoušky….“
„Přijdu brzy… Advent pro mě znamená, že cíl mého putování mám neustále před sebou a pořád na dosah. Jdu svému Pánu vstříc, každým dnem, každým dechem, jsem blíž a blíž a brzo dojde na „báječný bál.“ „Kdo zvítězí… Chápu zvítězit a vejít těmi neustále otevřenými dveřmi jako synonymum. Bůh zve…, kdo vkročí dál, vítězí.
 
-- br. Leonardo Teca, farář

 

Slovo kurátorky

Milé sestry, milí bratři, je konec církevního roku a začátek Adventu a zdá se tedy, že bychom se měli v tom radostném očekávání i trochu ohlédnout a bilancovat. Byl to rok nabitý událostmi – ve sboru, v církvi, ve státě.

Byla uzákoněna odluka církve od státu a naše církev se velmi intenzivně zamýšlí jak dále budovat sbory tak, abychom bez „dotací“ státu zvládli její základní financování. Je to úkol ne jen pro vedení církve, ale pro nás všechny. Každý z nás se musí nad těmito věcmi zamýšlet a snažit se najít to správné rozhodnutí                     o budoucnosti. Právě nyní v začátku nového církevního roku jsme vyzváni k tomu, abychom se scházeli a o budoucnosti diskutovali. Naše církev se snaží předkládat nám různé varianty řešení životaschopností sborů do budoucnosti.

Ve sboru byl uplynulý rok ve znamení havárií a jejich oprav. Na jaře došlo k výraznému zhoršení situace se zatékáním z terasy do modlitebny. Současně jsme se dozvěděli, že Město Rokycany zamítlo naši žádost o opravu terasy a střechy nad modlitebnou,        i když nám dotace byla vloni přislíbena. Nakonec se od Města Rokycany podařilo získat dotaci na opravu střechy. Částečně – asi z jedné třetiny byla částka na opravu terasy získána z dotačního programu na obnovu kulturních památek Plzeňského kraje. Zbylých 200 tisíc jsme si museli půjčit. Celocírkevní Jeronýmova jednota posoudila naši žádost a jako peníze na řešení havarijního stavu nám půjčku poskytla. Celková částka oprav střechy a terasy a současně balkonu ve 2. patře dosáhla 470 tis. Kč. Z čehož naše spoluúčast byla 49 800.  Zvláštností dotací Města Rokycany bylo, že nám sice neposkytlo peníze na řešení akutní havárie, ale na opravu schodiště do kostela jsme peníze dostali. A bylo to dobře, hroutící se schody a sokly vedle nich jsou nyní krásně opravené. Naše spoluúčast na této opravě byla 11300 Kč. Dohromady tedy musíme na účely oprav vybrat 61 100 korun, zatím jsme vybrali necelých 50 tis. Kromě darů členů a příznivců sboru bylo také vybráno 8800 Kč na benefičním koncertu a následné dražbě šperků 

vyrobených na sborové dovolené, které uspořádaly naše děti pod vedením sestry Marty Neumannové. Byl to od dětí krásný dar a moc jim za to ještě jednou děkujeme.  Dalším benefičním představením ve prospěch sboru bylo divadlo pro děti – Vodnická pohádka divadla Jitule a Dadule, hojně dětmi navštívená a vybralo se 1700 Kč.  Stále nám ale zůstává velký dluh u Jeronýmovy Jednoty, který budeme muset začít splácet od roku 2014. Opravy byly úspěšně dokončeny v září a schody v listopadu.

Teď se ale od trápení s opravami a jejich financováním vraťme zpět ke sborovému životu.

Na jaře proběhl již 4. ročník hudebního festivalu Jaro v Evangelickém kostele. Byl také nejhojněji navštívený. Koncem května se již potřetí konala Noc kostelů, která se opět velice povedla. V červnu náš sbor hostil seniorátní setkání pěveckých sborů. Probíhaly rodinné neděle a jiná sborová setkání, z nichž vybírám zejména výroční 10. Voldušské Jiskry s nevídanou účastí kolem 50 lidí. Vzhledem k rychlému pohybu účastníků se přesný počet nepodařilo získat. Červnové posezení v Holoubkově bylo méně navštívené, ale srpnové Hromy Blesky v Hromnicích opět hojněji. Létu vévodila krásná sborová dovolená, na kterou jsme se sjeli do Starého Sedliště u Tachova.

Do podzimních měsíců jsme vstoupili s novým projektem biblických hodin pro dospělé, jejich návštěvnost ve všedních dnech byla mizivá. Nyní se scházíme jednou v měsíci, vždy v sobotu v podvečer u někoho doma. Zatím jsme byli u Korandových v Rokycanech a u Krejčových v Oseku. Jsou to krásné večery naplněné čtením z Písma a diskusemi o textu. Zdá se, že tato forma našemu sboru bude dobře sedět. Pokud jsou místa konání vzdálenější, domlouváme se na odvozu těch, kteří nemají auta. Koncem října proběhla vernisáž výstavy o Přemyslu Pittrovi, která je v presbyterně a modlitebně sboru k vidění do poloviny ledna. Součástí vernisáže bylo promítání dokumentu o tomto úžasném člověku se vzpomínkami jím zachráněných dětí. Ve sboru je k zapůjčení DVD s tímto dokumentem.

Listopadová rodinná neděle byla  s  bratrem  prof.  Jakubem  Trojanem,  který  dopoledne  kázal a odpoledne vzpomínal na Jana Palacha a události kolem jeho úmrtí. Tolik nás na odpoledním programu rodinné neděle snad ještě nebylo.
Na advent plánujeme jako vždy Adventní koncert s Českou vánoční mší J.J.Ryby – Hej Mistře! a koledami  v podání spojených souborů Česká Píseň, rokycanské ZUŠ a hudebníků  z DJKT.  
O vystoupeních našeho pěveckého sboru píše sestra Zdenka Raindlová, naše sbormistryně. 
Pro ty, kteří nemají internet, kde je možno se na stránkách našeho sboru dočíst o tom co se děje a chystá, je připraven vždy začátkem měsíce program s událostmi ve sboru na nástěnce a ve vývěsce sboru.
Milé sestry, milí bratři, přeji vám všem do nadcházejícího adventu hodně klidu, pokoje, radosti v rozjímání, které bychom si neměli nechat vzít každodenním shonem. Naše usměvavé tváře a milé slovo bližním jsou rozhodně více než naklizený byt a kupa dárků. Ostatně – úsměv je ten nejkrásnější dar.
 
-- s. Vendula Gutová, kurátorka

 

Koleda, koleda…

Kdo by ji neznal…Písně s tímto specifickým názvem máme všichni spojené s jedním z nejkrásnějších svátků v roce, s Vánocemi. Přesto, že „Nesem vám noviny“ nás někdy v nákupních střediscích poněkud obtěžuje dlouho před skutečnými Vánocemi, jsou melodie koled dojemné a milé svojí prostou krásou.
Autorem první koledy je podle legendy František z Assisi a historie koledování sahá až do 13. století. Původně to nebyl zvyk pouze vánoční: koledníci obcházeli domácnosti s prosbou o výslužku, kterou představovalo hlavně jídlo a pití, také na Tři krále, na den sv. Řehoře a o Velikonocích. Postupně se však koleda stala označením písně s vánoční tematikou, původně s náboženským obsahem, ale později i bez něho. Tradiční koledy mají silnou melodii, často založenou na středověkých sborových vzorech.
Slovo „koleda“ pochází z latinského calendae (stejného původu je i „kalendář“) a je všeslovansky rozšířeno. Znamená první den v měsíci a pohanští Slované tímto slovem označovali slavnosti spojené se zimním slunovratem, tedy právě s obdobím křesťanských Vánoc.
Koledy se zpívají v celém křesťanském světě; každý národ má svoje nejznámější a nejoblíbenější. V Polsku bylo v 15. století přeloženo mnoho koled z češtiny – šlo o koledy Jednoty bratrské.
Také rokycanský EPeS (Evangelický pěvecký sbor) se každoročně těší na nastudování koled, jimiž už tradičně ozvláštní překrásné období adventu a Vánoc. Přijďte si všichni poslechnout, co jsme si připravili: 8. prosince, o 2. adventní neděli, zazní skladby Sanctus a Santo, v podvečer 24. prosince pak máme pro vás malé hudební překvapení. 
 
-- Zdeňka Raindlová, sbormistr EPeSu
 
 
 

—————

Zpět


Kontakt

Farní Sbor ČCE Rokycany

Jiráskova 481/II
337 01 Rokycany


Odřej Pellar, kazatel
(+420) 604 893 248